Ano, je to tu. Škola. Všem tak známé, nenáviděné slovo. Zase ty hodiny nuceného nudění se a zírání z okna. Když zrovna nezíráte, jste zkoušeni z nějakého toho nechutného předmětu, nebo píšete test. Že je to tak? No jistě. Hnus fialovej. Takže z toho důvodu na mě přišla touha psát. Je to o prvním školním dnu jedné dívky. To mě přivádí k tomu, že ta povídka je hetero:D....No doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit.
Pé.Es.XD:Popisuju tam i svůj vlastní sen(jako ten co se vám zdá, když spíte)...Jo poslední dobou mám divný sny, ale tenhle se mi zdál několik dní po sobě. Ja to už delší doba, ale pořád jsem z toho zmatená:D No nic:D
Prázdiny jsou za mnou. Zase. Zase první školní den. Ale bohužel, v nové škole. Mám strach. Máma říkala, že střední je jiná, než základní. Pomyšlení, že se mám po hlavě vrhnout do prostředí, kde nikoho neznám, mi nahání hrůzu. Ale to snad každému. Poslední týden prázdnin se klepu jako list a čekám. Čekám na to, jak mě lidi na nové škole přijmou. Nikdy jsem nebyla oblíbená. Na minulé škole se mi smáli a já...Já si to nechala líbit. Byla jsem jen já a můj svět. Jiný svět, než ten, co měli ostatní. V mém světě bylo vše v klidu. Nikdo se s nikým nehádal, nikdo se nepřetvařoval. Byl to můj sen. Bohužel, ten se nemůže stát skutečností, tak se musím spokojit jen s novým začátkem. Kluci mě také nikdy moc neobletovali. Popravdě vůbec. Mně to nevadilo. Veřím tomu, že každý najde toho pravého. Pošetilé, já vím, ale snít můžu.
Sedím v místnosti, u čtvercového stolu, s lesklým lakem. Z jeho středu vystupuje kužel světla, který halí celou kulatou místnost do podivného přítmí. Ve stěně jsou dveře. Miliony dveří. Otočím hlavu doprava. Dveře. Otočím ji doleva. Dveře. Nic, jen ony. Na stole také něco leží. Kostka ledu. Taje. Postupně se zmenšuje. Nevím, co to znamená, ale slyším šepot. Někdo mi šeptá: "Jsem tvůj čas...Tvůj...Čas...A pomalu se krátím...Vyber si cestu...Jen pojď...Pojď a neboj se..." . Rychle se postavím. Židle s hlasitým prásknutím spadla na zem. Bežím ke dveřím napravo. Otevřu je...
Jsem zpátky na té židli. Zase pozoruji kostku ledu. Zase ten hlas. Zkouším další dveře...
NIC!!!Vrátila jsem se tam. Ty dveře nikam nevedou. NIKAM! Jsem v pasti...Kostka už roztála...Světlo se vytrácí...Padám...
Jsem zpátky na té židli. Zase pozoruji kostku ledu. Zase ten hlas. Zkouším další dveře...
NIC!!!Vrátila jsem se tam. Ty dveře nikam nevedou. NIKAM! Jsem v pasti...Kostka už roztála...Světlo se vytrácí...Padám...
"NEEEE!!!"vykřikla jsem se a s oroseným čelem jsem se posadila na posteli. 'Jen klid...to byl jen sen. JENOM sen...' šeptala jsem si v duchu. Venku už bylo skoro světlo...Podívala jsem se na budík. 7:09. Stejně bych za dvacet minut vstávala, tak už snad ani nemá cenu spát. Rozhlédla jsem se po pokoji. Mdlé světlo mu dávalo krásný, útulný nádech. Trochu mi to připomnělo můj sen, ale ten už je za mnou. Naštěstí. Položila jsem hlavu do polštářů a jen koukala do stropu.
"Melisso!"ozval se mámin hlas z chodby. To nedokáže přijít do pokoje a jemně se mnou zatřást, jak to dělají ostatní matky? Evidentně ne, protože zařvala znovu.
"Už jdu!"odpověděla jsem jí a hrabala se z postele. Jako každý den jsem hned zamířila k zrcadlu na protější stěně. Někdy je zábava se vidět hned po ránu, ale dnes...Málem jsem se pozvracela. Ne proto, co jsem tam viděla, ale protože jsem si uvědomila, co je za den. První den školy. Už zase. To nepříjemné pnutí, někde v okolí žaludku, klepou se mi ruce a v ústech mám sucho. Nevím, jak dnešek přežiju.
"Melisso!"ozval se mámin hlas z chodby. To nedokáže přijít do pokoje a jemně se mnou zatřást, jak to dělají ostatní matky? Evidentně ne, protože zařvala znovu.
