I'll always love you 4 - END

4. září 2007 v 17:00 | Cecily |  I'll always love you
Lacey se tak těšila, až uvidí Gerardovu chatu, že ho brzy ráno vzbudila a chtěla, aby hned vyjeli. Gerard se s protesty a zíváním vyhrabal z postele, sbalili kufry a vyjeli. Spustil se pořádný déšť. Na cestu jim hrálo rádio. Gerard zabočil a jeli teď po úzké silničce, až dojeli k osamělému domku na kraji lesa.
"Tady je to tak nádherné! Tak romantické!"
Gerard se musel smát. Vytáhl kufry a odemkl. "Račte dál," zavtipkoval.
Uvnitř byl pořádný bordel.

"Jak dlouho jsi tu nebyl?" zasmála se Lacey.
"Ehm… půl roku."
"Taky to podle toho vypadá." Usadila se na pohovku.
"Dáš si kafe?" nabídl Gerard.
"To bych ráda," přikývla, a Gerard začal chystat občerstvení.
Lacey zatím pustila televizi. Jedli, pili, a tulili se k sobě na gauči.
"Gee?"
"Ano, lásko?"
"Co kdybys mi trochu ukázal okolí?"
"Proč ne?"
"Bezva, jedeme." Lacey vyskočila a hodila mu klíčky od auta. Gerard se zasmál. "Nejsi nějak rychlá?"
Odebrali se k autu a vyjeli. U silnice zastavili. Lacey vyběhla do deště a roztáhla ruce. "Tady je tak krásně! Miluju déšť!"
Gerard se při pohledu na ní musel smát. "Dávej pozor, jsi na silnici!"
"Ale Gee, co by se mi mohlo stát?" smála se Lacey. Ani jeden z nich si nevšiml rychle jedoucího auta.
"Lacey, pozor!" vykřikl Gerard a vrhl se za ní, ale bylo pozdě. Před očima mu navždycky zůstal ten nejhorší, sotva sekundový obrázek: auto srazilo Lacey přímo v pase a odhodilo jí jako loutku snad pět metrů daleko, kde zůstala ležet v příkopě.
Gerarda šok přikoval na zem. Nevnímal déšť bubnující na jeho těle a v hlavě měl prázdno. Rozběhl se k Lacey a jako omámený si k ní klekl. Roztřesenou ruku přiložil k jejímu hrdlu. Žila, dýchala! Úlevou se mu zatočila hlava. Snad to nebude tak zlé. Ale hrůza se opět rychle dostavila, když vytáhl ruce zpod její hlavy a zad. Měl na nich plno krve. Šokovaně sledoval, jak jí z jeho dlaní smývá déšť. Vytáhl mobil a vytočil číslo záchranky. Jako v omámení nahlásil všechny údaje. Hrdlo se mu stahovalo. Pak už jen pozoroval Lacey se slzami v očích a čekal na příjezd záchranky. Připadalo mu to jako věčnost, než se konečně ozvala siréna. Dodávka zastavila a lékaři naložili Lacey na nosítka. Gerard u ní seděl celou cestu a nemohl spustit oči z její tváře. V nemocnici jí ihned odvezli na operační sál a Gerard se zhroutil na sedačku. Vytáhl mobil. "Mikey?"
"Gee, co se stalo?" Mikey hned poznal z jeho hlasu, že něco není v pořádku.
"Lacey… srazilo jí auto… jsem v nemocnici…"
"Gee, proboha… můžu pro tebe něco udělat?"
"Ne, Mikey… jenom… nechal jsem tam auto… silnice u chaty… vy-vyzvedni ho a pak přijeď."
"Rozumím, už jedu. A neboj, to bude dobré." Zavěsil.
Gerard se soustředil jen na svůj dech a na to, aby se nerozplakal. Až do Mikeyho příchodu koukal na jedno místo na podlaze a snažil se uklidnit. Když Mikey dorazil, vstal a objal ho. To už k nim z operačního sálu mířil doktor. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst.
"Vy jste její přítel?"
Gerard přikývl.
"Mám pro vás bohužel špatnou zprávu. Vaše přítelkyně… náraz jí přerušil míchu. Od pasu dolů zůstane ochrnutá. Jinak neutrpěla žádná zranění, až na tržnou ránu na hlavě."
Gerard na chvíli přestal dýchat a šokem zbělel v obličeji. "Ne-nedá se to - ?"
"Bohužel ne, je to trvalé."
Gerardovi se roztřásly ruce a oči se mu zalily slzami. Mikey ho musel podepřít.
"Je mi to líto." Lékař odešel.
Gerard se rozplakal a Mikey ho objal.
"Mikey… jak to? Vždyť - vždyť ještě před pár hodinami bylo všechno v pořádku… smála se… říkala, že má ráda déšť… p-proč…?!"
Mikey ho jen hladil po vlasech a mlčel. Nedokázal odpovědět, protože na tyhle otázky nezná odpověď nikdo.
Posadil vzlykajícího Gerarda na sedačku a donesl mu kafe na uklidnění. Seděli tam dlouho a Gerard přemýšlel. O Lacey. Co teď bude? Co média? Budou to určitě rozpitvávat. A jak to snese Lacey? Musí při ní stát. Musí jí držet. A její otec, lékař - a znovu nezachránil někoho z rodiny. A ten chlap v tom autě. Když viděl, že jí srazil, nezastavil. Jel dál. Gerard k němu cítil prudkou nenávist.
Seděli tam s Mikeym celou noc až do rána, kdy jim sestra přišla oznámit, že se Lacey vzbudila. "Můžete k ní, ale jen na pár minut. Není na tom nejlíp."
Gerardovi se stáhlo hrdlo a přikývl. Opatrně vešel do místnosti a bodlo ho u srdce, když uviděl Lacey plakat obmotanou všemi možnými přístroji, ležet na nemocniční posteli, bezmocnou a sraženou osudem.
Sedl si k ní a vzal její drobnou ruku do té svojí. Ochranitelsky jí stiskl a pohladil Lacey po tváři. Chtěl, aby věděla, že není sama.
"Gee… odejdi." Bolelo ho vidět jí tak zničenou. Snažila se neplakat. "Je ze mě mrzák. Zasloužíš si někoho lepšího."
To Gerarda ranilo. "Lacey, ty víš, že jsem tě miloval, miluju tě a vždycky tě milovat budu. Na tom se nikdy nic nezmění."
Vytrhla svojí ruku z té jeho a podívala se na něj chladným pohledem. "Se mnou nemusíš zůstávat kvůli lítosti. Já si poradím sama."
Čekal i tuhle reakci. Ale chtěl o ni bojovat. Právě teď, když ho nejvíc potřebuje, i když si to nechce přiznat. Nesměl dovolit, aby se znovu pokusila o sebevraždu.
"Miluju tě, Lacey."
Odvrátila pohled od jeho upřímných očí, aby se uchránila před bolestí. "Ne, Gee. Já tebe už ne."
"Ale…lásko…proč to říkáš?" nesnažil se zastavit slzy.
"Chci teď být sama."
"Samozřejmě." Políbil jí na čelo. "Ale pamatuj si, že jsem tu navždycky pro tebe." Odešel. Plakali oba. Každý sám.
Lacey zůstala v nemocnici ještě dva týdny. Poprvé se posadila na vozíček, který se měl navždy stát jejím domovem. Ale její domov byl i u Gerarda.
Viděla kruhy pod jeho očima, které svědčily o nocích probděných v nemocnici. Věděla, jak se pro ni trápí. Rozuměla tomu, jak moc mu na ní záleží. Věděla, že svou lásku myslí upřímně. A chtěla to s ním zkusit. Nechtěla ho zklamat. Nezasloužil si to. Přiznala si, že bez něj by to nezvládla.
A Gerard si uvědomil, že on potřebuje ji. I když to bude dlouhá a bolestná cesta, oba věděli, že se po ní chtějí vydat bok po boku.
Dveře se otevřely a dovnitř vešel Gerard. Když viděl, že se na něj usmála, naplnilo ho to neuvěřitelným štěstím. Klekl si k ní a vzal její ruce do těch svých. Políbil jí na ústa a něco vyndal z kapsy. Krabičku. A uvnitř zlatý prstýnek.
Lacey se na něj šokovaně podívala a Gerard trochu znejistěl. "Lacey… vezmeš si mě za muže?"
Natáhla ruku, aby jí mohl navléknout prsten. Gerard se široce usmál a dlouze jí políbil.
"Vždycky tě budu milovat. Ať se stane cokoliv."
"Já tebe taky," zašeptala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veroburdík veroburdík | Web | 23. června 2008 v 20:18 | Reagovat

to je krásný:)

píšeš nádherný story:)

2 Niwy Niwy | Web | 26. ledna 2009 v 18:38 | Reagovat

jooooj až mi slzy vyhŕkli do očí...naozaj nádherný príbeh...ja síce nemám vo zvyku čítať hetero stories čo sa mcr ff týka, ale toto...ma proste dostalo :) Bolo to tak krásne :)

3 kisss kisss | Web | 27. ledna 2009 v 15:13 | Reagovat

Tohle bylo parádni. Bylo mi jí líto ... Ale dopadlo to dobře, jsou s Geem spolu, ale zas ... na druhou stranu ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama