"To by bylo užasné!"zazářila a skočila mu kolem krku
"A s tebou to bude ještě lepší."vtiskl jí malý polibek na tvář
"Mohli bys námi jet i Gerard a Jane."nadhodila jen tak Petra
"No to nemohli."odbyl její nápad Frank. Zatvářila se zaraženě.
"Proč?"
"Já vím."kývla nakonec
"Tak kdy vyrazíme?"změnil rychle téma Frank
"Třeba hned!"usmála se na něj Petra. Frank na ní miloval i tu vlastnost, že byla pro každé dobrodružství. Když mu jednou řekla, že by chtěla do Itálie a druhý den zamluvila letenky. On se chtěl podívat na pouť, co nedávno přijela k okraji města, tak vzala klíče od auta a hned vyrazili. Byly to ty nejkrásnější dny, co zažil.
"Tak dobře!"usmál se také, protože věděl, že nemá cenu jí odporovat. Sbalili si věci a vyjeli. Cesta jim trvala asi hodinu. Chata ležela uprostřed lesů a luk, někde daleko za městem.
"Vrať se!!"křičel na ní Frank a utíkal na verandu
"Proč?"smála se
"Protože prší!!!"řekl jí to, co už musela bezpodmínečně vědět. Frank opravdu nechápal, že může běhat jen v tričku a šortkách v lijáku. Jemu osobně byla zima.
"A to vadí?? Pojď sem!"zvala ho k sobě rukama
"Ne! Mrznu!"smál se na ni
"Ale no tak, pojď."rozpřáhla ruce a zaklonila hlavu. Cítila se krásně. Chtělo se jí vznést nahoru a odletět pryč. Byla jako omámená.
"Nejdu."postavil si hlavu Frank
"A jo."teď na něj udělala psí oči. Tomu nemohl odolat. Zbortil všechny vnitřní zábrany a rozeběhl se za ní
"A co teď?"rozhodil rukama, ale místo odpovědi ho přitáhla k sobě a políbila. Nebyl to polibek, jaký si dávají běžně. Nebyl ani takový, jako by se líbali poprvé. Cítili v tom něco víc. Dali do něj všechny svoje city, co k sobě navzájem chovali. Líbali se jakoby to bylo naposled.
"Je mi zima."řekla, když se od sebe odtrhli
"Vážně?"zasmál se Frank a jednu ruku jí omotal kolem pasu, aby se mohli společně odebrat do chaty. Otevřeli dveře a nestačili zírat.
"Kdy že jste to koupili?"zeptala se s pozdviženým obočím Petra
"A-asi před třemi lety?"navrhl Frank
"Ty to nevíš jistě?"
"Ne...Nejspíš tři roky...Jo."vydedukoval Frank a znovu se nevěřícně rozhlížel po vstupní místnosti. Chata měla vlastně jen dvě místnosti. Tu, ve které právě stáli,a koupelnu. V hlavním pokoji byla jedna polorozpadlá sedačka, malý odkládací stolek, se třemi tenoučkými nožkami, čtvrtá se válela na zemi pod ním, malou kuchyňskou linku, posetou tlustou vrstvou prachu a malá postel, vlastně jen rám postele.
"A jak dlouho tu nikdo nebyl?"položila dobrou otázku Petra. Frank chvíli přemýšlel
"Eh...Dva roky a tři sta šedesát čtyři dní."pověděl jí popravdě.
"Jedem domů."oznámila Petra a nemusela to říkat dvakrát. Oba se smíchem přeběhli k autu a vydali se zpět do města.
"Já na něj nemám číslo."objasnil jí situaci Frank a rozesmál se
"A já, kde jste!"ozvalo se z kuchyně
"GERARDE?!?!?"vyjekla Petra
"Ahoj!"usmál se Gerard
"Co-tu-děláš?"cedil skrze zaťaté zuby Frank
"Přišel jsem si pro věci."oznámil mu kamarád
"Tak si je vezmi a vystřel!"okázal mu na dveře Frank. Vážně ho naštvalo, že byl u nich v bytě a ani to nedal vědět. Chtěl být se svojí přítelkyní SÁM a Gerard mu to už poněkolikáte zhatil svou nevítanou přítomností.
"Máš je v autě."řekl klidně Gerard a posadil se na židli. Frank vzteky praštil do zdi a odešel k autu
"A co takhle dát předem vědět, že se zastavíš?"navrhla Gerardovi Petra, když si dělala čaj
"Tak promiň."řekl lhostejným hlasem Gerard a blížil se k ní zezadu
"Co to děláš?"vyděsila se Petra, když jí obtočil ruce kolem pasu, ale než stačila cokoliv podniknout, zatmělo se jí před očima. Najednou se jí v hlavě přehrálo všechno, co se stalo před necelým rokem. Takhle to začalo. Stejný dotyk. Jeho dotyk. To byl on. Poznala to. "TO TY?!?!" otočila se a vyděšeně na něj zírala. Odstrčila ho od sebe.
"Ano...To já..."zasmál se. Zasmál se jako tenkrát a blížil se k ní.
"Ty zatracenej parchante!!"zařvala a popadla nůž, co ležel na lince
"To bys neudělala..."řekl klidně
"Vážně?"zasmála se. Tentokrát je to ona, kdo má navrch
"Jistě...Nemáš dost odvahy. Stejně jako předtím. Tak ses nebránila."
"Ale teď ano!"vrazila mu nůž do břicha. On se jen bezmocně podíval do míst, kde čepel proťala jeho kůži a zalapal po dechu. Petra vytáhla nůž a chvíli si prohlížela jeho krvavé ostří. Neměla dost. Chtěla mu ublížit. Znovu se napřáhla a znovu mu zabořila nástroj do hrudi. Pořád ji to neuspokojovalo, tak bodla ještě, ještě a znovu. Bylo jí jedno, že Gerard už nedýchá, leží na zemi a jeho horká krev jí máčí boty. Bodala dál. Karmínová tekutina jí potřísnila obličej a ruce. Konečně. Takový pocit zadostiučinění a pomsty chtěla pocítit už dávno. Naplnila jí radost. Radost z toho, že vidí, jak bezvládně leží a jeho prázdné oči zírají do stropu. Smála se. Smála se a drásala bezmocné tělo nožem. Vyhrála. On už nikomu neublíží. Nikdy.
"PETRO!!!"ozvalo se ode dveří. Stál tam Frank a tašku, co měl v ruce vylekaně pustil na zem. Nechápal. Nevěděl, proč jeho milovaná stojí nad mrtvolou jeho kamaráda, celá od krve a v ruce drží nůž. Couval zpátky do předsíně, jakoby myslel, že když vejde do kuchyně znovu, hrozivá scéna zmizí a nahradí ji jiná. Jakákoliv. Zavřel oči a zatřásl hlavo. To je jen sen. Jen hrozný sen. Není to pravda. NESMÍ to být pravda. Říkal si v duchu a znovu vešel do kuchyně. Změnilo se jen to, že nůž ležel na podlaze vedle těla a Petra stála proti Frankovi. Ve tváři nečitelný výraz. Neplakala. Nesmála se. Nic. Vztáhla k němu ruku, ale Frank ucukl. Bál se.
"Miluju tě...Promiň."zašeptala a obešla ho. Šla k telefonu.
"Miluju tě!"zavolal na ni. Otočila se na něj a ústy naznačila to samé.








Ou nevim jestli se mam smát nebo brečet
chudáček gerard