close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Immortal rose

20. září 2007 v 12:20 | Petra |  Jednorázovky
Žánr: slash/drama
Postavy: Gerard/Frank
Přístupnost: všichni
Poznámka: Gerard vypráví Frankovi

Víš, jak jsi mi ublížil? Byl to docela obyčený podzimní den, než jsi přišel a přinesl tu růži. Postavil jsi vázu doprostřed kuchyňského stolu a tu růži tam dal. Její krásný rudý květ rozzářil tu místnost z tmavšího dřevěného nábytku. Prosvítil ji takovou krásnou radostí.
"Je nádherná."řekl jsem ti. Neodpověděl jsi, jen jsi mě objal. Pamatuješ? Nebylo to objetí, jaké jsi mi dával denně. Tohle bylo víc. Tiskl jsi se ke mně, jako by to bylo naposled. Myslel jsem, že je to normální.
"Je tvoje. Na věky."usmál jsi se a odešel. Nerozloučil ses, ani jsi mi neřekl, kam jdeš. Něco ve mně hlodalo. Chvíli jsem tam stál a přemýšel. Co se mohlo stát? Proč jsi odešel? Byli jsme přeci tak šťastní. Už mě nemiluješ? Pozoroval jsem tu růži. Růže na konci října? Přivoněl jsem si k ní. Voněla nádherně. Skoro jako normální růže, ale cítil jsem tam i moře. Ano, slaný mořský vzduch. Dotkl jsem se jejích sametových lístků a popadl bundu. Něco mě táhlo k moři. Došel jsem až na pobřeží, k tomu vysokému útesu, kam jsme chodívali a pozorovali vlny. Házeli jsme kamínky do vody a smáli se, jak k nim létají racci a chtějí je ulovit. Byli jsme tam spolu, šťastní a zamilovaní. Bylo mi krásně. Zažil jsem tam nejhezčí chvíle života a všechny byly s tebou. Pomalu jsem dokráčel až nahoru a viděl jsem postavu, která seděla na kraji a měla nohy spuštěné dolů. Byl jsi to ty.
"FRANKIE!"zavolal jsem a udělal pár rychlých kroků. Otočil jsi se. Po tvářich se ti kutálely slzy, ale i přesto jsi se usmál.
"Gee."zašeptal jsi a rukama se posunul z útesu.
"NEEE!!!"křičel jsem a doběhl až ke kraji. Natáhl jsem ruku, jakobych tě mohl ještě chytit. Ještě jsi padal. Ještě jsem viděl jak tvoje tělo dopadlo do ledové vody a zmizelo pod hladinou. Sebral jsem kámen, co ležel ne zemi a hodil jsem ho do dálky. Několik racků se k němu přihnalo, aby ho chytilo, ale já se nesmál. Byl jsem tam sám a plakal jsem. To byla ta nejhorší chvíle mého života. S tebou.
Dva týdny jsem se zdržoval prakticky jenom v kuchyni. Seděl jsem u kuchyňského stolu, kde jsem vzpomínal, plakal pro tebe a pozoroval růži. Neodkvetla. Její květ měl ale jinou barvu. Tmavší. Ale i přesto zářila v místnosti a protkávala mojí mysl krásnými vzpomínkami. Přičichl jsem k ní. Voněla jako ty. Dvě slzy skáply do jejích okvětních lístků a zapadly do nich. Vzal jsem tu nádhernou květinu, poslední, co jsi mi dal a vyrazil do zamračeného listopadového dne. Zase vzpomínky. Krásné, ale i ta poslední. Proč jsi mě tu nechal? Nevím, proč jsi to udělal...Je mi to líto. Co se stalo? Já tě miloval...Ne. Pořád tě muliji. Nikdy bych tě nenechal samotného. A ty? Odešel jsi. Napořád.
Došel jsem až k útesu, tam, odkud jsi skočil a postavil se na okraj. Podíval jsem se na slzu, co spadla na tu nádhernou květinu a roztříštila se o její květ. Poslední slzu pro tebe. Naposledy jsem se jí dotkl, přivoněl a vzal za jeden rudý lístek.
"Za moje slzy."hodil jsem ho z útesu.
"Za moje trápení."druhý lupínek se snášel studeným vzduchem.
"Za moje vzpomínky."tentokrát jsem vzal dva.
"Za naše štěstí."další dva.
"Za naši lásku."zase.
"Za nás."teď jich bylo asi pět. Vítr mi foukl trochu vůně do tváře. Zavřel jsem oči a odtrhl poslední lístky. Podíval jsem se do dlaně. Naposledy. Zabořil jsem do ní ústa a vtiskl malý polibek té rudé kráse.
"Za tebe."vhodil jsem je do propasti a sledoval, jak se houpají a třepotají ve vánku.
"Frankie."zašeptal jsem ještě a odešel.
Neboj se, nebudeš sám. Jsou tam s tebou. Naše láska, štestí, moje slzy, trápení, vzpomínky. Vše, co mělo být v mém srdci odlétlo spolu s tou růží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 teryn-red teryn-red | 20. září 2007 v 14:41 | Reagovat

8´(...to je krásně smutný

2 texxi texxi | 20. září 2007 v 16:28 | Reagovat

=(proč frankie skočil??

3 Benji Benji | Web | 20. září 2007 v 17:27 | Reagovat

nádherný!!!

4 Dee Dee | 20. září 2007 v 19:15 | Reagovat

jo..proč?

5 Anett Anett | Web | 20. září 2007 v 19:35 | Reagovat

Hej lidi, já normálně u příběhů nebrečím ale tento mě k tomu málem dohnal! A ano, proč skočil?

6 Petra-autor Petra-autor | 20. září 2007 v 20:10 | Reagovat

já nevim:Dněco ho trápilo..nemohl unést nějakou tragédii v rodině...to si domysleteXD

7 Miki Miki | Web | 20. září 2007 v 21:34 | Reagovat

to je krásný.............úžasný....nemám slov......smutný příběhy miluju:´(

.....já si to domyslela tak, že Fee Geeho podved a nemohl to unýst, tak skočil

8 Dannie Dannie | 20. září 2007 v 22:41 | Reagovat

waw :)) to bolo nadherne...

9 Cecily Cecily | E-mail | Web | 21. září 2007 v 15:01 | Reagovat

Já opravdu nevím, co mám na tohle říct. Když řeknu "úžasný", "dojemný", jsou to prostě jenom slova. Nikdy jsem neuměla psát komentáře. Důležité je popsat pocity, které ve mně nějaká povídka vyvolá. To já neumím. Neumím ty pocity popsat, ale je jich strašně moc a jsou fakt silné. Je to dlouho, co mi nějaká povídka vehnala slzy do očí, ale tahle to dokázala.. Já jenom zírám, jak nádherně píšeš...

10 Petra-autor Petra-autor | 21. září 2007 v 15:22 | Reagovat

*rudá až na prdeli*děkuju

11 Piratka Piratka | Web | 24. září 2007 v 16:00 | Reagovat

sakra....ty umíš psát....nemám slov

12 Petra Petra | Web | 24. září 2007 v 19:00 | Reagovat

děkuju:)

13 sweetsky sweetsky | 16. listopadu 2007 v 18:34 | Reagovat

dcero moje co mi to děláš??

14 Wild Wild | 30. března 2008 v 0:23 | Reagovat

wow, tady se pozná dobrej autor.. a myslím žes našla dalšího čtenáře :) ha, a to toho mám před sebou ještě hodně, takže skvěle, nudit se už nebudu:D

k povídce... smutná, výstižná. krásná.

klaním se

15 Eliza Eliza | 21. dubna 2009 v 13:13 | Reagovat

omg...bože...já....nevim co napsat..to je nádherný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama