"Je nádherná."řekl jsem ti. Neodpověděl jsi, jen jsi mě objal. Pamatuješ? Nebylo to objetí, jaké jsi mi dával denně. Tohle bylo víc. Tiskl jsi se ke mně, jako by to bylo naposled. Myslel jsem, že je to normální.
"Je tvoje. Na věky."usmál jsi se a odešel. Nerozloučil ses, ani jsi mi neřekl, kam jdeš. Něco ve mně hlodalo. Chvíli jsem tam stál a přemýšel. Co se mohlo stát? Proč jsi odešel? Byli jsme přeci tak šťastní. Už mě nemiluješ? Pozoroval jsem tu růži. Růže na konci října? Přivoněl jsem si k ní. Voněla nádherně. Skoro jako normální růže, ale cítil jsem tam i moře. Ano, slaný mořský vzduch. Dotkl jsem se jejích sametových lístků a popadl bundu. Něco mě táhlo k moři. Došel jsem až na pobřeží, k tomu vysokému útesu, kam jsme chodívali a pozorovali vlny. Házeli jsme kamínky do vody a smáli se, jak k nim létají racci a chtějí je ulovit. Byli jsme tam spolu, šťastní a zamilovaní. Bylo mi krásně. Zažil jsem tam nejhezčí chvíle života a všechny byly s tebou. Pomalu jsem dokráčel až nahoru a viděl jsem postavu, která seděla na kraji a měla nohy spuštěné dolů. Byl jsi to ty.
"FRANKIE!"zavolal jsem a udělal pár rychlých kroků. Otočil jsi se. Po tvářich se ti kutálely slzy, ale i přesto jsi se usmál.
"Gee."zašeptal jsi a rukama se posunul z útesu.
"NEEE!!!"křičel jsem a doběhl až ke kraji. Natáhl jsem ruku, jakobych tě mohl ještě chytit. Ještě jsi padal. Ještě jsem viděl jak tvoje tělo dopadlo do ledové vody a zmizelo pod hladinou. Sebral jsem kámen, co ležel ne zemi a hodil jsem ho do dálky. Několik racků se k němu přihnalo, aby ho chytilo, ale já se nesmál. Byl jsem tam sám a plakal jsem. To byla ta nejhorší chvíle mého života. S tebou.
"Za moje slzy."hodil jsem ho z útesu.
"Za moje trápení."druhý lupínek se snášel studeným vzduchem.
"Za moje vzpomínky."tentokrát jsem vzal dva.
"Za naše štěstí."další dva.
"Za naši lásku."zase.
"Za nás."teď jich bylo asi pět. Vítr mi foukl trochu vůně do tváře. Zavřel jsem oči a odtrhl poslední lístky. Podíval jsem se do dlaně. Naposledy. Zabořil jsem do ní ústa a vtiskl malý polibek té rudé kráse.
"Za tebe."vhodil jsem je do propasti a sledoval, jak se houpají a třepotají ve vánku.
"Frankie."zašeptal jsem ještě a odešel.








8´(...to je krásně smutný