Takže vám jen chci říct, teda těm, kd ste četli Let me breathe, že pokráčko jen tak nebude. Já na to musim mít náladu. A teď jí nemám. Mám v plánu to dokončit co nejdřív, a jak jsem vám už řikala, možná to bude mít jen pár d¨ílů.Tak tři, možná čtyři. Nebo se eště rozepíšu.Tak to bylo moje sdělení, děkuji zapochopení a když už jste tu...tak si přečtěte tohleXD.
Mikey:
Po hodině jsem měl všechno jakž, takž na místech, ale chyběla mi ta televize. Musel jsem jí zapojit a na to já nejsem. Tak jsem si jen strčil do zásuvky Hi-Fi věž a pouštěl si nějakou muziku. Dost nahlas. To já mám rád. Nakonec jsem to vypnul, protože mě bolela hlava a já musel zejtra do práce, což ale nebude tak jednoduhý, protože nevim, kde to je. A ani internet tu nemám zapojenej, takže se nemůžu kouknout na mapu. Co já budu dělat? Především si schrupnu. To běhání nahoru a dolu po těch nekonečnejch schodech mě zmohlo. Snad se mi bude zdát o Fr...Francii...Jo. Eifellovka je prima. Geniální stavba. Škoda, že jsem jí nikdy neviděl něživo. A už vůbec jsem na ní nebyl...Stejně bych tam nevylez...Jestli tam nemaj výtahy, jako v tomhle baráku, tak nechť si políbí šos!
Ať to zvíře zavře hubu!!Proboha, nemůže mu někdo nasadit něco na zobák, aby to už nevydalo ani hlásku? Je půl seštý ráno...za hodinu a půl musim vstávat do práce. Bože...já tam půjdu. Nepůjdu!JDU! Nejenže musim vstávat v sobotu do práce, ale taky musim poslouchat štěkot nějakýho impotentního ratlíka s ještě impotentnějším majitelem. Bušil jsem na ty jeho proklatý dveře a něco hulákal. Dofám, že měl hezkej sen, a že jsem ho z něj probudil.
"Otevři!!!Vím, že jsi tam!!"hulákal jsem přes dveře a on mi přišel otevřít. byl jsem tak naštvanej, že jsem si skoro nevšiml, že je tam jen v trenkách, nebo co to bylo, že má sexy vypracovaný a poteovaný tělo, a že se asi leknul, když mě viděl.
"Děje se něco?"zakvičel vysokým hláskem.
"CO?Ten tvůj čokl se děje!Vyřvává si tu hlasivky od pěti!"poznámka o čoklovi se ho zjevně dotkla.
"Fifi neni čokl!"řekl už normálně a nasupeně se na mě podíval.
"Fifi?!?"začal jsem se smát. Fifi...No pardon, ale kterej chlap by dal psovi jm¨éno Fifi. Doslova jsem se prohýbyl v pase.
"Něco ti vadí, brejloune?"CO?Brejloun?Přestal jsem se smát a znovu jsem se čílil.
"Cos to řek, skrčku?"povytáhl jsem obočí nad jeho...velikostí.
"Skrčku?"zařval a zrudnul jako ředkvička. Byl tak...legrační. Zase jsem se chtěl smát.
"Jo."přitakal jsem rychle a podíval se na něj. On se zamračil, demonstrativně popadl psisko do náručí a zabouchl mi dveře před nosem. Spokojen s výsledkem jsem se odebral dospat.
"Otevři!!!Vím, že jsi tam!!"hulákal jsem přes dveře a on mi přišel otevřít. byl jsem tak naštvanej, že jsem si skoro nevšiml, že je tam jen v trenkách, nebo co to bylo, že má sexy vypracovaný a poteovaný tělo, a že se asi leknul, když mě viděl.
"Děje se něco?"zakvičel vysokým hláskem.
"CO?Ten tvůj čokl se děje!Vyřvává si tu hlasivky od pěti!"poznámka o čoklovi se ho zjevně dotkla.
"Fifi neni čokl!"řekl už normálně a nasupeně se na mě podíval.
"Fifi?!?"začal jsem se smát. Fifi...No pardon, ale kterej chlap by dal psovi jm¨éno Fifi. Doslova jsem se prohýbyl v pase.
"Něco ti vadí, brejloune?"CO?Brejloun?Přestal jsem se smát a znovu jsem se čílil.
"Cos to řek, skrčku?"povytáhl jsem obočí nad jeho...velikostí.
"Skrčku?"zařval a zrudnul jako ředkvička. Byl tak...legrační. Zase jsem se chtěl smát.
"Jo."přitakal jsem rychle a podíval se na něj. On se zamračil, demonstrativně popadl psisko do náručí a zabouchl mi dveře před nosem. Spokojen s výsledkem jsem se odebral dospat.
"Dobrý den, prosimvás, nevíte, kde je tady hlavní budova ERC(promiňte, nic jinýho mě nenapadlo...:D?"ptal jsem se strážníka po dvaceti minutách cesty.
"No, to je na druhé straně města.-"čelits mi spadla až na chodník."- Jdete špatně.-"opravdu?To by mě nenapadlo..."- To musíte...bla bla bla."Nadiktoval mi směr, jakým se mám ubírat a já se vydal ke svému cíli. Trvalo to další třičtvrtě hodiny, než jsem se tam vymotal. Ušel jsem nejmíň padesát kilometrů a ptal se asi milionu lidí. Hezký bylo, že mi každej řekl něco jinýho. Dvakrát jsem dokonce zalezl do budovy nějakých novim, či co to bylo. Byla tam taková recepční s velkejma prsama a blond vlasy. Furt se svůdně usmívala a mrkala. Děkujme Bohu za chlapy...Ženský jsou...Divný.
Nakonec jsem ale došel ke svému cíli. S úlevou jsem našel výtah, kde bylo napsáno ----MIMO PROVOZ---- CO???Do dvanáctýho patra po schodech? To, tě pic. S jazykem někde u kolen jsem se vydrápal ke svému patru, kde už čekala vedoucí. Poměrně mladá, ale ne moc hezká...Za to ten maník tam za ní...Moment...Nejdřív práce a pak zábava, jak tě to učil brácha. Ježiš brácha...musim si změnit to číslo. Šéfka podupávala levným černým střevícem po té nejošklivější podlaze, co jsem kdy viděl. Ve tváři měla naštvaný výraz a odhodlání mě na minutu vyrazit. No to by mi chybělo. Vyhatov hned ptní den. Kajícně jsem sklonil hlavu a pomalu se šural k tý jepici v šedým kostýmku. hnusila se mi a to na mě ještě nepromluvila.
"Vy jste pan Way?"vyštěkla rychle a nahlas, až jsem poškočil. Stačil jsem si všimnout, že když otevírala ústa, všichni okolo si zacpali uši a kryli si hlavy všemi různými způsoby.
"Ano."pípl jsem.
"Za mnou!"zavelela ta okurka a šinula si to, zřejmě, k sobě do kanceláře. Cestou jsem si stačil prohlídnout pár kolegů...možných kolegů. Většiny ženy, a pak pár chlápků. Nic moc teda. Někdo mi zamával, ostatní se usmívali. Doufám, že zapadnu.
"Přišel jste pozdě!"No ne...má postřeh!Je to ale holka šikovná.
"Já vím...Omlouvám se."opět jsem sklonil hlavu. Vedoucí se posadila.
"Jak to hodláte napravit?"zeptala se a upřela na mě svoje divně tvarované oči.
"Já nevím, jsem tu první den...co navrhujete?"
"Mohl byste se nou jít na večeři...a pak ke mně do bytu."CO???To jí jeblo?sotva se připlazim, tak mě láká do postele a navíc...je to ženská.
"Myslím, že jsem se přeslechl...cože?"vyvalil jsem oči...teprvve teď mi to došlo...Chce se mnou spát!!FUJ!
"Pojďte na večeři...uděláme si příjemný večer."řekla a tak divně se zakroutila...Bože, to je nechutný!
"Obávám se, že to nepůjde."vykoktal jsem.No, a teď přemejšlej...co dál??
"Prosím?"povytáhla obočí.
"Ano...Já...Totiž.-"ÁÁÁ-blik!"-Slavíme s přítelem výročí."uculil jsem se na ní.Nevim, jak jsem přišel na takvou pitominu, ale zabrala. Moje nová narřízená zbledla, dost nepředstaviletným způsobem, protože byla bělejší než papír, pak zezelenala a nakonec zrudla skoro do karmínova.
"COŽE?To jste tu všichni teplí?Žiju snad v nějaké zvláštní zóně, kde jsou chlapi JENOm na chlapy?"vyskočila ze židle a ječela. Běhala po místnosti a trhala si vlasy z hlavy. Rychle jsem zareagoval, a první co mě napadlo, bylo vyběhnout z kanclu a zařvat:"Zavolejte sanitku!" Někdo zavolal a sanitka tam byla do deseti minut. Nějak se to vyřešilo a až přijdu do práce, v pondělí myslím, budu mít nového šéfa. Chudinky, hospitalizujou jí na psychině.
"No, to je na druhé straně města.-"čelits mi spadla až na chodník."- Jdete špatně.-"opravdu?To by mě nenapadlo..."- To musíte...bla bla bla."Nadiktoval mi směr, jakým se mám ubírat a já se vydal ke svému cíli. Trvalo to další třičtvrtě hodiny, než jsem se tam vymotal. Ušel jsem nejmíň padesát kilometrů a ptal se asi milionu lidí. Hezký bylo, že mi každej řekl něco jinýho. Dvakrát jsem dokonce zalezl do budovy nějakých novim, či co to bylo. Byla tam taková recepční s velkejma prsama a blond vlasy. Furt se svůdně usmívala a mrkala. Děkujme Bohu za chlapy...Ženský jsou...Divný.
Nakonec jsem ale došel ke svému cíli. S úlevou jsem našel výtah, kde bylo napsáno ----MIMO PROVOZ---- CO???Do dvanáctýho patra po schodech? To, tě pic. S jazykem někde u kolen jsem se vydrápal ke svému patru, kde už čekala vedoucí. Poměrně mladá, ale ne moc hezká...Za to ten maník tam za ní...Moment...Nejdřív práce a pak zábava, jak tě to učil brácha. Ježiš brácha...musim si změnit to číslo. Šéfka podupávala levným černým střevícem po té nejošklivější podlaze, co jsem kdy viděl. Ve tváři měla naštvaný výraz a odhodlání mě na minutu vyrazit. No to by mi chybělo. Vyhatov hned ptní den. Kajícně jsem sklonil hlavu a pomalu se šural k tý jepici v šedým kostýmku. hnusila se mi a to na mě ještě nepromluvila.
"Vy jste pan Way?"vyštěkla rychle a nahlas, až jsem poškočil. Stačil jsem si všimnout, že když otevírala ústa, všichni okolo si zacpali uši a kryli si hlavy všemi různými způsoby.
"Ano."pípl jsem.
"Za mnou!"zavelela ta okurka a šinula si to, zřejmě, k sobě do kanceláře. Cestou jsem si stačil prohlídnout pár kolegů...možných kolegů. Většiny ženy, a pak pár chlápků. Nic moc teda. Někdo mi zamával, ostatní se usmívali. Doufám, že zapadnu.
"Přišel jste pozdě!"No ne...má postřeh!Je to ale holka šikovná.
"Já vím...Omlouvám se."opět jsem sklonil hlavu. Vedoucí se posadila.
"Jak to hodláte napravit?"zeptala se a upřela na mě svoje divně tvarované oči.
"Já nevím, jsem tu první den...co navrhujete?"
"Mohl byste se nou jít na večeři...a pak ke mně do bytu."CO???To jí jeblo?sotva se připlazim, tak mě láká do postele a navíc...je to ženská.
"Myslím, že jsem se přeslechl...cože?"vyvalil jsem oči...teprvve teď mi to došlo...Chce se mnou spát!!FUJ!
"Pojďte na večeři...uděláme si příjemný večer."řekla a tak divně se zakroutila...Bože, to je nechutný!
"Obávám se, že to nepůjde."vykoktal jsem.No, a teď přemejšlej...co dál??
"Prosím?"povytáhla obočí.
"Ano...Já...Totiž.-"ÁÁÁ-blik!"-Slavíme s přítelem výročí."uculil jsem se na ní.Nevim, jak jsem přišel na takvou pitominu, ale zabrala. Moje nová narřízená zbledla, dost nepředstaviletným způsobem, protože byla bělejší než papír, pak zezelenala a nakonec zrudla skoro do karmínova.
"COŽE?To jste tu všichni teplí?Žiju snad v nějaké zvláštní zóně, kde jsou chlapi JENOm na chlapy?"vyskočila ze židle a ječela. Běhala po místnosti a trhala si vlasy z hlavy. Rychle jsem zareagoval, a první co mě napadlo, bylo vyběhnout z kanclu a zařvat:"Zavolejte sanitku!" Někdo zavolal a sanitka tam byla do deseti minut. Nějak se to vyřešilo a až přijdu do práce, v pondělí myslím, budu mít nového šéfa. Chudinky, hospitalizujou jí na psychině.
Zničený jsem padl na postel svého nového bytu a dálkovým ovladačem zapnul věž. Hlasitá hudba...jakéto odreagování! Najednou...bušení na dvaře a zuřivý štěkot toho malýho smetáka.








jo tak to je hukot 8)