"Už jdu!"odpověděla jsem jí a hrabala se z postele. Jako každý den jsem hned zamířila k zrcadlu na protější stěně. Někdy je zábava se vidět hned po ránu, ale dnes...Málem jsem se pozvracela. Ne proto, co jsem tam viděla, ale protože jsem si uvědomila, co je za den. První den školy. Už zase. To nepříjemné pnutí, někde v okolí žaludku, klepou se mi ruce a v ústech mám sucho. Nevím, jak dnešek přežiju.
Po odbyté snídani jsem vyrazila ke škole. Bydlíme jeno kousek od ní, tak jsem šla pěšky. Potřebuju si ještě vyčistit hlavu.
I když jsem šla hodně pomalu, cesta mi utekla hodně rychle. Ani jsem se nenadála a už jsem stála před velikou budovou, s prosklenými předními dveřmi. Už tam bylo hodně lidí. Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem si jen stoupla pod schody a čekala. To stání je neuvěřitelně otravné.
"Ježiš! Promiň mi to."omlouval se kluc, co do mě právě pořádně vrazil. Nechápu, kam se tak žene. Je přeci první den školy. Ale soudě podle jeho vzhledu, to bude asi za nějakou slečnou.
"To je v pohodě."usmála jsem se na něj. Ještě mě chvilku pozoroval a pak si dal neposedný pramen černých vlasů za ucho. Podíval se mi přímo do očí, těma svýma, zeleno-hnědýma. Přiznám se. Málem se mi podlomila kolena.
"Ty jsi tu nová?"usmál se sladce.
"Ano...Jdu do prváku."odpověděla jsem a máchla jsem rukou. Nevím proč máchám rukama, ale on se dál usmíval.
"Tak to je škoda. Jsem v druháku, ale doufám, že se ještě uvidíme. Jinak...Jsem Frank."rozmlouval a házel při tom rukama, kam se jen dalo. Evidentně máme stejný problém.
"Tak jo...Jsem Melissa."podala jsem mu ruku. Stiskl ji pevně. Ne tak, aby to bolelo, ale tak, jak se to má. Líbil se mi.
"Měj se...Melisso."oblíznul si rty a odkráčel. V duchu jsem si blahopřála. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se dokázala s klukem bavit normálně. Jakoby nic. Dobrý začátek. Ale vždy, když vás něco těší, je tu i něco, co ve vás hlodá. Ve mně momentálně hlodala myšlenka, že přijdu do třídy a zakopnu o práh, nebo že do třídy vůbec nepřijdu a hned první den budu mít trest. Nervozita se tomu říká.
"Ježiš! Promiň mi to."omlouval se kluc, co do mě právě pořádně vrazil. Nechápu, kam se tak žene. Je přeci první den školy. Ale soudě podle jeho vzhledu, to bude asi za nějakou slečnou.
"To je v pohodě."usmála jsem se na něj. Ještě mě chvilku pozoroval a pak si dal neposedný pramen černých vlasů za ucho. Podíval se mi přímo do očí, těma svýma, zeleno-hnědýma. Přiznám se. Málem se mi podlomila kolena.
"Ty jsi tu nová?"usmál se sladce.
"Ano...Jdu do prváku."odpověděla jsem a máchla jsem rukou. Nevím proč máchám rukama, ale on se dál usmíval.
"Tak to je škoda. Jsem v druháku, ale doufám, že se ještě uvidíme. Jinak...Jsem Frank."rozmlouval a házel při tom rukama, kam se jen dalo. Evidentně máme stejný problém.
"Tak jo...Jsem Melissa."podala jsem mu ruku. Stiskl ji pevně. Ne tak, aby to bolelo, ale tak, jak se to má. Líbil se mi.
"Měj se...Melisso."oblíznul si rty a odkráčel. V duchu jsem si blahopřála. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se dokázala s klukem bavit normálně. Jakoby nic. Dobrý začátek. Ale vždy, když vás něco těší, je tu i něco, co ve vás hlodá. Ve mně momentálně hlodala myšlenka, že přijdu do třídy a zakopnu o práh, nebo že do třídy vůbec nepřijdu a hned první den budu mít trest. Nervozita se tomu říká.
Posadila jsem se do poslední lavice, uprostřed. Bylo to relativně strategické místo, tedy aspoň podle mně. Ostatní už se také pomalu usazovali na různá místa. Někteří vypadali stejně nervózně jako já, ale jiní už si stačili najít nové známé a bavit se s nimi. Na to já nejsem zvyklá. Raději se držím v ústraní. Zrovna jsem se zabývala myšlenkou na Franka ze schodů, když do třídy vletěla nějaká osoba...a zakopla o práh. Chudinka. Někdo se smál, někdo ji ignoroval. Dívka se zvedla a rozhlédla se po třídě, kde je volné místo. Jak po chvilce, stejně jako já, shledala, jediné takové bylo přímo vedle mně. S nervním úsměvem se připlazila a posadila se. Obě jsme chviličku mlčely a koukaly před sebe. Nádech, výdech. Tohle je poprvé, co někoho oslovíš, tak to nepokaz.
"Ahoj, jsem Melissa."představila jsem se oné pilotky košťat. Polekaně sebou škubla a podívala se na mě. Okamžik vypadala, že si není jistá tím, že jsem mluvila na ní, ale nakonec se také představila.
"Já Alyson."vypravila ze sebe pomalu. To byl dobrý start. Teď jen udržet konverzaci.
"Ahoj, jsem Melissa."představila jsem se oné pilotky košťat. Polekaně sebou škubla a podívala se na mě. Okamžik vypadala, že si není jistá tím, že jsem mluvila na ní, ale nakonec se také představila.
"Já Alyson."vypravila ze sebe pomalu. To byl dobrý start. Teď jen udržet konverzaci.
Než jsem stačila odpovědět na Alyinu otázku, do třídy vkročil postarší profesor a představil se jako náš třídní. Co jsem čekala? Mladého, urostlého a svalnatého učitele s oslnivým úsměvem? aLe kde ten by se tu vzal. Smířila jsem se s myšlenkou, že tady asi legrace nebude a poslouchala staříkův výklad. Tak už vím, že kotelna je v suterénu. Jakobych to potřebovala vědět. Šatny tamtéž a tělocvična o dveře dál. Také vím, že školní a bezpečnostní řád visí na nástěnce v chodbě, a že ve škole se netolerují cigarety, drogy a alkohol. Jakoby se to někde tolerovalo. Kdyby to jen nebyla taková nuda. Alyson nakreslila na lavici karikaturu toho skřeta, co nás měl na starost a mě dalo velkou práci se jejímu povedenému dílku nesmát.
S mocným zívnutím jsem společně s Alyson opustila třídu a vložila se do vážné debaty na téma: "Proč jsou učitelé jen staří oplzlíci?", ale to by to nebyla ta správná legrace, kdyby...
"Ježiš! Promiň mi to...Zase."vzazil do mě...Frank. Jaká to náhoda. Usmála jsem se na něj.
"Narážíme na sebe docela často."No teda...Já se překonávám...Tohle vypadá, že se za chvilku pokusím o flirt! Ale ne...To bude planý poplach.
"Mám na tebe štěstí."zazubil se Frank. Ať už se takhle nezubí...Prosííím.
"To máš."pokývala jsem hlavou."Ano, planý poplach. Zase ticho. Ticho je tak...depresivní, a zvlášť v takovýchto chvílích.
"N-nezašla bys...se mnou...odpoledne třeba..na zmrzlinu?"vypravil se zebe za chvíli. Málem mi spadla čelist. ON pozval MĚ na zmrzlinu. To je snad poprvé...Já sním. Jo, tohle bude sen...Nenápadně jsem se štípla do zad. AU!Tak to sen nebude.
"Jasně. Ráda."usmála jsem se na něj. Rozzářily se mu oči.
"Dobře. Tak ve tři na náměstí?"navrhl čas naší schůzky. Schůzky? Já mám schůzku s klukem! Věřte tomu, nebo ne, ale udržet se a neskákat radostí, dá dost práce.
"Tak fajn."smála jsem se dál. Může se člověk v takové situaci nesmát?
"Tak jo...Měj se...A-ahoj."rozloučil se a odběhl směrem za mě. Nakonec, první den školy nemusí být tak špatný.
"Ježiš! Promiň mi to...Zase."vzazil do mě...Frank. Jaká to náhoda. Usmála jsem se na něj.
"Narážíme na sebe docela často."No teda...Já se překonávám...Tohle vypadá, že se za chvilku pokusím o flirt! Ale ne...To bude planý poplach.
"Mám na tebe štěstí."zazubil se Frank. Ať už se takhle nezubí...Prosííím.
"To máš."pokývala jsem hlavou."Ano, planý poplach. Zase ticho. Ticho je tak...depresivní, a zvlášť v takovýchto chvílích.
"N-nezašla bys...se mnou...odpoledne třeba..na zmrzlinu?"vypravil se zebe za chvíli. Málem mi spadla čelist. ON pozval MĚ na zmrzlinu. To je snad poprvé...Já sním. Jo, tohle bude sen...Nenápadně jsem se štípla do zad. AU!Tak to sen nebude.
"Jasně. Ráda."usmála jsem se na něj. Rozzářily se mu oči.
"Dobře. Tak ve tři na náměstí?"navrhl čas naší schůzky. Schůzky? Já mám schůzku s klukem! Věřte tomu, nebo ne, ale udržet se a neskákat radostí, dá dost práce.
"Tak fajn."smála jsem se dál. Může se člověk v takové situaci nesmát?
"Tak jo...Měj se...A-ahoj."rozloučil se a odběhl směrem za mě. Nakonec, první den školy nemusí být tak špatný.








Mě by se ve škole taky zišel nejaký ten Fee nebo Gee......