close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I sacrificed for you

11. září 2007 v 18:23 | Cecily |  Songfics
Žánr: songfic
Postavy: Gerard / Mikey
Přístupnost: všichni



I can't feel my senses
I just feel the cold
All colors seem to fade away
I can't reach my soul
I won't stop running
If I knew there was a chance
It tears me apart to sacrifice it all but I'm forced to let go

Ležím na zemi, protože už nemám sílu vstát. Mám pocit, jako by kolem mě chodili lidé. Je jich spousta, ale žádný se mi nepodobá. Ani mně, ani mému bratrovi. V hlavě mi běhají vzpomínky. Chodí kolem, ale v mé hlavě rezonují silně. A silněji. A silněji... Ale já už nemám sílu se jich zbavit. Cítím vyčerpání z toho, jak se musím nadechovat. Vyčerpání z toho, že moje srdce ještě bije. Tluče mi o žebra a já musím stále dýchat. Jenže to bolí. Nic víc už dělat nemusím, tohle je to jediné. Ale to, co mi zbývá, je tak neuvěřitelně daleko. I když zavírám oči, neodstraní mi to vzpomínky. Jsou tam pořád. Na ten den, kdy...
Postával jsem u jednoho baru a čekal na zákazníka. Kouřil jsem a snažil se nevnímat chlad, který mě obklopoval a neunikl mu ani ten zapadlý kout v noční tmě.
Za ta léta jsem si vyvinul cit i obranu. U parkoviště stál osamělý týpek a vyhledával oční kontakt. Počkal jsem, až ke mně přijde, a odhodil jsem cigáro. Měřil si mě zarudlýma očima a já ucítil ten charakteristický pach. Třesavka, absťák, nutnost, závislost, zničený život. Jedna dávka a nic. Život od jedné dávce ke druhé. Od jednoho absťáku ke druhému. Vlasy měl rozcuchané a ruce se mu třásly ještě víc než jeho tělo. Roztrhané oblečení pokrývalo jeho zanedbanou a dávno nemytou kůži. Cítil jsem jeho závislost na mě. Vytáhl peníze a podával mi je. Když jsem si je přepočítal, vytáhl jsem z kapsy balíček. Shrábl ho a okamžitě odešel. To celé beze slov.
Ale byly v tom potlačené city. Jeho touha, nenávist k celému světu, láska k tomu prášku a snad i nenávist k němu, jediný důvod, proč žít.
A moje touha přestat ničit lidské životy, protože za ty ztroskotance, kteří se ke mně hrnuli, jsem mohl já. Jen já a nikdo jiný. Já jsem je k tomu vyburcoval. Mohli žít beze mě, ale teď už ne. Ovládlo je to zatracené svinstvo, a mě ovládala jen životní potřeba vydělat jakoukoli částku peněz, abych měl alespoň na jídlo a něco na sebe. Pro sebe i pro Mikeyho.

Tell me I'm frozen but what can I do?
Can't tell the reasons I did it for you
When lies turn into truth I sacrificed for you
You say that I am frozen but what can I do?

Když jsem se vracel ke starému skladišti a kličkoval jsem mezi krabicemi, naše doupě bylo prázdné. Byla tam jen zmuchlaná deka. Popadl mě vztek.
Zaslechl jsem za sebou šramocení a prudce se otočil. Stál tam. Můj mladší bratr. Stejně rozcuchaný, unavený, zničený a otrhaný jako já.
V té chvíli jsem na něj dostal vztek. "Říkal jsem ti, že nemáš nikam chodit!" zakřičel jsem na něj ostře.
Trhl sebou, ale tentokrát se rozhodl bojovat. "Byl jsem za tebou," zamumlal tiše.
"Tys mě sledoval?"
"Ano," ještě tišeji pověděl podlaze.
Přiblížil jsem se k němu. Asi si myslel, že mu chci ublížit, protože ode mě couvl. "Gerarde, já nechci, abys to dělal."
"Cože nechceš?" nedokázal jsem se ovládnout. "Myslíš si, že mě to baví? Jenže teď jsme v takové situaci, že naše přání jsou to poslední! Můžu snad já za to, co nám otec udělal? Jak nás vyhnal a nechal žít na ulici? Můžu snad za to?"
Zavrtěl hlavou. Tolik mě mrzelo, že jsem tenkrát nebyl schopný utřít jeho slzy.

I can feel your sorrow
You won't forgive me
But I know you'll be alright
It tears me apart that you will never know but I have to let go

Chodil jsem tam každý večer. Musel jsem vydělávat.
Byl to den jako každý jiný, ale tentokrát za mnou přišel kdosi úplně zoufalý, kdo naprosto postrádal sebeovládání. Drogy už mu ho vzaly. Vytáhl na mě nůž.
"Dej mi to, nebo tě zabiju!" přimáčkl mě na zeď a přitlačil nůž na můj krk. Mohl jsem zblízka vidět jeho oči, zarudlé a prázdné, nebezpečné a chtějící, a cítit jeho dech.
Naštěstí pro mě jsem byl silnější a v jediné sekundě jsem mu sebral nůž. Kopl mě. Nevěděl jsem proč, ale musel jsem ho bodnout. Do břicha. Do hrudi. Do krku. Jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát...
Odhodil jsem nůž a aniž bych se otočil, odcházel jsem pryč. Zabil jsem člověka, nemohl to přežít. Cítil jsem tu zvláštní neuvěřitelnost. Tíseň. Úzkost. Věděl jsem, že budeme muset zmizet.
Proplétal jsem se mezi krabicemi a uviděl Mikeyho. Jakmile mě spatřil, zakřičel: "Gerarde! Proboha, co se stalo?"
Uvědomil jsem si, že na rukou mám krev. Ne! Neměl jsem jí jen na rukou, ale všude kolem. Na bundě. Na kalhotách. Pokoušel jsem se jí otřít, ale nešlo to. Nešla dolů. "Sakra!" zařval jsem tak hlasitě, že se Mikey lekl a stáhl se do nejvzdálenějšího kouta.
Vyčerpaně jsem se svezl na zem a zůstal sedět. Když jsem přestal oddechovat, zaslechl jsem tichý pláč. Aniž bych zvedl hlavu, zašeptal jsem: "Pojď ke mně."
Slyšel jsem váhavé kroky a ucítil Mikeyho chvějící se tělo blízko toho mého. Dal jsem mu ruku kolem ramen a objal ho. Chytil se mě a položil si na mě hlavu.
Bylo mi líto, že jsem se k němu musel chovat odmítavě. Chtěl jsem to napravit. Měl jsem ho rád a chtěl jsem ho chránit. Držet ho. Objímat. Pomoct mu. Donutit k úsměvu. Setřít jeho slzy. Nikdy jsem se o to nesnažil. Nevěděl jsem, jak moc mě Mikey potřebuje. Bylo mi jedno, že je mu to líto. Byly mi ukradené jeho city. Můj malý bratr...
Konečně. Byli jsme spolu. Držel jsem ho dlouho a bylo mi jedno, co přijde. Chtěl jsem jen být jeho důvodem, kvůli kterému by se chtěl dostat z téhle noční můry. Ale to šlo těžko, když jsem byl její součástí.

Tell me I'm frozen but what can I do?
Can't tell the reasons I did it for you
When lies turn into truth I sacrificed for you
You say that I am frozen but what can I do?

Tenkrát mi poprvé usnul v náručí, ale dřív nebo později to skončit muselo. Když se ráno probudil, já už jsem chystal věci. Mlčel a čekal.
Řekl jsem mu, ať jde za mnou, a on šel. Měl jsem jasný cíl. Celou cestu jsem se rozhlížel, jestli neuvidím policejní auto, a napínal jsem sluch, jestli neuslyším sirénu. Zaklepal jsem na dveře. Můj starý přítel mi okamžitě otevřel.
"Máme problém." Procpal jsem se dovnitř, a Mikey za mnou.
Zatímco Brian vařil čaj, já jsem ho obeznamoval s naší situací. Domlouvali jsme se s ním, a já mu dal zbytek peněz. Mikey nic neslyšel, a možná to bylo dobře. Hladil jsem ho po vlasech, když mi usnul na klíně. A když se Brian otočil, skápla mi do Mikeyho vlasů slza.
Dalšího dne nám Brian půjčil auto a jeli jsme na letiště. Mikey se na nic neptal. Nikdy se na nic neptal. Ale teď mě to mrzelo, protože jsem potřeboval slyšet jeho hlas.
Když jsme dorazili, vzal jsem si Mikeyho stranou.
"Mikey, teď mě poslouchej. Za dvacet minut ti letí letadlo. Na letišti na tebe bude čekat Brianův kamarád. V Los Angeles se ubytuješ a seženeš si práci. S vraždou jsi nikdy neměl nic společného."
"A co ty?" zeptal se Mikey vyplašeně. Chytil mě za ruku, jako by se bál, že mu uteču. Nebránil jsem se. Jen jsem se smutně usmál.
"Mikey, promiň. Peníze jsem měl jenom na jednu letenku."
"Gerarde..." zašeptal, ale v mých uších to byl křik. Zoufalé volání o pomoc. Díval jsem se do jeho oříškových očí a snažil se nemyslet na to, že je nejspíš vidím naposledy. Nemohl jsem plakat. Měl jsem být Mikeyho vzor. Plakat musel on. Ale teď to bylo jedno. Všechno už bylo jedno.
"Musíš si pospíšit." Ta věta tolik bolela. Díky ní jsem ho vyhnal ze svého života, ze svého srdce.
Plakal. "Nenávidím tě."
Píchlo mě u srdce, ale přesto jsem ho objal. "Miluju tě," zašeptal jsem.
Brian ho odváděl, ale on se ještě otočil. Naposledy.

Everything will slip away
Shattered pieces will remain
When memories fade into emptiness
Only time will tell its tale
If it all has been in vain

Když jsem se vracel ke starému skladišti, nedokázal jsem zastavit slzy. Bylo mi jedno, že se po mě všichni otáčejí. Bylo mi jedno, že jsem zabil člověka. Bylo mi jedno, že půjdu do vězení. Proplétal jsem se mezi krabicemi a zvedl jsem zmuchlanou deku. Byla prosycená Mikeyho vůní. Jeho nevinností, láskou, bolestí.
Nepřestal jsem žít, ale každý večer, když jsem kráčel k tomu starému doupěti, jsem věděl, že něco mi tam chybí. Jako kdyby se starý voják vracel domů z války, ale našel prázdný dům.

I can't feel my senses
I just feel the cold
Frozen...
What can I do?
Frozen...

Mikey, bráško. Doufám, že mi to nevyčítáš. Udělal jsem to pro tebe. Abys mohl začít nový život. Ten bezstarostný, jaký si zasloužíš. Doufám, že jsi zapomněl na tu mizérii, kterou jsi musel protrpět se mnou. Obětoval jsem se. Špatně, já vím. Ale udělal jsem to přece pro tebe.
Kde jsi a proč se neozýváš? Začal jsi opravdu nový, tentokrát skutečný život? Ano? Pak jsem rád za tebe. Jsem na tebe hrdý. Ale víš, jak moc mi chybíš? Každý den na tebe myslím. Nevím, kde jsi, jak se ti daří, jestli máš práci, rodinu. Možná jsi mě vymazal ze svého života. To ta chyba, kterou jsem udělal, byla opravdu tak velká?
Je to už několik měsíců, a já na tebe nepřestávám myslet. Když tu tak ležím, přeju si tě ještě naposledy vidět. Tolik mi chybíš. Snad se jednou vrátíš ke mně, svému bratrovi, který tě nechal odejít.
Věřím, že jsi neskončil jako já. Pevně doufám, že jsi šťastný, že neležíš na tvrdé zemi utopený ve vlastních vzpomínkách a slzách, jako já. A doufám, že mi odpustíš. A třeba jednou, jednoho krásného dne, se ke mně vrátíš.

Tell me I'm frozen but what can I do?
Can't tell the reasons I did it for you
When lies turn into truth I sacrificed for you
You say that I am frozen
...Frozen...

Jestli tohle byla odměna za všechny životy, které jsem zničil, pak jsem ten svůj naprosto zdevastoval. Byl jsem opilý, zfetovaný. Alkohol potlačil bolestné vzpomínky a drogy potlačily chlad okolo mě. Měla mi být zima, ale nebyla. Měl jsem mít hlad, ale neměl jsem.
Mikey věděl, kde mě má hledat. Vrátil se. Tolik se změnil, ale přesto jsem ho poznal. Když jsem viděl jeho postavu kráčet ke mně, nadějně jsem zvedl hlavu. Byl to opravdu on. Čistý, upravený, krásný, mladý a šťastný. Takový, jakého jsem ho vždycky chtěl vidět. Jak jsem vždycky chtěl, aby byl.
A já, jeho vzor, jeho ochránce, jeho starší bratr, jsem byl ten zničený, zlomený, špinavý a ležící na zemi. Mikey už mě nepotřeboval. Dospěl.
Na chvíli se zastavil, jako by se nemohl rozhodnout. Jako by nevěděl, jestli jsem to opravdu já. Klekl si ke mně a objal mě. Teď jsem to byl já, kdo se tísnil v jeho teplé náruči.
Moje přání se mi splnilo. Naposledy jsem ho viděl. Naposledy jsem slyšel, jak mi šeptá do ucha. Věděl jsem, že mi to odpustil. Svezl jsem se do jeho klína a ruce mi sklouzly z jeho zad. Šťastně jsem si povzdechl.
A Mikey mě pevně chytil, abych už se nemusel trápit. Ani zimou, ani bolestí. "Ne, Gee," zašeptal. "Vydrž ještě..."

( Within Temptation - Frozen )


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adéla Adéla | 12. září 2007 v 16:17 | Reagovat

to je dojemný....=)

2 texxi texxi | 12. září 2007 v 20:38 | Reagovat

sem se u toho málem rozbulela...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama