I'll be there for you 4.

28. srpna 2007 v 14:58 | Petra |  I'll be there for you
Chvilku jsem ještě stál, vzpomínal na jeho výraz. Na tu naději, na tu radost, co se mu objevila v očích. Musel jsem na něho myslet. Jeho obličej jsem měl před sebou. Když se mě lidi vyptávali, co se stalo, když Mikey vyprávěl, co zažil ve škole, když se táta chlubil, že ho v práci stále chválí, když jsem uléhal. Zdálo se mi o něm. O Frankovi. O jeho krásném úsměvu. O jeho očích. O tom, jak jak jsme spolu. Šťastní. Jenže všechno krásné musí skončit. Pubudil mě budík. Ten den se mi do školy nechtělo. Nevím proč. Měl jsem...Předtuchu? Bál jsem se tam jít.

U vchodu do školy nebylo nic zvláštního...Jen Franka jsem nikde neviděl. Ale proč jsem ho chtěl vidět? Pozdravit ho? Políbit ho? Co bych dělal, kdybych k němu přišel? Nic. Přišla ke mně Kim.
"Ahoj."usmála se na mně. Usmála se stakovou nadějí. Se stejnou jako Frank. Budu jí to muset říct. Teď nebo nikdy.
"Kim...Mohla bys...jít se mnou?"chytil jsem ji za ruku a táhl k boudě na sportovní náčiní. Nikdo tam nebyl.
"Co se děje?"zeptala se. Chvilku jsem mlčel. Přemýšlel, co jí mám říct.
"Víš Kim, já...mám tě rád..."rozzářily se jí oči "...ale je tu něco, co bys měla vědět. Nechci ti ublížit, ale my spolu nemůžeme být." zatvářila se šokovaně, smutně. Oči jí zalil skelný pohled.
"Proč?"zeptala se vyšším hlasem než obvykle.
"Já...já jsem gay."řek jsem to. Nemohl jsem tomu uvěřit. Konečně jsem se cítil volný. Ničím nesvázaný, ničím netížený.
"Cože?"zašeptala užasle. Skoro to vypadalo, že se chce smát.
"Ano..."ujistil jsem ji. Mlčela. Nehýbala se. Nemrkala. Nesmí mě schodit, ale bál jsem se jí poprosit, aby to nikomu neříkala. Čekal jsem, co řekne.
"Ale to je dost...nebezpečné. Tady."řekla, ale nekoukala se na mě.
"J-jak to myslíš?"zeptal jsem se, ale věděl jsem, proč. A ona věděla, že to vím. Konečně se na mě podívala.
"Nikomu to neřeknu, neboj."usmála se. Je tak hodná. Byl jsem jí vděčný.
"Děkuju."usmál jsem se na ni. Chvíli jsme jen stáli. Chtěl jsem se jetšě na něco zeptat. Nechtěl jsem ji ztratit. "A...zůstaneme přátelé?"
"Jasně. Nenechala bych tě jen proto, že jsi jiný."zubila se na mně. Musel jsem ji obejmout. Prostě jsem po ní skočil a zavěsil se jí na krk. Chvilku jsem na ní visel a pak ji pustil. Nechtěl jsem, aby to vypadalo...Jinak, než to je.
"Děkuju."poděkoval jsem ještě jednou. Byl jsem jí tak vděčný. Ten krásný pocit se ve mně dmul jako oblaka na nebi. Bylo mi krásně. Společně jsme odešli čekat před vchod. Rozhlížel jsem se, jestli Franka někde neuvidím, ale nebyl tam. Nevím proč, stoupla ve mně vlna odvahy, jít k němu a oslovit ho. Nebyl tam. Sklonil jsem hlavu a vešel do třídy.
Vycházel jsem ze třídy. Skončila hodina a další jsme měli jinde. Procházel jsem kolem hloučku učitelů.
"Slyšeli jste to? Iero, z prváku, je v nemocnici."říkala zrovna jedna z profesorek. Dělal jsem, že si zavazuji tkaničku. Frank. V nemocnici. Co mu je? Co se stalo?? Chtěl jsem křičet. Chtěl jsem utéct a běžet za ním.
"A co se mu stalo?" Tak proto se mi sem nechtělo. Tohle jsem nchtěl slyšet. Tohle ne.
"Zmlátil ho otec. A on utekl z domova a srazil ho náklaďák." Náklaďák? Bože...
"A jak je na tom?"
"Sestřenice, pracuje v nemocnici, říkala, že je na tom bledě. Neví se přesně, co s ním je. Ještě se neprobral." Ne...to ne...
"A jak víte, že ho otec zmlátil?"
"Přiznal se policii. Řekl, že když mladej přišel domů, přinesl si drogy. Zmlátil ho za to." Tak to už je moc. Tohle není možné. Nikomu se nemůže stát tohle všechno najednou. Odmítám uvěřit. Zdejší učitelky jsou takové drbny, že Frank určitě upadl na schodech a zlomil si nohu. Musím se ale nějak dostat za školy. Musím jít za ním.
"Chrisi, mám prosbu."Chris. Dokáže zfalšovat cokoliv. A v nouzi nejvyšší...Musím zvolit krajní prostředky.
"Co to bude? Průkaz? Lístek na koncert?"zeptal se automaticky. Je mi líto, že ho budu muset zklamat :D
"Dneska jenom omluvenka. Potřeboval bych hned vypadnout ze školy."řekl jsem mu tajemně. Ať si myslí, že je za tím něco vážného.
"Ale, když je to hned, tak to chce příplatek." To si nedokáže peníze vyrobit?
"S tím se počítá..."kývl jsem a Chris zalezl na záchod. Vyrazil jsem za ním.
"Kam máš údajně jít?"zeptal se a vytáhl z tašky desky. Vypadalo to, že tam má spoustu kopií omluvenek, podpisů a razítek.
"Do nemocnice. Třeba rehabilitace, nebo něco."pokrčil jsem rameny. Chris pokýval hlavou a na připravený papír načmáral omluvenku. Dal jsem mu příslušnou částku a mířil si to k učebně.
"Rehabilitace?"nadzvedl obočí učitel. Horlivě jsem přikyvoval.
"Ano...Mám skoliózu...Počáteční."dodal jsem rychle, když si mě prohlížel a nezjistil, že mi páteř nikam neujíždí. Ještě párkrát si mě přeměřil a nakonec mávl rukou, abych konečně vypadl.
Chvilku mi trvalo, než jsem nemocnici našel. Ale nakonec jsem trefil. Sestra mi řekla, na kterém pokoji leží. Vrazil jsem dovnitř. Ležel na posteli, celý pomlácený, ale jinak v pořádku. Ač bledý jako stěna, usmíval se na mě. Ze sradce mi spadl takový kámen. Divím se, že neprorazil díru do podlahy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anaj Anaj | Web | 29. srpna 2007 v 21:26 | Reagovat

Nadhera :)) Paci sa mi ten pribeh. Tesim sa na pokracovanie :))

2 Dee Dee | 30. srpna 2007 v 21:45 | Reagovat

gut

3 bubble bubble | 6. září 2007 v 18:51 | Reagovat

líbí se mi...nemůžu psát jsem unešená =)

4 teryn-red teryn-red | 19. září 2007 v 16:48 | Reagovat

to je mooooc hezký8)................krásnýýýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama