close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh plný lásky a moučníků 1.

19. září 2007 v 18:07 | Petra/Cecily |  Příběh plný lásky a moučníků
Žánr:slash
Postavy: Gerard/Frank
Autoři: Cecily/Petra
Přístupnost: Na vlastní nebezpečíXD

První sluneční paprsky se protáhly mezerou mezi závěsy a dopadly na bledou tvář. Pomalu a opatrně se snažily probudit ty zelené oči, co se skrývaly za bílými víčky, až se jim to povedlo. Muž na posteli si lenivě pročechral uhlově černé vlasy a vstal. Odhrnul závěsy z okna a zadíval se do úsvitu. Miloval, když ho vzbudilo slunce. Rád se díval, jak stoupá po obloze a osvětluje stromy nedaleko domu.
Provedl obvyklé ranní rituály a usmál se na sebe v zrcadle. Nedalo se říct, že by trpěl nedostatkem sebevědomí.
Jako obvykle, když vyšel z bytu, zamířil do pekárny za rohem. Zacinkal zvonek a za pultem se na něj usmála baculatá prodavačka.
"Jako obvykle?"
Gerard zamířil k pultu a vtáhl příjemnou vůni čerstvého pečiva. Při pohledu na tu spoustu čokoládových koblih se mu sbíhaly sliny. Převzal pytlík a když se chystal zaplatit, odhrnul se závěs a objevil se malý muž. Musel tam být nový, Gerard ho neznal. Přeměřil si ho od hlavy k patě. Při pohledu na něj se mu sbíhaly sliny ještě víc než na ty koblihy. Když mu prodavačka vracela peníze, upadly mu na zem a on je celý rudý zvedl.
Vyměnil si s tím mladíkem nesmělý úsměv, než se za ním zavřely dveře.
Vracel se domů a v duchu si sliboval, že se s tím chlapcem musí ještě potkat. Myslel na něj celou cestu. Myslel na něj, když zavřel dveře a vzal si věci do práce. Na koblihy si nevzpomněl.
Pracoval v malém knihkupectví nedaleko svého bytu. Obsluhoval zákazníky, ale nedokázal se pořádně soustředit na práci. O přestávce zjistil, že si zapomněl koblihy.
Zasakroval a musel si uvařit polévku. Když se vrátil z práce, vyčerpaně padl na postel. Tahle práce ho ubíjela. Kdo měl pořád vydržet celý den stát?
Usnul oblečený, jako obvykle.
Spal jen dvě hodiny. Jako vždycky. Nedokázal se soustředit ani na spánek. Pomalu vstal a vydal se do koupelny. Prohlížel se v zrcadle a najednou vykřikl.
"Mikey!" Zapomněl jsem na brášku! Jak jsem mohl zapomenout, že je mu dneska čtyřiadvacet? Rychle jsem se oblékl a šel shánět dárek. Jako obvykle na poslední chvíli. Všechny obchody byly zavřené. Jen v pekárně se ještě svítilo, a tak jsem šel tam.
Vstoupil jsem do obchodu a udýchaně pozdravil. Obsluhoval ten mladík, s kterým jsem se potkal ráno. Objednal jsem něco, co se tak nejvíc podobalo dortu.
"Děkujeme, nashledanou."
Měl úžasnou barvu hlasu. Chtěl bych se s ním dát do řeči, ale on byl příliš nesmělý. Rozloučil jsem se s ním a hodil po něm svůj neodolatelný úsměv.
Odešel jsem a vydal se za Mikeym.
"Bráško!" vítal mě Mikey. Už měl trochu upito, takže ani nepoznal, co jsem mu přinesl.
"Všechno nejlepší!" poplácal jsem ho po rameni a pomalu ho táhl někam, kde si mohl sednout.
"Gerarde!" zakřičel, když jsem si šel pro pití. "Franka asi neznáš, co?" hulákal na mě a ukazoval na chlapce, co seděl vedle něho. Bože.
"Těší mě," potřásl jsem mu rukou a stále nemohl uvěřit tomu, koho vidím. Jak se sem dostal? Já přeci šel z cukrárny rovnou sem. Nemohl mě předběhnout a nešel ani za mnou. Možná zná jinou cestu.
"Mě taky," řekl tiše a nepatrně zčervenal. Musel jsem se usmát. Vrátil jsem se ke svému původnímu cíli - bar. Po zbytek večera jsem Franka neviděl.
K ránu jsem se vrátil domů a stačil se vyspat jen dvě hodiny. Pak jsem hned musel do práce. Nestihl jsem jít ani do pekárny.
Práci jsem tak odbýval, že mě vedoucí knihkupectví čtyřikrát seřval. Měl takové ty kecy typu "na zákazníka se musíš usmívat, kdybys zrovna žvýkal citron" a "jak můžeš odejít od práce, když ti tam čeká fronta zákazníků?". Otravnej starej dědek. Asi mě brzy vykopne.
Domů jsem se vracel s mizernou náladou. To se nestávalo často.
Radši jsem si rovnou lehl do postele a během chvíle usnul.
Ráno mě probudilo slunce. Jako vždycky. Bylo to tak krásné. Po včerejší špatné náladě nebyla ani stopa a já se opět vydal do pekárny.
"Dobré ráno!" pozdravil jsem zvesela. U pultu stál Frank a zrovna něco skládal. Na hlavě mu seděl takový ten malý bílý čepeček, který vysoce kontrastoval s jeho tmavými vlasy. Zvednul hlavu.
"Co to bude?" nesměle se usmál a já chtivě pohlédl na jeho… tedy za jeho záda na kopu čokoládových koblih.
"Pět koblih a te…-" Bože, co to se mnou je? Skoro se neovládám. "-...ten jablečný koláč," vyhrkl jsem na poslední chvíli. Frank poslušně nakládal moučníky do sáčků a roztomile se přitom motal. Když mi nákup podával, letmo, samozřejmě úplnou náhodou, jsem se dotkl jeho ruky. Poplašeně ucukl. S omluvným výrazem mi vrátil drobné a já odešel.
Chodil jsem do té pekárny několikrát denně. Snažil jsem se Frankovi rozvazovat jazyk a povídat si s ním. Líbil jsem se mu. Věděl jsem to. Jsem přece neodolatelný, sbalím každého. Pamatuju si na toho posledního týpka, byl to fešák. Jak nadával na gaye, a já jsem ho stejně sbalil. Jsem prostě génius. I Frank se se mnou začínal pomalu bavit. Měl tak kouzelný úsměv.
Postupně jsem tam začínal chodit nejen kvůli koblihám, a Frank to samozřejmě vytušil.
Jednoho odpoledne jsem se rozhodl pro přelom. Co se může stát? Nic.
"Ahoj Franku."
Byl překvapený, že mu tykám, ale dělal jako by nic. Začal automaticky nakládat koblihy do sáčku, ale já se opřel o pult a chytl ho za ruku. Poplašeně se na mě podíval, a já se na něj usmál okouzlujícím úsměvem.
"Nevyjdeme si někam?"
Dlouho mlčel, než konečně řekl 'Ano'.
"Tak fajn, platí," zazubil jsem se na něj a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ---------- ---------- | 19. září 2007 v 18:32 | Reagovat

supééér....jako obvykle....:)

2 ---------- ---------- | 19. září 2007 v 18:32 | Reagovat

supééér....jako obvykle....:)

3 ---------- ---------- | 19. září 2007 v 18:32 | Reagovat

supééér....jako obvykle.... :)

4 teryn-red teryn-red | 19. září 2007 v 21:18 | Reagovat

jo je to skvělí...jen tak dál

5 Dannie Dannie | 19. září 2007 v 23:29 | Reagovat

jj... skvele :)) pokraaaacko...

6 Demonic Angel Demonic Angel | 20. září 2007 v 11:24 | Reagovat

Haha... Frankie s bilim cepeckem.. XD to je prestava... jinak skvely ;)

7 Dee Dee | 20. září 2007 v 14:33 | Reagovat

ty wole me se dnes vsecko zda smesny, ja fackt nevim...me uz asi fackt drbe.napriklad dnes jsem dostala na nemcine brutalny zachvat smichu a uca se na me divala a neco blabolila ale ja se musela jeste vic rozesmat a vypadalo to jakokdybych plakala.....nj....co dokaze cislovka sechs(6). a potom muj spoluzak miso komentoval uckin vyrok,,takhle naspulte rty pri vyslovovani...'' ,,hele a to vseci nemci se xichti takhle debilne kdyz mluvi?''...a ja se potom malem rozplakala...no proste brutal.....

8 Petra-autor Petra-autor | 20. září 2007 v 14:36 | Reagovat

proboha:D:D:DJá dostávám výtlemy o anglině:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama