Poslední vzpomínka VII

10. srpna 2007 v 14:38 | Petra |  Poslední vzpomínka
"Franku!"probudilo Franka ze snu. Rychle otevřel oči a rozhlédl se. Ke svému mírnému překvapení zjistil, že je v nemocnici, sedí na židli přikrytý dekou a Jane nad ním stojí s kelímkem kávy v ruce.
"Dobré ráno."pronesl kousavě. Jane se na něj uraženě podíval, co by ale chtěla, když strávil celou noc v jedné, nepohodlné, pozici na židli. Frank od ní převzal kávu a poděkoval
"Byl jsi tu přes noc."tohle nebyla otázka. Oznamovala mu to.
"Vážně? Sám bych to nezjistil."pronesl ironicky
"Běž domů, počkám tu."

"Ne!"odmítl rázně
"Proč?"
"Vždyť to sama víš!"
"To s tím nemá nic společnýho!"odporovala mu
"Ale má! Úplně všechno! Oba jsme tu ze stejného důvodu!"
"Co to plácáš? Pokud vim, já jí znám několik let a ty sotva pár dnů!"vyjela
"Ale kdybys tenkrát necítila tu potřebu, mimochodem stejnou jako já, pomoct jí, tak bys tu teď neseděla!"na to už Jane nemohla nic říct "Proto nemá cenu mi cokoliv, ohledně Petry, rozmlouvat."
"Nebavte se, prosím, jako bych tu nebyla, jo?"ozvalo se z postele. Oba se ohlédli na Petru s mdlým úsměvem na tváři.
"Ty jsi vzhůru?"zeptali se oba šokovaně
"Vypadám snad na to, že spim?"usmála se na ně
"Jak se cítíš?"přiskočil k ní Frank
"Jako kdyby mě protáhli gumovou hadicí tam a zpátky."
"Brzo se to spraví."přišla k ní z druhé strany Jane
"Doufám."vydechla Petra. Přišla sestra a hned Frank a Jane seřvala, jak to, že nezavolali doktora, hned jak se Petra probudila a vykázala je ven.
"Tak dobře!"vyštěkla Jane "Jak myslíš, ale jestli jí ublížíš, jestli jen jednou přijde s tim, že jsi jí něco udělal, a to cokoliv, tak ještě poznáš, čeho jsem schopná. Ta holka si prožila svoje a nepotřebuje, aby jí ublížil ještě někdo, jako ty. Řeknu ti to, co ona neví, a ty jí to NEřekneš!"zabodla mu ukazováček do hrudi
"Dobře."kývl
"Po tom, co jí umřela sestra, pohádala se s rodiči, stala se závislou na chlastu a odjela, potkala mě. Poslala jsem jí do léčebny, kde to nebyl žádnej med. Vylezla ven, jako úplná troska, ale dokázala se z toho vyhrabat. Našla si kluka, co jí mlátil, ale ona ho nechtěla napráskat poldům. To proto, že je strašně hodná. Nechala se mlátit, jen aby on z toho neměl malér. To já jsem ho musela udat, když jednou přišla polomrtvá domů. Měla z toho deprese, brala prášky a chodila na terapie. Taky to přemohla a našla si dalšího kluka. Falešného parchanta, co jí od samého začátku podváděl. Prasklo to až po pěti měsících, když už se postavila na nohy, našla si práci a byt a přestala s antidepresivy. Bála jsem se, že si něco udělá, ale přišel ten den, kdy jí někdo znásilnil a tys jí srazil. Takže pokud jí něco uděláš, mohla by ona něco udělat sobě. A kdyby se to stalo, zabila bych tě."dořekla. Frank jen zíral, nevěděl, co říct. Bál se něco říct. Pocity se v něm míchaly jako v míchačce. Strach, lítost, láska, soucit, smutek a, k jeho velkému úžasu, i pocit štěstím. Nevěděl, proč zrovna ten pocit a proto se trochu lekl. Chtěl utéct, vzít nohy na ramena a už se nikdy neukázat. Začínal panikařit, ale nakonec ho přemohl rozum a on se uklidnil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama