Frank:
"Ahoj Franku..."pozdravila mě vysokým hláskem recepční a provokativně si prstem sjela po lemu výstřihu tvaru V. Koza jedna. Myslí si, že když má velká prsa a blond vlasy, tak je dokonalá a perfektně se ke mně hodí, ale ne. Možná dokonalá je, ale u mě nemá šanci. Dva dokonalí lidé pohromadě, to by nedělalo dobrotu. Má smůlu.
"Ahoj..."pozdravil jsem a rychle vyběhl schody do patra mého oddělení. Kdo by jezdil výtahem, když ho očumuje každá baba, co do něj vleze. Kde jsou ty časy, kdy jsem byl rád středem pozornosti. A teď...Potřeboval bych nějaké zpestření, oživení té rutiny, tady.
"Ahoj...Čau...Nazdar..."zdravil jsem rychle všechny svoje známé. Sotva jsem dosedl na židli ozval se za mnou chraplavý hlas.
"Pane Iero!"otočil jsem se a kousek ode mě stála vedoucí oddělení a mávala, ať jdu za ní. Zvedl jsem se a poslušně cupkal k tý starý kur...Hodné postarší dámě. Teď by byla možnost jí nakopat do tý její pr...Ne. Nemyslet na to, že je to hnusná vykopávka, co ti věčně sahá na zadek a bůhví kam ještě.
"Ahojky, Frankie."mrkla na mě ještě její sekretářka. Bože, tohle musí přestat. Asi se omezim jenom na kluky, tohle je totiž k nesnesení. Jakej kluk na vás vystrčí svoje poprsí a zakroutí zadkem, kdykoliv kolem něj projdete. Jo. Odteď jsem JEN a pouze na chlapy, Aly neAly.
"Děje se něco?"ptal jsem se a dosedal na židli, na kterou ukazovala ta stařešina.
"Jistě víte, že mám dceru."říkala pomalu a stála ke mně zády. Dceru?
"A-ano."marně jsem se snažil vzpomenout na někoho, kdo vypadá jako oschlá okurka. Teda pokud je po mamince. Bohužel, nikdo se mi nevybavil.
"Ona je teď jaksi...sama."blekotala ta obluda od okna. Nějak mi nechtělo dojít, na co tím naráží.
"A?"
"Chtěla by, abyste se u ní odpoledne zastavil a dělal jí...řekněme...společnost."COOO??To si ta stará semetrika myslí, že si mě najme jako nějakou kurvu? Jsem snad gigolo? Nesnížim se na úroveň pouliční šlapky. A´t si ta její obludka najde nějakýho mimozemšťana a tahá se s ním, když si nedokáže najít chlapa, ale mě ať z toho laskavě vynechá. Co je to proboha za rodinu?
"Prosím??"dělal jsem pako.
"Měl byste se s ní sejít u jejího bytu. Dnes odpoledne."upřesnila mi i datum. To je od ní milé.
"Já se obávám, že to nepůjde."snažil jsem se, aby to nevyznělo jako odmítnutí.
"Cože?"konečně se otočila a mě se tak naskytl bezvadný pohled do toho jejího svraštělého ksichtu, momentálně stáhnutého do šokovaného úšklebku.
"Já už něco mám."K mé smůle mi nikdy nešlo lhaní. A k mému štěstí sebou trhla a zvláštně se na mě podívala. Dneska a ni neječí. Minule mi málem vyřvala mozek z hlavy a to jsem byl o pár místností dál. Ta holka, co tu u ní byla na koberečku pak vyběhla s pláčem a pověsila se mi na krk. Začala se mi svěřovat, jaká je ta vedoucí zlá ženská, atd., atd...Jsou to citlivky, ty holky.
"A-aha. A nešlo by to odložit?"už měla tik v oku. Jehé. To je sranda. Nesmát se. Ne.
"To bohužel ne.-"Nápad!!Kdybych měl nad hlavou žárovku tak bliká neonovými světly!"-Máme s přítelem výročí. Dva roky."vybalil jsem na ní. Ta rašple zbledla a posadila se do svého křesla. Málem omdlela, nebo dostala infarkt. Nepoškodilo by mi to pověst? Ne. Ubohá šéfová dostala záchvat a já, jakožto obětavý zaměstnanec, jsem jí pomohl a zachránil jí tak před nemocnicí. To by byla prča.
"P-přít-telem??"vyvalila oči a zalapala po dechu, když jsem pokýval hlavou.
"Nechcete sklenici vody?"zeptal jsem se starostlivě a nasadil psí kukuč. Zavrtěla hlavou.
"Nechte mě teď...o samotě."Odháněla mě rukou a já se se spokojeným úšklebkem a krásným pocitem pomsty odebral ke svému stolu. Zbytek tohoto krásného dne proběhl jako obvykle. Holky přicházely a odcházely, zadkem vrtíc, jak nejvíc jim to jde. Některé ho měly vážně pěkný...NE! Kluci, kluci, kluci. Mysli na kluky a na všechno, co se s nimi dá dělat.
"Ahoj...Čau...Nazdar..."zdravil jsem rychle všechny svoje známé. Sotva jsem dosedl na židli ozval se za mnou chraplavý hlas.
"Pane Iero!"otočil jsem se a kousek ode mě stála vedoucí oddělení a mávala, ať jdu za ní. Zvedl jsem se a poslušně cupkal k tý starý kur...Hodné postarší dámě. Teď by byla možnost jí nakopat do tý její pr...Ne. Nemyslet na to, že je to hnusná vykopávka, co ti věčně sahá na zadek a bůhví kam ještě.
"Ahojky, Frankie."mrkla na mě ještě její sekretářka. Bože, tohle musí přestat. Asi se omezim jenom na kluky, tohle je totiž k nesnesení. Jakej kluk na vás vystrčí svoje poprsí a zakroutí zadkem, kdykoliv kolem něj projdete. Jo. Odteď jsem JEN a pouze na chlapy, Aly neAly.
"Děje se něco?"ptal jsem se a dosedal na židli, na kterou ukazovala ta stařešina.
"Jistě víte, že mám dceru."říkala pomalu a stála ke mně zády. Dceru?
"A-ano."marně jsem se snažil vzpomenout na někoho, kdo vypadá jako oschlá okurka. Teda pokud je po mamince. Bohužel, nikdo se mi nevybavil.
"Ona je teď jaksi...sama."blekotala ta obluda od okna. Nějak mi nechtělo dojít, na co tím naráží.
"A?"
"Chtěla by, abyste se u ní odpoledne zastavil a dělal jí...řekněme...společnost."COOO??To si ta stará semetrika myslí, že si mě najme jako nějakou kurvu? Jsem snad gigolo? Nesnížim se na úroveň pouliční šlapky. A´t si ta její obludka najde nějakýho mimozemšťana a tahá se s ním, když si nedokáže najít chlapa, ale mě ať z toho laskavě vynechá. Co je to proboha za rodinu?
"Prosím??"dělal jsem pako.
"Měl byste se s ní sejít u jejího bytu. Dnes odpoledne."upřesnila mi i datum. To je od ní milé.
"Já se obávám, že to nepůjde."snažil jsem se, aby to nevyznělo jako odmítnutí.
"Cože?"konečně se otočila a mě se tak naskytl bezvadný pohled do toho jejího svraštělého ksichtu, momentálně stáhnutého do šokovaného úšklebku.
"Já už něco mám."K mé smůle mi nikdy nešlo lhaní. A k mému štěstí sebou trhla a zvláštně se na mě podívala. Dneska a ni neječí. Minule mi málem vyřvala mozek z hlavy a to jsem byl o pár místností dál. Ta holka, co tu u ní byla na koberečku pak vyběhla s pláčem a pověsila se mi na krk. Začala se mi svěřovat, jaká je ta vedoucí zlá ženská, atd., atd...Jsou to citlivky, ty holky.
"A-aha. A nešlo by to odložit?"už měla tik v oku. Jehé. To je sranda. Nesmát se. Ne.
"To bohužel ne.-"Nápad!!Kdybych měl nad hlavou žárovku tak bliká neonovými světly!"-Máme s přítelem výročí. Dva roky."vybalil jsem na ní. Ta rašple zbledla a posadila se do svého křesla. Málem omdlela, nebo dostala infarkt. Nepoškodilo by mi to pověst? Ne. Ubohá šéfová dostala záchvat a já, jakožto obětavý zaměstnanec, jsem jí pomohl a zachránil jí tak před nemocnicí. To by byla prča.
"P-přít-telem??"vyvalila oči a zalapala po dechu, když jsem pokýval hlavou.
"Nechcete sklenici vody?"zeptal jsem se starostlivě a nasadil psí kukuč. Zavrtěla hlavou.
"Nechte mě teď...o samotě."Odháněla mě rukou a já se se spokojeným úšklebkem a krásným pocitem pomsty odebral ke svému stolu. Zbytek tohoto krásného dne proběhl jako obvykle. Holky přicházely a odcházely, zadkem vrtíc, jak nejvíc jim to jde. Některé ho měly vážně pěkný...NE! Kluci, kluci, kluci. Mysli na kluky a na všechno, co se s nimi dá dělat.
Když jsem odevzdal vedoucí, co si přiložila mokrý kapesník na čelo, hnad co mě spatřila mezi dveřimi, články, co jsem měl za úkol vypracovat, spěchal jsem do kavárny.
"Tak jak bylo?"zeptala se Aly a nalévala mi kávu.
"Málem jsem dohnal šéfku k infarktu."uchechtl jsem se nad vzpomínkou bledého vysušeného těla té babizny.
"Jakto?"vyděsila se.
"Když jsem jí řekl, že mám přítele."oznámil jsem jí ledabyle. A ona...se zasmála.
"Vidíš, já když řekla šéfovi, že jsem lesba, tak byl rád. Že prý ho nebudu lákat."smála se dál. Ale mě kapku spadla čelist. Zíral jsem na ní s otevřenou pusou. Dokonce mi bylo jedno, že mě tak mohl někdo vidět. Když jsem tlamu konečně zavřel, pokoušel jsem se usmát. Myslím, že z toho vyšel nějaký křečovitý úšklebek. Rychle jsem do sebe hodil to kafe a vyřítil se z kavárny. Tohle jen tak nerozdýchám. Vlastně musim! Kluci, kluci, kluci. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a vydal se domů. Fifi už určitě čeká. Jen, co jsem se vydrápal do devátého patra, toho polorozpadlého baráku, kam je sotva zavedená elektřina, na chodbě u mého bytu jsem spatřil záda naší obstarožní domovnice. Taky pěkná zrůda.
"Dobrý den, paní Smithová."pozdravil jsem tím nejmilejším tónem, na který jsem se v tu chvíli zmohl. Otočila se na mě a já jsem pořádně vlezl do chodby. Mezi dveřmi sousedního bytu stál...kluk! Heuréka. Oživení a zpestření jako kráva. Tohle je přesně to, co jsem hledal. Tedy, on je to, co jsem hledal. Byl vyšší než já. (no kdo taky ne...:D) S hnědýma vlasama a brýlemi. Byl tak hubený. Ale ten jeho obličej. No. Musel jsem se patřičně ovládnout, abych se na něj nevrhl.
"Dobrý den, Franku! Tohle je váš nový soused. Pan Way." představila mi toho fešáka.
"Jsem Mikey."řekl a nabídl mi ruku. S radostí jsem jí přijal. Když jsem se ho dotkl, nepatrně zdrudl.
"Frank."oznámil jsem mu své ctěné jméno a usmál jsem se. Ale Fifi už kňučela, takže jsem se odebral k sobě do bytu.
"Tak jak bylo?"zeptala se Aly a nalévala mi kávu.
"Málem jsem dohnal šéfku k infarktu."uchechtl jsem se nad vzpomínkou bledého vysušeného těla té babizny.
"Jakto?"vyděsila se.
"Když jsem jí řekl, že mám přítele."oznámil jsem jí ledabyle. A ona...se zasmála.
"Vidíš, já když řekla šéfovi, že jsem lesba, tak byl rád. Že prý ho nebudu lákat."smála se dál. Ale mě kapku spadla čelist. Zíral jsem na ní s otevřenou pusou. Dokonce mi bylo jedno, že mě tak mohl někdo vidět. Když jsem tlamu konečně zavřel, pokoušel jsem se usmát. Myslím, že z toho vyšel nějaký křečovitý úšklebek. Rychle jsem do sebe hodil to kafe a vyřítil se z kavárny. Tohle jen tak nerozdýchám. Vlastně musim! Kluci, kluci, kluci. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a vydal se domů. Fifi už určitě čeká. Jen, co jsem se vydrápal do devátého patra, toho polorozpadlého baráku, kam je sotva zavedená elektřina, na chodbě u mého bytu jsem spatřil záda naší obstarožní domovnice. Taky pěkná zrůda.
"Dobrý den, paní Smithová."pozdravil jsem tím nejmilejším tónem, na který jsem se v tu chvíli zmohl. Otočila se na mě a já jsem pořádně vlezl do chodby. Mezi dveřmi sousedního bytu stál...kluk! Heuréka. Oživení a zpestření jako kráva. Tohle je přesně to, co jsem hledal. Tedy, on je to, co jsem hledal. Byl vyšší než já. (no kdo taky ne...:D) S hnědýma vlasama a brýlemi. Byl tak hubený. Ale ten jeho obličej. No. Musel jsem se patřičně ovládnout, abych se na něj nevrhl.
"Dobrý den, Franku! Tohle je váš nový soused. Pan Way." představila mi toho fešáka.
"Jsem Mikey."řekl a nabídl mi ruku. S radostí jsem jí přijal. Když jsem se ho dotkl, nepatrně zdrudl.
"Frank."oznámil jsem mu své ctěné jméno a usmál jsem se. Ale Fifi už kňučela, takže jsem se odebral k sobě do bytu.
Bušení na dveře. Je sobota, takže mám zavřeno. A Fifi štěká. Štěká takhle už od pěti od rána, ale to má ve zvyku a já to už nevnímám.
"Otevři!!!Vím, že jsi tam!!"OH!To je hlas toho dlouhána. Mikeyho. Vyběhl jsem z postele a sundal si triko, ve kterém jsem spal. Otevřít jsem mu šel jen v boxerkách. Koukal na mě naštvaný a brunátný obličej s rozespalýma očima. Ajaj.
"Otevři!!!Vím, že jsi tam!!"OH!To je hlas toho dlouhána. Mikeyho. Vyběhl jsem z postele a sundal si triko, ve kterém jsem spal. Otevřít jsem mu šel jen v boxerkách. Koukal na mě naštvaný a brunátný obličej s rozespalýma očima. Ajaj.








chudak frank... dokonali ludia to maju v zivote tazke
inak, perrfektne pokracovanie...