Poslední vzpomínka IX

12. srpna 2007 v 15:38 | Petra |  Poslední vzpomínka
Probudil ho zvonek. Frank opatrně rozloupl jedno oko, ale hned ho zase zavřel. uhodila ho do něj prudká záře slunce, které na něj vesele svítilo, zpoza okna. Pomalu si uvědomil, že ani neví, jak se dostal domů. Když otevřel oko napodruhé, už to tak nepříjemné nebylo, ale bolest hlavy neustoupila. Zkusil se zvednout. Marně. V hlavě, jakoby, mu bušilo jeho vlastní srdce a to hodně nahlas. Spadl znovu do polštářů
"Kdo to dal tak nahlas?"zašeptal si a opatrně se zvedl. Ani se nenamáhal obléknout a, v polospánku, šel otevřít. Cestou ještě zaslechl Gerardovo hlasité chrápání.
"Ahoj Franku."ozvalo se hned po tom, co otevřel dveře
"Jane? Co ty tu?"promnul si oko a mocně zazíval
"Jedu tě vyzvednout. Jak jsme se dohodli."zdůraznila druhou větu Jane

"Vážně? Asi jsem zapomněl. Pojď dál."uvolnil jí cestu do bytu
"Co se ti stalo?"zeptala se s úsměvem, při pohledu na zívajícího Frank, v trenýrkách, s opuchlýma, zarudlýma očima a rozcuchanými vlasy
"Trošku jsme si s Gepardem povídali."řekl první, co ho napadlo, protože nevěděl, co se předchozího večera stalo, a mávl rukou ke gauči, kde jeho kamarád spokojeně spal
"Aha. Povídali. Kde máš koupelnu?"
"Proti tobě."natáhl Frank ruku ke dveřím a Jane neváhala, chytila ho za ní a táhla ho do koupelny, kde ho strčila pod sprchu a pustila na něj ledovou vodu. "Co děláš?"zařval už probuzený Frank
"Nesmí t takhle vidět. Měla by doživotní trauma."smála se Jane a zastavila proud vody
"Tak ti pěkně děkuju."řekl ironicky Frank a vzal si ručník, co mu Jane podávala
"Co je to tu za kravál?"nakouknul do koupelny Gerard
"Neřikej, že tě něco dokázalo probudit!"šklebil se na něj Frank
"Sežral jsi knihu vtipů?"
"Ne, dal jsem si sprchu."uculil se Frank a ukázal na Jane
"Ty bys taky jednu potřeboval."usmála se na Gerarda
"To je Jane, Jane, to je Gerard."představil je Frank, sušící si hlavu
"Teší mě."podal Jane ruku Gerard a se zájmem si jí prohlížel
"Mě taky."usmála se znovu
"Dáš si kafe?"zeptal se Frank, čistě ze zdvořilosti, protože netušil, jestli nějakou kávu vůbec má
"Jo, ale udělám jí já. Ty se běž obléknout."ukázala na jediný kus oblečení, co měl Frank na sobě
"Jo. Dobrej nápad."zasmál se a šel se převléknout. Pokusil se i trochu učesat, ale moc se mu to nevyvedlo, tak šel radši do kuchyně.
"Tak můžeme jet?"zeptala se Jane, když dopili kávu
"Proč ne."zvedal se Frank
"Nevadí, když se svezu kousek s vámi? Pracuju nedaleko nemocnice."zeptal se Gerard. Jane si ho změřila pohledem, který jasně říkal, že mu nevěří, že by kdy pracoval ale souhlasila
"Tak čau, Gee. Zavolám ti a doděláme ten pokoj."zazubil se na vystupujícího kamaráda Frank
"Jasně. Měj se Jane, doufám, že se ještě uvidíme."rozloučil se Gerard a odešel, neznámo kam
"To je zvláštní člověk."zasmála se po chvíli jízdy Jane
"Trochu."přisvědčil Frank. Do nemocnice dorazili asi za patnáct minut a přivítal je udivený lékař.
"Dobrý den!"hnal se k nim. Oba se po sobě podívali a báli se nejhoršího
"Co se stalo?"vykřikli naráz, místo pozdravu
"Nevím, jak se to mohlo stát, je to prakticky zázrak!"usmál se lékař
"Vzpomněla si?"rozzářila se Jane
"To ne…Ale ta jizva, co měla na břiše, po operaci, je PRYČ!"pomalu nadskakoval doktor
"A co to znamená?"nechápal Frank
"Že se uzdravila! Nevíme, co to zapříčinilo, nevíme, jestli je to vůbec možné, ale stalo se."
"Takže ji pustíte domů?"chtěla vědět Jane
"Ano, do tří dnů. Musíme ještě počkat, jestli se jizva zase neobjeví, ale to už asi ne. S největší pravděpodobností do tří dnů."zářil doktor a odcupital chodbou
"Ahoj! Tak, že jsi se uzdravila?"objala ji Jane
"Jo. Neví se, jak to, ale stalo se! Jsem tak šťastná. Ahoj Franku!!"rozzářila se Petra, když spatřila Frank ve dveřích. Byla očividně ráda, že ho konečně vidí
"Ahoj! Bože, jsem tak rád, že je ti dobře!"chtěl ji taky obejmout, ale ona ho, místo toho, políbila. Frank si vychutnával tu nádhernou chvíli, toužil, aby to neskončilo, byl v tu chvíli nejšťastnější člověk na světě, ale muselo se ozvat decentní zakašlání z Janiny strany.
"Promiň."začervenala se Petra, ale Frank si toho nevšiml, jeho oči zrovna spalovaly Jane vražednými pohledy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denča Denča | Web | 12. srpna 2007 v 16:48 | Reagovat

jůůů krásnyý

2 Cecily Cecily | E-mail | Web | 13. srpna 2007 v 3:09 | Reagovat

Dobře se to čte, je to takový jednoduchý.

Působí to na mě dost veselym dojmem.. ale je to.. jak bych to řekla.. takový moc..strohý... jenom čistě příběh, popsání děje, rozhovory.. chybí tomu emoce..

Ale hodně věcí se mi na tom líbí, píšeš zajímavým stylem. .:)

3 Petra-autor Petra-autor | 13. srpna 2007 v 15:16 | Reagovat

neboj...možná se to eště rozjede:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama