Poslední vzpomínka IV

7. srpna 2007 v 15:14 | Petra |  Poslední vzpomínka
Ráno sklidil ze stolu zbytky od rychlé večeře, sebral batoh s Petřinými věcmi a hned šel do nemocnice, i když večer si říkal, že půjde až později.
"Á, pan Iero…jsem rád, že jste tu."přivítal ho doktor u Petřina pokoje
"Stalo se něco?"vyděsil se Frank
"Ne, právě naopak. Rána na hlavě se hojí dobře, žebra také, ruka už je skoro pořádku, ale tu sádru na noze bude mít alespoň ještě měsíc. Ale do týdne ji pustíme. A řekla, že jí hodně pomáháte. Stále…trváte na tom, že si ji vezmete do péče, po propuštění?"
"Jistě. Snad možná víc, než včera."zamumlal si druhou větu "Děkuji…"dodal a vstoupil do pokoje. Petra ležela se zavřenýma očima. Frank si pomyslel, že nejspíš spí, proto potichu přešel místnost, batoh položil na noční stolek, hned vedle telefonu a sám se posadil na židli. Chytil ji za ruku a skoro neslyšně řek: "Proč se mi o tobě dokonce i zdá?" musel se tomu pousmát. Srazil dívku a nemůže se od ní odpoutat, má zvláštní pocit když na ni pomyslí a je štěstím bez sebe, když ji vidí. Začínala se ho zmocňovat myšlenka, že se do ní zamiloval. Snažil se ji zahnat, ale moc mu to nešlo.

"Protože jsi mě přejel autem?"otevřela oči Petra a usmála se
"Ty nespíš?P-promiň…"chtěl ji rychle pustit, ale ona stiskla jeho dlaň ještě víc
"Jsem ráda, že jsi tu."řekla
"B-byl jsem u tebe v bytě. U dveří ležel dopis a na záznamníku byly vzkazy. Přehrál jsem je a opsal čísla…nevadí ti to, že ne?"
"Ne…Děkuju. Dal bys mi je?"požádala ho. Frank vyndal papíry z batohu a podal jí je. První si přečetla dopis. Zatvářila se zaraženě a zároveň trochu smutně.
"Copak?"zeptal se opatrně Frank
"Podle toho dopisu, to vypadá, že jsem se pohádala s rodiči. A-a m-měla jsem sestru. Umřela…"pevně zavřela oči, aby potlačila slzy
"To je mi líto."pohladil ji po vlasech
"Chtějí, abych jim odpustila. A taky to vypadá, že mi píšou často, ale já jim neodpovídám."vzdychla a pak vzhlédla "Musím zjistit, co se stalo."
"Třeba ti pomůže tohle…"Frank vzal papír se vzkazem od jisté Jane. Petra ho přečetla a hned vytočila číslo, telefonem z nočního stolku.
"T-to je Jane?"zeptala se. Chvíli poslouchala, pak řekla: "Jane…já měla nehodu. Jsem v nemocnici. Potřebuju, abys přišla." Zase chvíli čekala "Díky."zavěsila a smutně se usmála "Přijde…snad mi pomůže."
"Asi bych měl jít."zvedal se Frank
"Ne! Kam bys chodil? Já o tobě vím spoustu věcí a ty o mně nic. Chci, abys tu byl."prudce se zvedla, ale v zápětí sykla bolestí a spustila se zpátky do peřin.
"Bolí tě něco?"přihnal se k ní Frank. Jen zakroutila hlavou
"V pořádku…Jen tu u mě zůstaň. Prosím."požádala ho. Zůstal tam s ní a čekali, než přijde Jane. Po čtvrt hodině ale přišla sestra a vykázala Frank z pokoje na chodbu, s tím, že Petře musí vyměnit obvazy. Chvíli na to se chodbou přiřítila nějaká slečna.
"Promiň, ale nevíš, kde leží Petra-"nedořekla
"Přímo tady-"ukazoval na dveře za sebou Frank "-ale je u ní sestra, mění jí obvazy."
"A ona tě zná?"zeptala se nedůvěřivě
"Ano…to já jí srazil, ale teď jí hodlám pomoct."prohlásil rozhodně Frank
"Doufám, že v tom není nic…řekněme…jiného. A smím znát tvoje jméno?"
"Frank Iero…Nic jiného v tom nehledej snad jen to, že jí mám…no nic…"zavrtěl hlavou
"Jane Hudsonová."podala mu ruku "Že jí máš-co?"
"To neřeš…Ale něco bys měla vědět. za prvé-ztratila paměť."
"Ale jak se dozvěděla-?"nechápala Jane
"Ze záznamníku v bytě. Byl jsem tam…ale neboj! Jen na skok."ujistil ji hned, podle vyplašeného pohledu "A za druhé-on ji…někdo ji, před tou nehodou, znásilnil. Je to, to jediný, co si pamatuje, podrobnosti nevim." Jane se vyděsila
"Proboha…"dala si ruku před ústa
"Ale dělej, prosím, že o tom nevíš. Asi ti to chce říct sama."poprosil ji Frank. Stačila jenom kývnout a už šla sestra ven z pokoje a pustila je dovnitř. Když vešli, Petra tázavě vzhlédla. Frank k ní přešel, chytil ji za ruku, Jane to pochopila jako gesto toho, že mu Petra důvěřuje a on ji nehodlá pustit, a řekl: "Tak to je Jane. Řekl jsem jí, že si nic nepamatuješ."
"Díky. A-ahoj.."usmála se Petra na Jane
"Ahoj…já-já…Bože to je mi líto."přešla k posteli Jane
"Já se obávám, že ti teď přidělám starosti. Nevim ani, kde bydlim."smála se Petra
"Jak ti je?"starala se Jane
"Dobře…Ale potřebuju pomoc. Potřebuju, abys mi o mně vyprávěla. Taky, abys mi řekla, proč nemluvim s rodiči a co se stalo s mojí sestrou. Pokud to víš."vybalila na ni hned zkraje Petra
"Jo. Řeknu ti to, ale…"nervózně pohlédla na Franka. Nedivil se, že mu nevěří
"Frankie tu zůstane."řekla Petra pevně a zadívala se Jane přímo do očí
"Jasně."přitáhla si Jane druhou židli a posadila se na ní "Začnu ode dne, kdy jsme se poznaly a všechno se dozvíš."rozhodla
"Spusť…"usmála se znovu Petra a Frank jí pevněji stiskl ruku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama