close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Madmen

9. září 2007 v 16:26 | Petra/Cecily |  Comedy
Tak jsme zase perlily:D:D

Ošetřovatel ústavu pro duševně choré přijde do jednoho pokoje a zvolá: "Listopad!" Ze stropu spadne několik jeho svěřenců. Vejde do druhého pokoje a zvolá: "Listopad!" Ale ze stopu nikdo nespadne, jen se ozve: "My jsme jehličnatý les!". Ošetřovatel si poklepe prstem na čelo a vyleze ven. Když se vrátil, nesl v rukou umělou náhražku motorové pily, ústy napodobil zvuk řezání, a ze stropu spadlo pět zvláštních lidí.
Ten, který měl černou čupřinu přes oči, nevrle zavrčel na toho s afrem: "Stojíš mi na noze, Napoleone." A ten uhnul a řekl: "Promiň, Bože."
Ten nejmenší z nich se ozval: "Už zase hrajete tu vaší debilní hru?"
Ten brýlatý, co v rukou držel plyšového medvídka a slintal si na bradu, omámeně pronesl: "Sklapni, Auguste."
"Já jsem Cicero," odsekl ublíženě trpaslík.
"Promiň, já si vás pletu."
Tomu poslednímu to ani nedošlo, tak radši mlčel. Ale mimochodem, říkal si Galileo.
"Ach Romeo, Romeo, proč jsi vlastně Napoleon?" zeptal se náhle trpaslík toho chlápka s černou čupřinou. Afromen vykřikl: "Já nejsem Romeo a on není Napoleon! Napoleon jsem já a Romea tu nemáme!" prskal na všechny strany kakao.
"Romeo tu není, ale možná přijde i kouzelník!" zaskřehotal ten s brýlema a máchal rukama, jakože kouzlí.
"Vy jste cháska debilů," povzdechl si ten pomalejší.
"Hele, ty drž radši hubu, myslí ti to pomalejc, než se žížala plazí."
"Vysvětlí mi teda někdo, kdo je kdo?"
Ošetřovatel rázně zakročil a začal je pojmenovávat. Tomu černovlasému řekl: "Vy jste Gerard Way." Tomu brýlatému: "Mikey Way." Tupému: "Bob Bryar." Trpaslíkovi: "Frank Iero." Afrovitému: "Ray Toro."
Propukla bouře nevole.
"Já se rozhodně nejmenuju Gerard Way, to bych musel být příbuzný s tímhle dementem!"
"A já rozhodně nejsem Mikey Way, já jsem Cicero."
"To nejsi, Cicero jsem já!" odsekl trpaslík.
"A dementi jsme všichni," zamumlal tupec a vytáhl blechu Rayovi z afra.
Blecha se v jeho prstech svíjela a kopala malinkatýma nožičkama. Náhle na něj vykřikla: "Něco si zkusíš a já tě kousnu!" Tupec se její výhružky zalekl, a tak ji raději spolkl.
"Prase!" zahulákal trpaslík a vyskočil na stůl, kde skákal nahoru a dolu.
"Nech toho, prcku!" zahulákal ten, kterému ošetřovatel říká Gerard, ale to už se pokojem ozvalo: "KŘACH!" a trpaslík ležel na zemi, mezi troskami stolku.
Zavládlo ticho, které přerušelo prásknutí dveří. To odešel ošetřovatel, který usoudil, že tady to zřejmě nemá smysl.
"Hm, a na čem teď budeme hrát karty?"
"Karty se dají hrát i zemi."
"Já jsem říkal, že po tom stole nemá nikdo skákat," naštval se Gerard.
"Karty se dají hrát i na zemi," bránil se Frank.
"Vy snad někdo umíte hrát karty?" zeptal se Ray.
Zavládlo mlčení.
Gerard vzal kousky dřeva do rukou. "Můžeme si postavit králíkárnu."
"A kde je králík?"
"Budem se střídat!"
"K čemu králíkárnu, když nemáme žirafy?" zeptal se brejloun.
"Já jako Napoleon, pravý vůdce římských legií v roce 2009, použiji tyto dřevěné třísky k boji!" zakřičel vítězoslavně Ray a mával nohou stolu kolem sebe.
"On je asi blázen..." poznamenal Mikey a strčil si palec u nohy do úst.
A Frank řekl: "Já jakožto Cicero, řecký nebo římský řečník antické doby, použiji tyto třísky k postavení řečnické kadibudky!"
"A já jako Paul, váš ošetřovatel, ten bordel uklidím, dám vám něco na spaní a uložím vás, abyste byli připraveni na vycházku." A jak Paul řekl, tak udělal. Uklidil zbytky stolu a uložil blázínky do postýlek. Ti se probudili právě včas na vycházku.
"Půjdeme ven!" radoval se trpaslík.
"Uvidíme sluníčko a měsíček!" přidal se brejloun.
"Ty debile, buď jedno, nebo druhý. Nikdy nemůžeš vidět oboje najednou."
Mikey se rozplakal. "Proč ne?"
"Protože když slunce zapadne, zapadne i měsíc." Gerard se tvářil nadmíru důležitě.
Ale Bob se nad tím zamyslel. "Počkej, to by oboje zapadlo ve stejnou dobu."
Gerard se zamračil. "No a o to právě jde, ty vole. Nikdy nemůžeš vidět dvě doby najednou."
Bob podrbal Raye po afru, jak se nad tím zamýšlel. "Ale jo, zní to celkem logicky."
"A neni to jedno?" mávl rukou trpaslík a vydal se za ošetřovatelem ven. Tam naše hochy čekalo menší překvapení.
"Co je to za nány?" zeptal se Ray a ukázal na bránu blázince, kde postávala přinejmenším stovka pištících děvčat a novinářů.
"To jsou vaše fanynky," řekl ošetřovatel a vedl je k lavičkám. Gerard se ale odpojil. Nadšeně běžel k bráně a s úsměvem na rtech mával.
"Bože!" zavolal Bob a vydal se za ním. "Mohli by ti ublížit!" Chytil Gerarda kolem pasu a táhl ho pryč.
"Nemohli! Co by mi udělali?" kousl ho Gerard do ucha.
"To co Augustovi!" řekl Mikey a ukázal na trpaslíka, klepajícího se v keři.
"Nejsem Augustus, jsem Cicero!" vykřiklo křoví.
"Teď už nejsi (p(r)a)nic," truchlivě pronesl Bob. "Přátelé, pojďme na procházku."
A tak šli.Ošetřovatel je vodil podál vysokých zdí ústavu a povídal jim pohádku o perníkové chaloupce. V tom trpaslík povídal Mikeymu: "Hele, já mám nápad!" Mikey se lekl.
"Jakej?" zeptal se potichu a neohrabaně zamával nějaké dívce, přičemž málem vypíchl oko Rayovi.
"Utečeme!" zašeptal tajemně Frank a potichu si zatleskal. Nečekaně akční Mikey zakřičel: "TEĎ!" a rozběhl se k bráně. Všichni za ním. V běhu se drželi za ruce a cestou stačili ještě nabrat Franka. A už byli venku. Vyplazovali jazyk na ošetřovatele, který nestačil naskočit do tramvaje.
"Konečně volní!" zvolal Ray a plácl si s Bobem.
"Ale kluci, mně táhne na zadek," poznamenal potichu Gee a všichni si prohlédli záda.
"Doprdele!" zaklel Frank a přitiskl se zády ke stěně tramvaje. Všichni měli nemocniční oblečky, zavazovací na zádech, ale nikdo z nich ho neměl pevně utažený, takže se jim rýsovala holá záda a prdelky.
"Mamí, co to je?" křičel jeden malý chlapeček na celou tramvaj a ukazoval na Gerardovu prdel.
Paní mu zakryla oči. "Toho si nevšímej, to je jenom... no, nic."
"Prdel!" zařval Ray na celou tramvaj.
To už je přišel vykázat průvodčí. "A ještě k tomu bez jízdenek."
"Co to je?" spadla Gerardovi brada.
"Tohle," ukázal mu Mikey bankovku.
Průvodčí se usmál. "Ne, tohle je potřeba teprv tehdy, když tu jízdenku nemáte. Ale nebyl jste daleko od pravdy, ten papírek je podobnej."
"Tak nám dejte pět jízdenek," řekl Frank a průvodčí jim vydal pět papírků. Frankie je ukořistil a se zájmem si je prohlížel. Shledal je velmi zajímavými.
"Víte co?" řekl najednou Bob. Ostatní se na něj otočili a plní očekávání ho sledovali. Bob se zarazil: "Já to zapomněl..." sklonil hlavu. Mikey zavrtěl hlavinkou a dál se věnoval koukání z okna. Frank soucitně poklepal Bobovi na rameno a ten náhle vykřikl: "Vystupujem!" A všichni se vyhrnuli z tramvaje. Vystoupili... na náměstí.
Frank zatahal Gerarda za rukáv. "Proč se na nás všichni dívají?"
Gerard se samolibě usmál a pyšně se rozhlédl kolem. "Líbíme se jim. Škoda, že jsem se nestihl učesat..." zklamaně pronesl.
"Kam půjdeme?" zeptal se Mikey.
"Do restaurace!" nadchl se Frank.
A tak šli.
"Týjo, to je nějaký nóbl."
"Vždyť to má pět hvězdiček."
Usadili se u jakéhosi stolku. Přiběhl k nim číšník. "Co to bude, pánové?"
Gerard otevřel pusu. "Ehm... kaši."
"A nic víc?" ujelo číšníkovi.
"No... vařenou slepici."
"A šťávu," dodal Frank.
Číšník odešel a vzadu na kuchařku zakřičel: "Ke stolu deset dej to, co zbylo k snídani pokojským."
A když tak chlapci spokojeně papali, najednou měli na talířích prázdno a Gerard přivolal číšníka lusknutím prstů. "Platíme!"
A Frank vytáhl pět jízdenek.
"Je mi líto, pánové, ale u nás se platí penězi," řekl taktně číšník.
"Ale tohle jsou jízdenky. Zaplatili jsme za ně penězi," obeznámil ho Frank. Číšník protočil oči, zvedl ruku a luskl prsty. Ke stolu se přivalili dva velmi tlustí a evidentně velmi silní chlapíci. Jeden z nich popadl Franka a strčil si ho do podpaží pravé ruky. Tou samou rukou vzal ještě Mikeyho za lem jeho oblečku, do levé vzal Gerarda a táhl je pryč. Ray a Bob pochopili, že když budou klást odpor, dopadnou stejně, tak šli raději po svých.
Odvezli je k výslechu na policejní stanici. "Kde bydlíte?"
Všech pět si vyměnilo pohledy. "V blázinci," řekl rozzářeně Bob a ostatní se plácli do čel. A už jeli autem a se sirénou. *** Jednoho rána přišel do pokoje ošetřovatel s napodobeninou motorové pily a jazykem napodobil zvuk řezání stromu. A ze stropu spadlo pět divných lidí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | 9. září 2007 v 17:48 | Reagovat

Proboha...tohle je geniální......

2 majenka majenka | 9. září 2007 v 18:33 | Reagovat

:D:D Fakt parada!!!!

3 Nii Nii | 12. září 2007 v 21:17 | Reagovat

pres slzy smíchu nevidím....jen tak tak sem to stihla na záchod takhle sem se už dlouho nenasmala XD

4 pájina pájina | 20. října 2007 v 18:06 | Reagovat

tak u tohohle jsem se válela smíchy

5 Nathalie Nathalie | E-mail | Web | 29. listopadu 2007 v 11:30 | Reagovat

Chválím ... dlouho jsem se tak nenasmála :D ... opravdu nepřekonatelný zážitek :D :D :D ... už mi tohle nedělejte, od smíchu mě bolí břicho :D:D:D

6 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 20. srpna 2008 v 15:05 | Reagovat

a to se nemohli proběhnout kolem našeho baráku???xDDDDD

7 Lafka Frerard Way Lafka Frerard Way | E-mail | Web | 19. ledna 2010 v 12:18 | Reagovat

omg...xD Kaši!!xDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama