Leukemie

3. srpna 2007 v 15:15 | Petra |  Jednorázovky
Tak jako první sem dám jednorázovou FF,abyste věděli, že to myslim vážně.Doufám, že se vám bude líbit a necháte komentář...
Gerard seděl v křesle proti oknu, s horkým kakaem v ruce sledoval, jak prší. Připomínal si všechny nádherné chvíle,co spolu prožili. Miloval ji.Miloval tu dívku,která právě přišla k jeho křeslu a usmívala se. Beze slova odložil hrnek na stůl a rozpřáhl ruce, aby naznačil, že má jít k němu. Sedla si mu do klína a rukama ho objala kolem krku. On ji pevně sevřel v náručí a vychutnával si tu chvíli. Chvíli, která, jak věděl, mohla být ta poslední, co spolu prožívají. Na povrch paměti se mu drala vzpomínka na den, kdy se dozvěděl, že jeho milovaná umírá. Leukemie, nemoc, kterou "zdědila" po své matce, jí pomalu brala síly. Nic nebylo jisté. Mohl by jít do práce, rozloučit se s ní a nevěděl by, že je to třeba naposled. Ale jak jí slíbil, zůstane s ní až do konce a zůstane i potom. Teď cítil, že ho v očích pálí slzy.
"Miluji tě.Miluji a nepřestanu." šeptal a pevně ji tiskl v náručí. Neodpověděla, jen se mu podívala do očí políbila ho. Líbali se dlouho, s láskou a něhou. Gerard jen cítil slanou příchuť jejích slz. Věděl, že myslela na to samé. Přivinul ji k sobě a vtiskl jí malý polibek do vlasů. Chtěl ji udělat šťastnou, zpříjemnit jí zbytek života. Dělal pro to všechno. Chvíli takhle seděli, potom v objetí usnuli a probudili se až k ránu.

"Užij si to."loučil se s ní, před odchodem do práce. Gerard, spolu s jeho bratrem a nejlepším kamarádem, vlastnil malý obchod s hudebními potřebami. Šel ulicemi a přemýšlel o plánovaném víkendu se svou přítelkyní. Myslel na to, jak si užijí a budou šťastní.
Byl to obyčejný den v práci. Zákazníci přišli, nakoupili a odešli. Běžná rutina a Gerard se, jako obvykle, těšil na polední pauzu. Když nadešla ta dlouho očekávaná chvíle, s úlevou si šel do kuchyňky, vzadu v obchodě, pro něco k pití. Nalil si vodu a přecházel ke stolu, ale najednou se zastavil. Zamotala se mu hlava a zatmělo před očima. Upustil sklenici. Teprve zvuk tříštěného skla ho vrátil zpátky k vědomí.
"Co se děje?" vyděsil se jeho bratr. Gerard neodpovídal. Jen se díval do střepů sklenice, a pak náhle vytáhl mobil. Rychle vytáčel její číslo. Nic. Jen tón, který ,pokaždé když zazněl, Gerarda bolel u srdce. Zkoušel to znovu a znovu. Nic, jen ten tón. Pomalu začínal propadat panice.
"Můžeš to tu vzít za mě?" ptal se bratra, ale nečekal až odpoví. Utíkal ven z obchodu. Běžel domů, kde bylo prázdno. 'Je v práci.'pomyslel si a v duchu si oddychl. Najednou mu zazvonil telefon. Přijal hovor a ze sluchátka se ozval roztřesený hlas její nejlepší kamarádky. Oznámil mu, že musí do nemocnice. Gerard věděl, co se stalo a dal se na cestu.
"Kde je?"ptal se své známé. Ta jen pokynula hlavou, směrem ke dveřím pokoje, u kterého stáli. Vešel dovnitř. Uviděl ji, jak leží na nemocniční posteli, bledou a bez života. Různé přístroje, všude kolem, ukazovaly její stav. Přešel k ní a posadil se na židli u postele. Vzal její ruku do své a jemně jí políbil. Studené prsty mu stiskla dlaň a ona otevřela oči. Slabě se usmála.
"Miluji tě."hlesl Gerard a z očí mu tekly slzy.
"Slib mi, že tu zůstaneš až odejdu."pronesla slabým hlasem.
"Ale ty nikam nejdeš."oponoval Gerard.
"Slib mi, že budeš silný a půjdeš dál.Slib to!"trvala na svém.
"Slibuji."kývl Gerard a pohladil ji po vlasech.
"Miluji tě."vydechla a usmála se.
"Já tebe taky."hladil jí dál. Seděl u její postele dlouho, než usnul.
Gerard sedí v křesle proti oknu, s horkým kakaem v ruce sleduje, jak prší. Kapky deště mu připomínaly slzy, které noc, co noc máčí jeho polštář. Slzy pro ni. Jak slíbil, žije dál, ale neví,proč. Nechápe, pro co chodí po tomto světě, když všechno, co měl, ztratil. Marně se teď rozhlíží po pokoji a čeká, že se mu zase schoulí do náručí, že zašeptá: "Miluji tě." a políbí ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adéla Adéla | Web | 3. srpna 2007 v 15:25 | Reagovat

Máš to tu hezký a prosim jukni se na muj blog a taky mi pls napiš někam komentář díky Ajda...XD

Jo a mcrpaka jsou nej blog có znám...čau

2 Adéla Adéla | Web | 3. srpna 2007 v 15:26 | Reagovat

A doufam že budeš mít co nejdříve tady nebo na mcrpaka nové příběhy...Díky

3 MarťuŁe MarťuŁe | Web | 3. srpna 2007 v 17:04 | Reagovat

to je smutný..donutila si mě k slzám! tak dobře píšeš, nádhera!

4 Cecily Cecily | E-mail | Web | 3. srpna 2007 v 18:09 | Reagovat

MOC krásná a dojemná povídka. líbí se mi... píšeš vážně hezky

5 5KA 5KA | 7. srpna 2007 v 13:09 | Reagovat

mne je do placu!

6 gerry =o) gerry =o) | Web | 16. srpna 2007 v 13:54 | Reagovat

jeeee.. to je krásnýýýý..a smutnýýý..ale jako fakt moooc pěkný ;)....

7 Elizabeth-Lili Elizabeth-Lili | 9. září 2007 v 17:11 | Reagovat

To je nádhera....já u toho normálně brečim....

8 Wild Wild | 29. března 2008 v 23:57 | Reagovat

Wow, na tenhle blog jsem dneska nějakou náhodou narazila..a přečetla si, jako první věc tady, tuhle story..a musim říct, že je vážně pekná..není to okecávačka a má to smysl..fakt pěkný..smutný.. reálný..

takový mám ráda :)

jen tak dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama