I'll always love you 2

4. září 2007 v 16:57 | Cecily |  I'll always love you
Ráno se za ním stavil Frank. Přemýšlel, jestli mu má o Lacey říct, ale rozhodl se, že ještě ne. Jen by si z něj utahoval.
Potom přišel doktor na obvyklou vizitu. Hned se s ním dal do řeči. "Děkuju, že jste Lacey daroval ten obraz. Zarámovala si ho do dřevěného rámečku a schovala do zásuvky. Ptal jsem se jí, proč si ho nedá do toho zlatého a nevystaví, a ona mi řekla, že dřevo víc voní, a že kdyby ho měla vystavený, pořád by ho viděla a zevšedněl by jí." Zasmál se myšlenkám svojí dcery, ale Gerarda opět zaujaly a nutily k přemýšlení. Je to zvláštní žena, pomyslel si. "Říkala, že jste jí pozval na dnešek. Chce přijít zase večer." Gerard přikývl.

Když se konečně dočkal večera a ona přišla, všímal si jejích změn. Vlasy měla tentokrát svázané, triko tmavě zelené a na ruku si nasadila několik náramků. V rukou držela desky. Usmál se na ní a kývl na pozdrav.
"Ahoj," byla trochu udýchaná. Vzal papír a tužku. Jsem rád, že jsi nezapomněla.
"Nečekej nic moc," váhavě mu podala desky.
Gerard si začal prohlížet její výkresy. Na jednom byla dívka za sklem, která se nemohla dostat ven a v jejích očích byl strach. Na druhém byla opět dívka. Stála na špičkách a ruce měla napjaté. Držela se větve nad sebou, za kterou byl i přivázaný provaz k jejímu krku. Chtěla se oběsit, ale nedokázala to. Na dalším byla dívka, která seděla na houpačce a hrála na kytaru. Obrázky byly vesměs temné a černé, nestínované obyčejné kresby. Ale byly úžasné.
A na posledním byl… Gerard, Ta nejkrásnější podoba sebe samého, jakou kdy viděl.
Lacey nervózně čekala na jeho hodnocení.
Gerard napsal: Máš opravdu talent. Dáš mi je?
"Moc ráda," usmála se šťastně.
Hraješ v nějaké skupině?
"Ne, jen tak sama pro sebe, ale uvažovala jsem o tom. Docela dobře zpívám…" začervenala se.
Píšeš texty?
"No… ano, píšu…"
Přineseš mi je ukázat?
"Jasně, ráda."
Chvíli na sebe koukali a usmívali se, Lacey lehce červená v obličeji. "Tak já už půjdu…" řekla a vstala. Gerard přikývl a rozloučil se s ní. Díval se za ní. Tentokrát se otočila, aby si vyměnili úsměv.
Dalšího dne přišla opět večer. V deskách měla tentokrát svoje texty. Neměla moc úhledné písmo, ale když si je Gerard četl, hluboce na něj zapůsobily. V jednom kritizovala přetvářku, lež a lhostejnost dnešní doby, druhý byl o tom, jak se cítí člověk na dně, v dalším obhajovala alkoholiky, jiný byl zase o změně života.
Jsou moc dobré. Chtěl bych tě slyšet zpívat a hrát.
Zrudla. "Možná…"
Tentokrát u něj zůstala mnohem déle. Povídali si o svých písničkách a textech, hudbě, politice, o světě, o sobě a o všem, co je zrovna napadlo. Lacey musela čekat, než Gerard všechno napíše, ale očividně jí to nevadilo.
Gerard si všiml, jak nádherné má oči, a ještě hezčí úsměv. I když v něčem měli rozdílné názory, pořád si měli o čem povídat. Vznikalo mezi nimi pouto důvěry a lásky. Rozuměli si.
"Jsem ráda, že jsem tě poznala, Gerarde."
Usmál se a načmáral: Jsi skvělá holka. Zase přijď.
Začervenala se a zářivě se na něj usmála. "Zítra."
Tentokrát si nepodali ruce, ale přátelsky si mávli na rozloučenou.
Druhý den ráno přišel Mikey, když Gerard ještě spal. Probudil ho smích. Když zjistil, že si Mikey čte jeho blok, vytrhl mu ho z ruky. Mikey se rozesmál ještě víc. "Ale Gerarde, s kýmpak si píšeš tyhle rozhovory?"
Gerard po něm střelil vzteklým pohledem a načmáral: A co je ti do toho? Jmenuje se Lacey a je to KAMARÁDKA. Je to dcera toho doktora, co mě operoval.
"Lacey?" Mikey se škodolibě culil. Gerard po něm hodil novinami. "Au… vždyť už jdu." Vstal a u dveří se otočil: "Kdy mi jí představíš?" a vypadl dřív, než mu mohl Gerard ještě něco udělat. Blázen, pomyslel si Gerard.
Lacey za ním chodila každý den a povídali si o všem možném. Po chvíli měli pocit, že už před sebou nemají tajemství. Gerardovi se začínal vracet hlas, i když mluvil trochu chraplavě. Konečně mohl odejít domů.
Mikey ho přivítal s tím, kdy mu představí Lacey. Gerard po něm střelil pohledem masového vraha, a tak se Mikey radši stáhl.
Je pravda, že s Lacey si už stačili vyměnit telefonní čísla. Hned jí zavolal. "Ahoj, tady Gerard. Chtěl jsem se zeptat, jestli nechceš přijet ke mně na návštěvu. Vyzvedl bych tě dnes večer v šest u vás doma."
"Jasně, ráda."
"Okay, domluveno." Zavěsil.
"Mikeeyy?" protáhl úmyslně jeho jméno.
"Anoo?" oplatil mu bratr.
"Nechtěl bys nááhodou jít do kina?"
"A to jako proč?"
"Dnes večer dávají napínavý film."
"Vážně? O tom jsem nic neslyšel… Nebude to spíš tím, že se mě chceš zbavit, abys měl dům jen sám pro sebe a pro svojí ,vyvolenou'?"
"Mikey!" Gerard ho násilím vystrkal ze dveří a hodil mu bundu. "Užij si to," zabouchl mu dveře před nosem. Klíče mu schválně zapomněl hodit.
Tak a je to, pomyslel si Gerard. V šest, to už bych se měl připravit.
Upravil si vlasy, vzal si svoje nejlepší oblečení, nasadil si sluneční brýle a vyrazil.
Lacey už stála připravená před vchodem. Gerard k ní vykročil a sundal si brýle. Přátelsky se pozdravili, a on jako obvykle obdivoval její krásný úsměv a hluboké oči. Podržel jí dveře od auta a vyrazili k němu domů.
Když dojeli, Lacey se rozhlédla. "Máš to tu moc hezké."
"Díky… promiň za ten bordel. Chovej se tu jako doma, jdu zatím připravit něco k jídlu."
Po chvíli přinesl pizzu - teda spíš přitančil s pizzou a zatočil s talířem na jednom prstu, než ho upustil na stůl. "Tradá - pizza od Gerarda." Lacey se zasmála, když málem neudržel rovnováhu a klesl na pohovku vedle ní. Zasmál se taky a chytl jí okolo ramen.
Jedli pizzu a bavili se přitom jako pár šílenců. Lacey nevhodné způsoby zřejmě nevadily, byla tak trochu pohodářka. Když Gerardovi z pizzy upadly rajčata do klína, jen se smála.
"Jsi dobrý šéfkuchař," vyprskla smíchy a pak mu dala pusu na tvář.
Gerard měl žaludek až kdesi v krku. Jako zhypnotizovaní na sebe pohlédli a pomalu přibližovali svoje rty k sobě. Gerard objal Lacey kolem krku a ona položila ruce na jeho záda. Nechali vklouznout svoje jazyky do úst toho druhého a vášnivě se líbali. Svalili se na pohovku, kousky pizzy pod sebou. Když Lacyiny ruce sklouzly k jeho opasku, Gerard znervózněl.
"L-lacey…" trochu nejistě se odtáhl. Nechápavě se na něj podívala a Gerard zrudl. "Víš… na mě je to moc rychlé. Známe se sotva pár dní…"
"Známe se skoro dva týdny, Gee."
Při tak důvěrném oslovení ho zamrazilo. Odtáhl se ještě dál. "Promiň," zamumlal. "Mám s tím špatné zkušenosti."
"S ženami, které tě jenom využívaly?" Lacey se přisunula blíž k němu. Dala mu lehkou pusu na tvář. "Gerarde, já ti rozumím. V žádném případě na tebe nechci tlačit. Máš pravdu, je to moc rychlé." Usmála se na něj.
Gerardovi se ulevilo. "Tak… dojíme tu pizzu?"
"Jasně." Znovu se usmála. Upřímným úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama