close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4 AM Forever

24. října 2007 v 17:14 | Cecily |  Songfics
Tuhle povídku bych chtěla venovat Anaj jako ospravedlnění za to že ode mě ještě songfic nedostala :P A je tam sice Gerard a Frank, ale není to myšlený jako slash.. :P

Yesterday I've lost my closest friend
Yesterday I wanted time to end
I wonder if my heart will ever mend
I just let you slip away
4 AM forever
"Gerarde, nech mě to vy-''
"Co?! Co po mně ještě chceš? Co sis vůbec myslel?"
Dva muži stáli proti sobě před domem. Bylo brzké ráno, ale svítání ne a ne přijít. Obzor byl skrytý za malým domem jednoho z mužů, a nejevil známky, že by byl nějak rozdílný oproti nebi nad nimi. To bylo tmavě šedé, bouřlivé, a pršely z něj těžké kapky. Až na tlumené nárazy větru a kapky dopadající všude, kam se dalo, nebylo slyšet nic. Jen ostrá hádka dvou mužů.
Starší z nich, jemuž přes oči padaly tmavé vlasy zmáčené deštěm až po konečky a jeho zmoklá bunda na něm zplihle visela, se třásl. Ne zimou, ale vzteky.
"Nečekej - nečekej už ode mě nikdy nic, rozumíš? Už nikdy!"
Nebyla v tom žádná lidskost, žádné dávné city, jen vztek. Příšerný, nelidský, nekontrolovatelný vztek. Zlost. Měl pocit, jako by každá žilka v jeho těle měla prasknout, toužil do něčeho kopnout, nejlíp do toho zrádce a lháře před ním. Toužil křičet a řvát, než by si roztrhl hlas. Toužil plakat. On, on a jenom on! Je to jen JEHO vina, to ON za všechno může! Ta svině, ten zrádce, jeho nejlepší přítel - všechno zničil, všechno podkopal, odstranil všechny city a prožité chvíle.
Gerard ho nenáviděl. Jak tu stál před ním, nejradši by ho za to zabil. Uškrtil. Zastřelil. Utopil. Zničil. Chtěl mu ublížit tolik, jako on ublížil jemu. Chtěl mu oplatit tu nepopsatelnou křivdu, tu bolest, kterou naplnil Gerardovo nicnetušící srdce. Tolik mu chtěl ublížit. Z těch starých citů nezbylo nic, tou jednou lží to Frank všechno zničil. A Gerard si přál, aby mu zmizel ze života. Navždycky.
"Vypadni!" Nechtěl vyslovit ani jeho jméno. Frank. Dřív to pro něj znamenalo lásku, bezpečí, jistotu, smích, radost. Teď už je to jen další jméno na seznamu těch, kdo mu zničili srdce. Srdce a život.
Frank stál tváří v tvář jeho hněvu a ten se přenesl i na něj. Co on udělal? Zase všechno špatně jen a jen kvůli němu? Zase, znovu? Ne!
"Tak fajn!" ostře zakřičel Frank. Hleděl na Gerarda stejně nenávistně, jako on hleděl na něj. "A nečekej, že tě přijdu prosit na kolenou!" Otočil se k odchodu a utíkal pryč. Ne. Gerard ho neuvidí plakat.
"Stejně by to nestačilo!" křikl za ním Gerard.
Maybe I'll never see you smile again
Maybe you thought that it was all pretend
All these words that I could never say
I just let them slip away
4 AM forever
Frank šel rychle. Hlavu měl skloněnou, aby se chránil před deštěm. Slzy mu stékaly po tvářích a on cestou vztekle kopal do všeho kolem. Nešel domů. O tři ulice dál se schoulil mezi dvě zídky na trávník a bouřlivě se rozplakal. Měl sám na sebe vztek, že nechává průchod svým citům. Co se stalo?
Gerard. Měl ho tolik rád. Proč musí vždycky všechno zkazit? Vždyť to byla jen jedna lež! Jedna pitomá lež! Jen mu řekl, že přemýšlí o cestě do Evropy. On mu nechtěl lhát! Jenže Gerard si nenechá nikdy nic vysvětlit. On hned: "co sis myslel?", "to ti nikdy neodpustím!", "jsi lhář!" a "i kdybys mě na kolenou prosil…".
Kurva, tolik to bolelo! Křičel na něj někdo, komu věnoval celý život a všechnu lásku. Víc už mu dát nemohl. A on na něj křičel tolik, že to nešlo odpustit. Je to jenom Gerardova vina. Jen a jen jeho.
Gerard chvíli stál v dešti a pak vztekle zakřičel. Jen tak, do vzduchu. Kopl do zdi domu a zmoženě sklesl na schody před domem. Zahradu před jeho očima máčely kapky deště, ale on to neviděl, měl skloněnou hlavu.
Všechno je to Frankova vina. Všechno. On, Gerard, mu dával všechno, co mohl. Nic víc a nic míň. Udělal by pro něj cokoliv, cokoliv na světě. A on ho obyčejně zradí. Je mu to málo. Tak ať si trhne. Ať si tam někde chcípne. Nevděčník, zrádce, lhář… S každou novou nadávkou se Gerardovi řinuly z očí nové proudy slz.
Why don't you hear me when I'm calling out to you (to you)?
Why don't you listen when I try to make it through (to you)?
Goodbye, goodbye
Goodbye, you'll never know
Hold a little tighter
4 AM forever
Tiskl se k chladné zdi domu a nepřítomně sledoval mokrý dvorek. Lehký vítr mu česal vlasy. Slzy mu uschly na tvářích a vztek ho opustil. Srdce se uklidnilo a přestalo vydávat tak prudké rány. Cítil se tak prázdný. Sám. Opuštěný.
Frankie…
Láska, úděl, osud, bezpečí, radost, štěstí…
Frankie…
Odpuštění, krása, bezstarostnost, společnost, rameno k opření…
Frankie…
Ten, co měl nejpevnější místo v jeho srdci.
Frankie…
Ten, který tím místem otřásl.
Frankie…
Ten, komu Gerard nemůže odpustit. Neslyší jeho volání. Nebo slyší, ale tváří se, že ne.
Frankie…
Sbohem.
Maybe one day when I can move along
Maybe someday when you can hear this song
You won't let it slip away
4 AM forever
Gerard vyndal z kapsy rozmočený zápisník a tužku. Začal si čmárat. Potom psát. Psát… Frankovi.
Frankie… staré důvěrné oslovení.
Možná jednou… to, co znamená už nikdy.
Až si tohle přečteš… až tohle uslyšíš… až odejdeš.
Tak ti odpustím… tak mi odpustíš.
Nenechám tě odejít… nenech mě odejít.
Potřebuješ mě… potřebuju tě.
Gerard psal a psal. Dostával ze sebe všechny pocity a myšlenky, svěřoval se s nimi malému rozmočenému papíru. Přestože by je měl říct tomu, komu patřily.
And I'd wish the sun would never come
It's 4 AM and you are done
I hope you know you're letting go
It's 4 AM and I'm alone
Svítání pořád nechtělo přijít. Pořád. Ale Gerard si to ani nepřál. Přál si, aby takhle mohl zůstat. Ve tmě, sám, opuštěný. Teď a tady. V tuhle hodinu, v tenhle čas. Tam, kde ztratil srdce, kde ztratil smysl života. V tu jedinou hodinu. Na tomhle místě.
Frank už neležel na zemi v trávě. Byl u sebe doma. A balil. Chtěl odjet pryč. To, co už dlouho plánoval a bál se to Gerardovi říct. Bál se přesně té reakce, která se stala. Jak se dalo očekávat. Teď je řada na Gerardovi. On si svůj díl vytrpěl. Udělá přesně to, co je proti vůli Gerarda. Odjede ještě dřív, než si to Gerard uvědomí. Pak už bude pozdě. Sám mu to řekl. Už je pozdě.
"I kdybys mě na kolenou prosil…"
Frank se ušklíbl. Ne. Ne, Gee. Já prosit nebudu. A i kdybys to chtěl udělat ty, nedám ti šanci. Nebudeš mě tu držet.
Why don't you hear me when I'm calling out to you (to you)?
Why don't you listen when I try to make it through (to you)?
Goodbye, goodbye
Goodbye, you never know
Hold a little tighter
Frank se nezdržoval. Proč litovat? Proč za ním znovu chodit? Proč zanechávat spojení? Proč? Už je pozdě. Ať si uvědomí svojí chybu. A třeba jednou, jednoho dne, se znovu potkají. Oba. Budou se na to dívat jinak, ale to už bude zase jiný příběh.
Proč mít strach, když opouštím toho, kdo mě sám vyhnal? Proč se bát, udělat něco… špatného? Proč mít strach z něčeho, co možná přijde, a možná taky ne? Co Gerard udělá, až zjistí, že jsem ho poslechl? Že jsem odjel a už se nevrátím. Nikdy. Přesně jak to chtěl. Ať lituje.
Hlasité dunění motoru se rozeznělo letištěm.
Ať lituje.
První ranní letadlo startovalo a Franka se zmocnila úzkost.
Ne, už je pozdě. I kdybych chtěl. Jen ať lituje.
A letadlo rozčíslo vzduch a na obzoru začlo svítat.
Teď už není cesty zpátky. Ať lituje.
Gerard pořád seděl na zahradě a svítání k němu dorazilo později. Z náhlého popudu, asi jako když matka pozná, že její dítě není v pořádku, se rozběhl domů k Frankovi. Sotva popadal dech a u dveří zabrzdil. Zazvonil. Jednou, dvakrát, třikrát. Zabušil na dveře.
Nic. Gerard šel k oknu a uviděl uklizený pokoj. Žádné věci. Nic. Zkusil zadní dveře. Otevřeno. Vešel dovnitř. Dům zel prázdnotou. Úzkostnou prázdnotou. Šel rovnou do Frankova pokoje. Žádné věci tam nebyly, prázdná skříň. Prošel ostatní místnosti, kuchyň. Žádný lísteček na stole. Vytáhl mobil. Ve schránce žádné nepřečtené zprávy, žádná zameškaná volání. Nic.
Bezmocně se sesul na postel a složil hlavu do dlaní. V jeho slzách se leskly první paprsky slunce. Vstal a odešel. Tady už nebylo nic, jen vzpomínky. Na chladný noční déšť. Na Franka. A horký letní den byl před ním. Bez Franka. Ale věděl, že tohle ráno si bude pamatovat navždycky.
4 AM forever
( Lostprophets - 4 AM Forever )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | 24. října 2007 v 17:54 | Reagovat

Eeeeeeeeeeeeeej!!!!

Vieš čo ma dávnejšie sralo asi 2 týždne?

že 4 AM forever sa mi nedala dať do mp3...vrrrrrrr

Príbeh=krásne, smutné , krásne.

2 Dee Dee | 24. října 2007 v 18:04 | Reagovat

Wow.....vieš ja som ten predchádzajúci koment napísala predtým ako som to prečitala...

Tak ešte raz píšem, že je to nádherne smutné.

3 Fee:P Fee:P | 24. října 2007 v 21:59 | Reagovat

kráásný:) fg muct...zase jenom obdiv a poklona:)

4 Anett Anett | Web | 24. října 2007 v 22:04 | Reagovat

Pěkné, moc pěkné

5 Eliza Eliza | 28. června 2009 v 13:26 | Reagovat

Možná jednou… to, co znamená už nikdy.

Až si tohle přečteš… až tohle uslyšíš… až odejdeš.

Tak ti odpustím… tak mi odpustíš.

Nenechám tě odejít… nenech mě odejít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama