close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2007

Punk's not dead - heslo dne

15. října 2007 v 15:17 Něco, co s MCR nesouvisí nijak :D:D
Povím vám pravdivý příběh.:D:D:D
Stalo se to dnes, tudíž 15.10. Léta Páně 2007

Let me breathe 3.

14. října 2007 v 16:55 | Pip |  Let me breathe
Tak lidi...Máme tu konec. Řikala jsem, že to bude krátký a taky to splnim. Děkuju vám, co jsteto četli. Moc. Nerada se s tim příběhem loučim, ale i moje špatný období skončilo. A jak...To máte v posledním dílu Let me brethe. Čtěte pomalu:)
S pozdravem...Petra

Příběh plný lásky a moučníků 6. - END

13. října 2007 v 18:42 | Pip/Cecily |  Příběh plný lásky a moučníků
Tak, a máme tu poslední díl. Doufáme, že se vám náš příběh líbil. Nerady se s ním loučíme, ale všechno musí skončit. Děkujeme, že jste psali komentáře, a že jste to vůbec četli. Ani nevíte, jak nás to těší.
Děkujeme.

Příběh plný lásky a moučníků 5.

13. října 2007 v 17:53 | Pip/Cecily |  Příběh plný lásky a moučníků
Když jsme přijeli, měli jsme o jednoho člena rodiny víc. "Jak ho pojmenujeme?" zeptal se Frank a pohladil vlkodava. "Nalezenec."
Zasmál jsem se. "Okay."
"Jenže… máme problém, Franku. Vyhodili mě z práce."
Frank se rozjasnil: "A nechceš pracovat u mě v pekárně?"

Příběh plný lásky a moučníků 4.

13. října 2007 v 16:33 | Pip/Cecily |  Příběh plný lásky a moučníků
A tak jsme čekali. Bylo to fakt dost nesnesitelný. Pozorovat pramínek světla, co se do chaty dostával škvírou mezi dveřmi, a Frank, jak se klepe. Zaslechl jsem škrábání na dveře a Frank se rozklepal ještě víc. "Je zamčeno?" Protočil jsem oči. "Neboj, samozřejmě." Jenže škrábání se zesilovalo a to už jsem začal být nervózní i já... Najednou se ozvalo zakňučení. PES?!?! Přeběhl jsem místnost, nedbaje Frankových varování a rukou, a otevřel dveře. Do místnosti vběhl irský vlkodav.

Nemocnice

13. října 2007 v 16:06 | Pip/Cecily |  Comedy
Kdysi dávno, za devatero dálnicemi a sedmero náměstími, stála nemocnice. Velké neonové H svítilo do dáli a upozorňovalo tak lidi, že odtamtud vyjíždí sanitky a nezastavují na přechodu pro chodce. Jednou šlo takhle přes přechod pět lidí.
"HELE!" zařval ten nejmenší a ukazoval na velké svítící H.
"A co jako?" zeptal se obrýlený a dál se šoural přes silnici.
"Ono to svítí!" nadskakoval prcek a stále zíral na H.
"No a?" řekl stejně bez zájmu brýlatec.
"HEEELLLEEEE!" zapištěl ten s tím afrem a sednul si na bobek.
"POOOOMMOOOOC!" zahulákal černovlasý maník, odhodil zrcátko a lehl si na slinici. Po jeho vzoru to udělali ostatní, až na toho prcka. Ten jen zmateně kličkoval mezi ležícími a snažil se uhnout sanitce. Jenže ta se nějak nechtěla ani vyhnout, ani zastavit a ostatním by bylo líto, kdyby Frank umřel, tak ho šli uklidnit. A... sanitka je všechny naráz srazila.

Jak jsi mohl?

9. října 2007 v 18:34 | Cecily |  Jednorázovky
Okay, "drze" sem hážu svojí nejaktuálnější a nejspontánnější blbost, jakou sem kdy vymyslela. Znáte to, neděle večer, depka... ;)) A já měla prostě hroznou chuť psát a v hlavě jsem měla tolik představ, že to jinak nešlo. V týhle story si můžete přečíst, na co v noci myslím, ehm.. Psané v opravdu... romantické a depkózní náladě.. ;))

Pár důvodů, proč nesnášim MCR

7. října 2007 v 15:10 Něco, co souvisí s MCR
No tak to už je MOC!!! Tady to je.
  • Hrajou na koncertech Disenchanted
  • Mikey hraje taky.
  • Mikey má dlouhý vlasy
  • Maji turné v Evropě a nestavěj se u nás
A JÁ DO BRATISLAVY NEJEDU!!!NASCHVÁL MI TO DĚLAJ!!VĚDI TO A PROTO SE ROZHODLI ŽE MĚ NASEROU!!IDIOTI SOU TO...ÁÁÁÁ já je nesnášim...paka...Grrrr´....

Příběh plný lásky a moučníků 3.

6. října 2007 v 13:15 | Pip/Cecily |  Příběh plný lásky a moučníků
"Máš to tu moc hezký," řekl nesměle Frank, když jsme dorazili ke mně domů.
"Díky," rozhodl jsem se taktně přijmout chválu, přestože všude ležely rozházené věci. "Tak... sedneš si tu a já zatím dojdu pro něco k pití?"

Takže, jak to teď vypadá.

6. října 2007 v 10:14 | Pip |  Site
Jak jistě víte, mám tu několik rozepsaných příběhů, proto jsem se rozhodla pustit so dalších dvou:D
Rekapitulace:
Witness and victim je veselá story, takže jí teď patrně nedokončim. Určitě ale pozdějc. Takže, kdo to čte, nechť se na mě nezlobí.
Let me breathe je zase smutná story, takže tu dokončim co nevidět. Mám určitou vizi, jen eště nevim, jak to zrealizovat, ale brzo, brzo.
Dream. To neni moje story, takže se s zádostmi na další díl obraťte na autorku. Nevim, jestli můžu uvést mail, takže sem dám aspoň blog. Nic se nestane a hlavně jí to zvýší návštěvnost:DxD www.pansy.blog.cz
Příběh plný lásky a moučníků. To píšu společně s Cecily a další díl je rozpracovanej, takže až se dokopeme k dopsání a systém blog.cz se konečně uklidní, hodíme to sem:). Doufám, že to aspoň někdo čte:D
Nové:
S Lulushou píšeme společnej příběh, ale eště nemá název, takže až ho vymyslíme, hodíme sem první díl...Je to zase něco...Co mě napadlo v záchvatu smíchu...Ne kecám. Uvidíte sami:)
A další story...To mě napadlo před malou chvílí. Nevim, jak se bude jmenovat, ale vim, jak bude začínat a končit:D:DTo uprostřed neni podstatný:D Řeknu vám, jak sem na to přišla. Máme povinnou četbu a já se do ní pustila. Knížka se jmenuje Romeo, Julie a tma. Jakmile sem přečetla první dvě věty...Měla sem nápad. Takže úvod bude sprostě okopírován z té knihy...Ale když jsem to četla ségře, řikala, že to vypadá, jakobych to psala já:D
A jinak...Čekejte nějaký jednorázovky nebo songficy...Mám pár tipů....Ale to se eště uvidí...
Takže děkuju za to, že sem někdo chodí, popřípadě čte moje výtvory, píše komentáře. A děkuju taky za strpení s rozpracovanými story...Mám těžký období...

nevšímejte si toho:D

6. října 2007 v 9:43 Site
zkouška....protože se mi nejak nechtěj ukládat články....co je to s tim blogem?

Bratrská láska

4. října 2007 v 17:05 | Pip |  Jednorázovky
Tohle je předělaná povídky This isn't gratitude, this is hatred. Já jsem jí totiž v originále dala přečíst učitelce na češtinu-bylo to v náhlém pomatení smyslů:D-a ta byla unešená. Po pár dnech přišla nějaká literární soutěž, která má téma "NIKDO NESMÍ DRUHÉHO MUČIT, ZRAŇOVAT A ZABÍJET." a tak řekla, že tohle pošle, akorát to musí mít dobrej konec, takže je to předěláno...no...Nevim:D
Jinak, chtěla bych to věnovat 5ce (5ka-akorát sem to sklonila). Poděkovat jí tim za radu, který jsem se držela a ono se to kupodivu změnilo. Pomohla tomu i učitelka, ale stejně. Děkuju mockrát.

Let me breathe 2.

3. října 2007 v 16:05 | Pip |  Let me breathe
Tak...je to tu...Musim říct, že moje psychika je teď někde na bodu mrazu....je mi fakt šíleně. Nikdy se mi nestalo, že bych ze školy přiběhla s hysteričákem a zavřela se do koupelny, kde sem bulela. Dlouho sem nebrečela. A už vůbec nikdy, kvůli klukovi. Kdybych brečela kvůli klukovi, co mi dal kopačky...ne...já brečim proto, že je to ten nejubožejší parazit, co kdy měl to štěstí chodit po týhle planetě. A co já komu udělala, že zrovna S NIM musim chodit do třídy a bejt terčem jeho posměchu a nadávek. Jo...Nabonzovala jsem ho...Asi jo...jsem svině, ale to, co on dělá, už zašlo i za hranice mýho klidu. Nedávám to na sobě znát. Dělám, že je mi jedno, co na mě řve, a tak, ale vevnitř? To se moje násilnický a hysterický Já snaží vydrápat na povrch a rozdrásat ten jeho nechutnej ksicht na kaši. BOhužel...Ten vyrovnanej člověk ve mně vždycky zvítězí a toho druhýho nechá vyletět až doma...Ale dlouho už mě srát nebude. Skrček. Idiot. Jednou se odhodlám, stoupnu si před něj a vrazim mu do držky takovou ránu, že se z toho neoklepe a konečně mi DÁ POKOJ!!Chtěla bych vidět jeho na mým místě. Kolik by toho asi vydržel? HOVNO! Protože je to jen vypatlanej a zamindrákovanej parchant! Když si tak řikám...Co jsem mu udělala? Nic. A já se nedám ani teď...Nebudu si ho všímat...ne...Jednou to prostě nevydržim a nakopu mu tu jeho mrňavou prdel v těch volnejch kalhotách. Jenže teď? Apatie, zhoršenej prospěch, věčně slzy ne krajíčku(A EMO DO TOHO LASKAVĚ NESERTE, PROTOŽE TENHLE PASTYL ZA TO VŠECHNO MŮŽE....VŠICHNI EMAŘI BY SE MĚLI CHYTIT ZA RUCE A PODŘEZAT SE JEDNOU MEGAŽILETKOU A NÁM OSTATNÍM NENIČIT ŽIVOT!), jsem hnusná na kamarádky, což mě mrzí asi tak za všecho nejvíc, šílená touha ničit, rozbíjet a mlátit, touha po tom, někomu hooodně ublížit(jo...projevujou se u mně násilnický skony.) a věčný nicnedělání. ANI PSÁT MI NEJDE!A to mě dost sere. Kdyby jen tušil, co mi to působí...Kdyby jen věděl, že někdy mám chuť to prostě na místě ukončit...A mám chuť ukázat mu zápěstí, popadnout nůžky, říznout se a říct "Má dušička klid? TEĎ JSEM, KURVA, EMO TAK MI DEJ LASKAVĚ POKOJ...!"(jo...mám sklon i pro drama:Dnebo je to melodrama?)anebo se před nim podřezat a bude pokoj navždycky...Pak teprv zakusí muka, co by mu někdo(tím myslim pár určitejch osob) dělal ze života. Z toho by se nevymotal
No to sem tomu zase dala:D:D:D promiňte, moc se vám omlouvám za zahlcení informacemi z mýho posranýho soukromí, na který se za chvíli vyseru a půjdu skočit z mostu. Zatim je tu pokračování Let me breathe.