Poslední vzpomínka XIII

16. srpna 2007 v 23:02 | Petra |  Poslední vzpomínka
"On to tak nemyslel."chytil ji za chvějící se ramena
"Já to vím, jen...jsem si vzpomněla."řekla Petra tiše
"Na co?"zeptal se vystrašeně Frank. Mohla si vzpomenout na něco, co by ohrozilo jejich vztah? Vztah? Byl to vůbec vztah? Cítila něco ona k němu? Ona ho vlastně nemusí milovat, tak jako on ji. Třeba v něm nevidí nic, než jen přítele, co jí chce pomoct.
"Na to, jak mě...Jak...Jak mi ublížil."jetšě víc se rozplakala a sedla si na postel. Pořád se jí vybavovaly útržky z té noci. Smích.

"Nemysli na to."snažil se jí uklidnit Frank
"T-to nejde..." Stromy.
"Už se ti to nestane...Neboj se. Jsem tu s tebou."hladil ji jemně po zádech Frank. Najednou se neovladatelně roztřásla. Křičela nesmyslná slova, snažila se vyprostit z Frankova sevření, až se mu vyčerpaně sesunula do náručí. Nechápal to. Byla v pořádku. Co se děje?
"Co je?"vběhla do pokoje Jane
"Já-já nevím. Najednou se rozklepala a rozkřičela. Teď...Teď usnula?!"zíral Frank ohromeně na spící dívku v jeho náručí
"Má asi šok. Tak ji ulož."řekla Jane a ustaraně se po ní podívala
"Budeme jí muset zavést k psychologovi...."řekl Frank
"To snad nebude nutné...Počkáme."zašeptala Jane, ale z jejího hlasu byly znát pochyby
"Dobře..."kývnul Frank a opatrně Petru položil do postele
Tma. Rudá růže v něčí ruce. Bolest. Fontána. Stromy. Frank s rudou růží v ruce. Smích...ten smích. Jane s Gerardem. Reflektory auta, skřípění pneumatik... Velký černý pes vedle Jane. Smích, mužská silueta...tak povědomá. Rozednívá se. Paprsky slunce ozařují tvář neznámého....Smích...zase ten smích. On se směje. Vždyť je to on. Poznává ho. Je to-
"Petro!Petro! Jsi v pořádku?"probudilo ji.
"Ne!"rychle se posadila na posteli a chytila člověka vedle sebe pod krkem.
"Co to děláš?"sípěl.
"NE!"musela....Musela ho umlčet. Už nesměl nic říct, už ne.
"Uklidni se!"odtáhl její ruce od sebe Frank. Nechápal, proč mu to dělá. Dostal docela strach.
"Co? Proboha...Já-já...já nejsem blázen...M-musíš mi to věřit...P-prosím."dostala ze sebe potichu. Nevěděla, proč to udělala. Nechtěla. Ona mu nechce ublížit. Má ho ráda. Miluje ho. Nechce mu nic udělat. Neche.
"Neboj se. Jsem s tebou. Nic se neděje. Byl to sen. Jen sen."uklidňoval ji Frank. Nevěděl, co říct. Byl zmatený. Nechtěl tomu věřit. Přeci není blázen.
"Promiň...já...já...já...já nechtěla jsem. Měla jsem-jsem sen. Hrozný sen. Byl tam. Byl to on."řekla mu a dívala se mu při tom přímo do očí.
"K-kdo?"
"Já nevím."rozplakala se. Frank ji okamžitě obejmul. Nechtěl, aby ještě plakala. Už nesmí plakat. Ne.
"Ne...Ššš...No tak. Už je to v pořádku. Neplač."houpal ji ve svém náručí a jemně ji hladil po vlasech.
"Zůstaň se mnou."požádala ho
"Jsem u tebe. A zůstanu."ujistil ji Frank.
"Já se bojím."
"Neboj se."dal jí malý polibek. Oplácela mu ho roztřesenými rty, ale tak naléhavě. Jakoby ho žádala o pomoc. Aby jí pomohl zapomenout na to jediné, co si pamatuje. Aby mohla začít...nový život.
"On ví, že tu jsem. On si mě najde."řekla mu potichu. Tak strašně se bála. Někde v jejím nitru byl hlas, co jí našeptával, že on si ji najde. Najde a zabije ji.
"Měla bys jít spát."snažil se ji znovu uložit Frank, ale ona se mu bránila. Nechtěla. Nesměla spát. Byla zranitelná, jenom tak jí mohl ublížit. To nedopustí.
"Ne! Spát ne! Mohl bys mi pomoct?"zaptala se a rukama naznačila, že si chce stoupnout. Frank neochozně kývl a pomohl jí na nohy. Podal jí oblečení a šel do kuchyně, s nepříjemným pocitem u žaludku. Doufal, že ji to brzy přejde. Musí ji to přejít, jinak by šla k psychologovi, ten by jí dal léky a ona by se předávkoval a zemřela by. Nesmí zemřít. Sám se vyděsil nad svými myšlenkami. Zahnal je a dělal, jakoby se nic nestalo. Šli v klidu snídat.
"Nepůjdem odpoledne do parku? Bude tam Jane s Narissou, přemýšlel jsem, že bych jí vzal sem, abys tu nebyla sma, až budu zase hcodit do práce."navrhl později Frank. Petra se zářivě usmála
"To by bylo skvělé!"přijala jeho nabídku a lehce ho políbila. Na rty. Musel se patřičně ovládnout, aby do toho nezapojil i jazyk. Bylo mu takhle krásně. Tohle nemí nikdy skončit. Nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adéla Adéla | Web | 17. srpna 2007 v 10:44 | Reagovat

Je to suprový honem pokráčko nebo to nevydržim...:)))))....Je to skvělýýýýýý!!!

2 Cecily Cecily | E-mail | Web | 17. srpna 2007 v 10:47 | Reagovat

Zatraceně tohle je zajímavý a napínavý že se u toho zároveň směju i brečim :D

3 Adéla Adéla | Web | 17. srpna 2007 v 11:11 | Reagovat

chudák Frankie jak ho chtěla uškrtit...XD...ale stejně to přežil...XD

4 Petra-autor Petra-autor | 17. srpna 2007 v 13:47 | Reagovat

Och díky za vaše ohlasy

Cecily:tak to splnilo účelXD

Adéla:díka za pochyvalu...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama