To jsem zase jednou perlila:D
Gerard si přehodil peřinu přes hlavu, v domění, že tak utlumí vtíravý zvuk budíku, ale to se nepotvrdilo. Rezignovaně vylezl z postele a budík konečně vypnul. Prohrábl si delší černé vlasy a pomalu se došoural do koupelny.
"Nazdar."pozdravil se v zrcadle. Ti, kteří ho znali tvrdili, že je trošku zvláštní a on jim to nevyvracel. Sám si o sobě totiž myslel, že je naprostý blázen a ztroskotanec. "Zase sám?"ušklíbl se na svůj odraz a začal si čistit zuby. Konečně dodělal běžnou ranní hygienu a přesunul se do kuchyně. Otevřel ledničku a vyděsil se nad tím, co tam bylo. Nic. Zela prázdnotou, pokud ovšem nechtěl posnídat smetanu na šlehání a párek okoralých citronů. Musel se spokojit jen s kávou. Společníka v tomto osamělém bytě mu dělala jen akvarijní rybička, se kterou občas prohodil pár slov. A v´žycky jí vynadal, že na něj jen tupě zírá přes sklo akvária.
"Víš...Je mi smutno."sdělil a trhnul hlavou směrem ke skleněné kouli s vodou. "Nechci být pořád sám. Chybí mi někdo, kdo by mi řekl, že mě má rád. Chápeš, jak mi je?"provrtával rybku pohledem. "Nic. Neodpovídáš. Zase. Koupim si papouška, aby to po mně aspoň opakoval!"vyhrožoval rybě, která jen mrskla ploutví a zaplula za kámen. Gerard dopil kávu a umyl hrneček, sebral bundu a vyšel do ulice. Měl v plánu jít nejdřív na nákup, proto vyšel dřív. Potraviny jsou při cestě do obchodu se sportovními potřebami, kde Gerard pracuje. I když sport nesnáší. Nikdy nebyl typ kluka, co by běhal na hřišti ahonil se za balónem. On měl radši umění. Hudbu, nebo kreslení. Rád kreslil...Střelil nerudným pohledem na psa, který proběhl okolo něj a stačil ho přitom očichat. Vypadal hezky. Udržovaně. A měl obojek, takže tady nejspíš pána má. Gerard s lehkým povzdechem otevřel dveže obchůdku a pozdravil.
"Děkujeme, nashledanou."usmála se na něj mladá prodavačka. Líbil se jí už dlouho, aby taky ne. Líbil se všem holkám v okolí. Byl takový zvláštně přitažlivý. Jenže nikdy se s žádnou nedal do řeči, nebo tak. Byl gay. Nikdo to nevěděl, protože ho nikdo nikdo neviděl s žádným chlapce, ani s dívkou. Gerard oplatil usměv jeho mdlou náhražkou a vystoupil z obchodu, kde mezi dveřmi stál ten pes a jakmile ho uviděl, opřel se mu předními packami o stehna a dožadoval se pohlazení. Gerard ho jemně odehnal a vydal se do práce. Pes šel celou dobu za ním.
"Nazdar."pozdravil se v zrcadle. Ti, kteří ho znali tvrdili, že je trošku zvláštní a on jim to nevyvracel. Sám si o sobě totiž myslel, že je naprostý blázen a ztroskotanec. "Zase sám?"ušklíbl se na svůj odraz a začal si čistit zuby. Konečně dodělal běžnou ranní hygienu a přesunul se do kuchyně. Otevřel ledničku a vyděsil se nad tím, co tam bylo. Nic. Zela prázdnotou, pokud ovšem nechtěl posnídat smetanu na šlehání a párek okoralých citronů. Musel se spokojit jen s kávou. Společníka v tomto osamělém bytě mu dělala jen akvarijní rybička, se kterou občas prohodil pár slov. A v´žycky jí vynadal, že na něj jen tupě zírá přes sklo akvária.
"Víš...Je mi smutno."sdělil a trhnul hlavou směrem ke skleněné kouli s vodou. "Nechci být pořád sám. Chybí mi někdo, kdo by mi řekl, že mě má rád. Chápeš, jak mi je?"provrtával rybku pohledem. "Nic. Neodpovídáš. Zase. Koupim si papouška, aby to po mně aspoň opakoval!"vyhrožoval rybě, která jen mrskla ploutví a zaplula za kámen. Gerard dopil kávu a umyl hrneček, sebral bundu a vyšel do ulice. Měl v plánu jít nejdřív na nákup, proto vyšel dřív. Potraviny jsou při cestě do obchodu se sportovními potřebami, kde Gerard pracuje. I když sport nesnáší. Nikdy nebyl typ kluka, co by běhal na hřišti ahonil se za balónem. On měl radši umění. Hudbu, nebo kreslení. Rád kreslil...Střelil nerudným pohledem na psa, který proběhl okolo něj a stačil ho přitom očichat. Vypadal hezky. Udržovaně. A měl obojek, takže tady nejspíš pána má. Gerard s lehkým povzdechem otevřel dveže obchůdku a pozdravil.
"Děkujeme, nashledanou."usmála se na něj mladá prodavačka. Líbil se jí už dlouho, aby taky ne. Líbil se všem holkám v okolí. Byl takový zvláštně přitažlivý. Jenže nikdy se s žádnou nedal do řeči, nebo tak. Byl gay. Nikdo to nevěděl, protože ho nikdo nikdo neviděl s žádným chlapce, ani s dívkou. Gerard oplatil usměv jeho mdlou náhražkou a vystoupil z obchodu, kde mezi dveřmi stál ten pes a jakmile ho uviděl, opřel se mu předními packami o stehna a dožadoval se pohlazení. Gerard ho jemně odehnal a vydal se do práce. Pes šel celou dobu za ním.
"Gerarde! Nesmíš zákazníkům říkat, že lyžování není dobrá sport pro děti! Lyže jsou jedny z nejdražších věcí, co tu máme a moc se neprodávají! Co jseš to za obchodníka?"hulákal vadoucí prodejny, odkud právě odešla maminka s asi pětiletým klučinou a nesla v podpaží basketbalový míč. Gerard zpozoroval, že chlapec je na svůj věk abnormálně vysoký, tak mu lyže nepřišly jako nejlepší nápad. Kdo ví, co z toho kluka jednou bude.
"Pardon, už se to nikdy nestane."zahuhlal Gerard směrem k podlaze a v duchu se pomodlil za brzký konec pracovní doby.
"Pardon, už se to nikdy nestane."zahuhlal Gerard směrem k podlaze a v duchu se pomodlil za brzký konec pracovní doby.
"A příště se pokus dát florbalové hokejky do oddělení sálových sportů a ne k závodním puškám!"vykřikl ze dveří obchodu vedoucí a Gerard se rychle hnal pryč. O ulici dál se k němu přidal...pes. Tan samý, který ho pronásledoval až k obchodu a později i do práce. Konečně si ho mohl prohlédnout.
"Ztratil ses?"sehnul se Gerard do dřepu podrbal psa za uchem. Věděl, že mu neodpoví, a proto nezkoušel navázat rozhovor, jako s jeho rybičkou. Pes se mu pokusil olíznout obličej. Gerard mu odstrčil čumák od toho svého a ještě ho pohladil po tmavé srsti. "Tak pojď." řekl psu a ten poslušně hopkal u jeho pravé nohy. 'Aspoň nebudu tak sám' povzdechl si Gerard a náhle ho zaplavila obrovská vlna sebelítosti. Přoč on? Proč zrovna on je taková troska a nedokáže si nikoho najít? Určitě to nabude tím, že už několik měsíců nevylezl z bytu, v tom bude něco jiného. "Jsem nula." postěžoval si psovi a zaměřil se na obojek, co se mu houpal na krku. Bylo tam vyryté jméno psa. Joey. Ale adresa tam nebyla. Gerard si uvědomil, že toho psa bude někdo hledat, tak se rozhodl pro výlep letáčků s jeho fotkou.
"Ztratil ses?"sehnul se Gerard do dřepu podrbal psa za uchem. Věděl, že mu neodpoví, a proto nezkoušel navázat rozhovor, jako s jeho rybičkou. Pes se mu pokusil olíznout obličej. Gerard mu odstrčil čumák od toho svého a ještě ho pohladil po tmavé srsti. "Tak pojď." řekl psu a ten poslušně hopkal u jeho pravé nohy. 'Aspoň nebudu tak sám' povzdechl si Gerard a náhle ho zaplavila obrovská vlna sebelítosti. Přoč on? Proč zrovna on je taková troska a nedokáže si nikoho najít? Určitě to nabude tím, že už několik měsíců nevylezl z bytu, v tom bude něco jiného. "Jsem nula." postěžoval si psovi a zaměřil se na obojek, co se mu houpal na krku. Bylo tam vyryté jméno psa. Joey. Ale adresa tam nebyla. Gerard si uvědomil, že toho psa bude někdo hledat, tak se rozhodl pro výlep letáčků s jeho fotkou.
"Joey!"zavolal z kuchyně další den ráno a pes se přihnal k misce, kterou mu Gerard připravil. Spokojeně zhltnul maso a uvelebil se na pohovce v obýváku. Gerard přinesl foťák a zachytil Joeyho s hlavou na opěradle. Focení ho bavilo, ale kreslení měl radši. Díky zázraku moderní technologie, a to digitálního fotoaparátu, počítače a tiskárny měl během dvaceti minut vytisknuto asi padesát letáčků, které měl v plánu umístit po čtvrti. Dnes měl volno, tak proč ne. Po obědě, při kterém si ustavičně stěžoval psovi i rybičce, zamkl dveře bytu a hned je zase otevřel, aby mohl vzít Joeyho s sebou, protože nechtěl, aby si východ udělal sám, a to neutuchajícím škrábáním na dveře.
"Dobrý den."pozdravil hlouček stěbetajících babek, které, když ho míjely, slintaly a říkaly něco ve smyslu :"Kdyby mi bylo o padesát míň..." a další sexistické narážky na jeho zadek. Gerard se pro sebe usmál a písknul na psa, který právě odbíhal stranou, aby počůral dětské kolo, co se válelo na nějaké předzahrádce. Obcházeli jeden sloup za druhým a na každý pověsili jeden inzerát: "NAŠEL SE PES." a pod nadpisem fotka Joeyho. Gerard se pomalu procházel ulicí a na jejím druhém konci spatřil postavu, která se blskově hnala od jednoho sloupu ke druhému a na chvíli se u něj zastavila. Později poznal, že je to nějaký kluk. Ale Gerardovi nedocházelo, proč běhá k ttěm sloupům, když na ty ještě plakát nevěšel, tak se líně šoural od sloupu ke sloupu a lepil letáčky. Postavy se k sobě pomalu blížily až se střetly u pouliční lampy, přesně uprostřed ulice. Gerard se zmateně rozhlédl okolo, protože nikde neviděl Joeyho, ale pak spatřil jeho ocas za křovím a oddechl si. Kývl na pozdrav mladému muži, který si to k němu hnal se štosem papírů v ruce. Při bližším zkoumání zjistil, že je hezký. Dokonce moc hezký. Tmavé vlasy mu volně poletovaly okolo obličeje a občas padaly do krásných, velkých očí. V tenkém růžovém rtu měl piercing, stejně jako v nose. Měl potetované paže, které mu koukaly z opraného tričky s logem nějaké kapely. Vypadal jako nějaký puberťák, ale to neměnilo na tom, že Gerarda strašlivě přitahoval. Mladík se usmál a stoupnul si před lampu, těsně vedle Gerarda. V tentýž okamžik se oba nahnuli, aby připevnili plakát a v tentýž se i narovnali. Oba pohlédli na leták toho druhého a hlasitě se rozesmáli. Na lampě vedle sebe viselo: "HLEDÁ SE PES" a "NAŠEL SE PES" a pod oběma byla fotka Joeyho s hlavou na opěrce pohovky.
"Joey!"zavolal Gerard a pes přiběhl z křoví. Když spatřil svého majitele, začal zuřivě vyskakovat a radostně hopsat po svém pánovi, který upustil letáky a svého psa vesele hladil a objímal.
"Děkuju."řekl a s vděčným úsměvem se podíval na Gerarda. Tomu se málem podlomila kolena, a jen tak se stačil udržet.
"To je dobrý. Jinak...Jsem Gerard."řekl, když kluk vstal.
"Frank."podal mu ruku. Měl pevný stisk, ale jemnou ruku. Gerard se umál.
"Tak...slepíme ty letáky?"zeptal se a rukou mávl k lampě. Frank pokývyl hlavou a společně se vydali ulicí.
"Dobrý den."pozdravil hlouček stěbetajících babek, které, když ho míjely, slintaly a říkaly něco ve smyslu :"Kdyby mi bylo o padesát míň..." a další sexistické narážky na jeho zadek. Gerard se pro sebe usmál a písknul na psa, který právě odbíhal stranou, aby počůral dětské kolo, co se válelo na nějaké předzahrádce. Obcházeli jeden sloup za druhým a na každý pověsili jeden inzerát: "NAŠEL SE PES." a pod nadpisem fotka Joeyho. Gerard se pomalu procházel ulicí a na jejím druhém konci spatřil postavu, která se blskově hnala od jednoho sloupu ke druhému a na chvíli se u něj zastavila. Později poznal, že je to nějaký kluk. Ale Gerardovi nedocházelo, proč běhá k ttěm sloupům, když na ty ještě plakát nevěšel, tak se líně šoural od sloupu ke sloupu a lepil letáčky. Postavy se k sobě pomalu blížily až se střetly u pouliční lampy, přesně uprostřed ulice. Gerard se zmateně rozhlédl okolo, protože nikde neviděl Joeyho, ale pak spatřil jeho ocas za křovím a oddechl si. Kývl na pozdrav mladému muži, který si to k němu hnal se štosem papírů v ruce. Při bližším zkoumání zjistil, že je hezký. Dokonce moc hezký. Tmavé vlasy mu volně poletovaly okolo obličeje a občas padaly do krásných, velkých očí. V tenkém růžovém rtu měl piercing, stejně jako v nose. Měl potetované paže, které mu koukaly z opraného tričky s logem nějaké kapely. Vypadal jako nějaký puberťák, ale to neměnilo na tom, že Gerarda strašlivě přitahoval. Mladík se usmál a stoupnul si před lampu, těsně vedle Gerarda. V tentýž okamžik se oba nahnuli, aby připevnili plakát a v tentýž se i narovnali. Oba pohlédli na leták toho druhého a hlasitě se rozesmáli. Na lampě vedle sebe viselo: "HLEDÁ SE PES" a "NAŠEL SE PES" a pod oběma byla fotka Joeyho s hlavou na opěrce pohovky.
"Joey!"zavolal Gerard a pes přiběhl z křoví. Když spatřil svého majitele, začal zuřivě vyskakovat a radostně hopsat po svém pánovi, který upustil letáky a svého psa vesele hladil a objímal.
"Děkuju."řekl a s vděčným úsměvem se podíval na Gerarda. Tomu se málem podlomila kolena, a jen tak se stačil udržet.
"To je dobrý. Jinak...Jsem Gerard."řekl, když kluk vstal.
"Frank."podal mu ruku. Měl pevný stisk, ale jemnou ruku. Gerard se umál.
"Tak...slepíme ty letáky?"zeptal se a rukou mávl k lampě. Frank pokývyl hlavou a společně se vydali ulicí.








Počkat...to už je konec? když je to v jednorázovkách? nebo bude aspoň eště jeden díl?? prosíím :)