Žánr: slash, songfic
Postavy: Gerard / Mikey
Přístupnost: všichni
You can only move as fast as
Who's in front of you
And if you assume
Just like them
What good will it do
So find out for yourself
So your ignorance
Will stop bleeding through
"Gerarde, o tomhle jsme už přece mluvili."
"Ale já -"
"Ne! Prostě to nejde. Proboha, tohle je šílenství."
"Ale Mikey, já tě miluju."
Mikey zavrtěl hlavou. "Jak můžeš milovat vlastního bratra?"
Gerard k němu přišel a obejmul ho. "Mikey, já nevím. Ale prostě to tak je."
Mikey se vykroutil z jeho objetí. "Myslel jsem, že je to jenom vtip." Koukal se na Gerarda jako na přízrak. "Myslel jsem, že se z toho dostaneš. Víš co? Asi potřebuješ psychiatra. To bude nejlepší. Najdeme nějakého odborníka."
Gerard si zničeně sedl na postel. Nemůže vědět, jak se cítím. Nechápe to. Nerozumí mi. Neví, jak moc ho potřebuju. Proč jsem mu to vůbec říkal? Jsou to už dva týdny, a od té doby se mi vyhýbá. Neměl jsem si vůbec dělat naděje. Nemiluje mě a nikdy nebude.
You can breathe today
"Gerarde? Jsi v pořádku?"
V pořádku? Samozřejmě že nejsem v pořádku! "Jasně, Mikey."
"Tak fajn." Odešel.
Nechce se mnou být o samotě. Ale já se nevzdám! Ještě ne.
Gerard vstal a šel za Mikeym. Vstoupil do jeho pokoje bez zaklepání. "Mikey, já nepotřebuju psychologa. Potřebuju tebe."
"A co bys vlastně chtěl? Smiř se s tím, že to nejde." Jak se změnil! Tohle už není Gerard, ale nějaký jeho stín, který si vymýšlí nesmysly. Co po mně vlastně chce? Čeká, že ho budu milovat?
Teď tu před ním stál a plakal. Mikey ho objal. "No tak. Uklidni se. Vždyť se nic neděje."
Gerard byl v sedmém nebi. Pevně se k němu přitiskl. Udělej to, Gerarde! Dej mu pusu! Nesmělý polibek. Vášeň. Chtíč. Potřeba. Nebrání se. Je mu to příjemné? Polib ho znova! Gerard cítil neuvěřitelnou potřebu dotýkat se jeho kůže, líbat ho, tisknout ho k sobě.
Mikey stál se zavřenýma očima a cítil podivnou slabost. Cítil Gerardovy rty a připadal si jako ve snu. Tohle je... úžasné. Jeho doteky. Vůně. Jak mě jemně hladí. Jak mě líbá. Jsem tak slabý...
So many lies swirling
All around you
You're suffocating
The empty shape in you
Steals your breath
You're suffocating
Gerard se probudil. Mikey? "Mikey?"
Vstal a šel do jeho pokoje. Všude byly rozházené věci. "Mikey? Ty někam jedeš?" Obával se nejhoršího.
"Ano, jedu. Stěhuju se. K Alicii."
Gerard se musel opřít o zeď, aby se nesesul na zem. "M-mikey... ale..." Díval se na ty předměty rozházené po místnosti. Zraňovaly ho, kradly mu dech. Symbolizovaly jeho ztrátu. Věděly, že teď bude Gerard opuštěný.
"Přestaň, Gerarde. Neztěžuj mi to."
Gerard nedokázal zastavit slzy. "A co já? Ztěžuješ to ty mně! Proč mě chceš opustit?"
"Bude to tak lepší."
"Tohle se říká vždycky. Ale pro koho? Pro koho to bude lepší?"
"Pro nás oba."
"Mikey... prosím..." Gerard se k němu blížil a upíral na něj uslzený pohled. "P-prosím... neopouštěj mě."
"Gerarde!" Mikeyho tentokrát ovládl vztek. Obrátil se a zaklapl kufr. "Nech toho. Jsem rozhodnutý."
A konec. Tečka. Gerard věděl, že s tím nic neudělá. S jeho rozhodnutím nepohne. Neutíral si slzy. Nemělo by to smysl. "Rozloučíš se se mnou?"
"Jistě." Mikey ho naposledy jemně obejmul.
Logic forces me to believe in this
And I have learned to see
And I can only say what I've seen and heard
And only you can choose
And every choice you make will effect you
Search your own self
Most. Řeka. Ranní mlha. Chladný vzduch. Gerard se třásl zimou. Stál opřený o zábradlí vysokého mostu a zvracel. Dole pod ním byla řeka. Motala se mu hlava. Sotva se držel na nohou. Přece jen si možná neměl brát tu dávku. Ještě k tomu opilý.
Znovu se ničil. Kvůli Mikeymu. Ani jednou mu nezavolal. Alicia. Byl s ní, žil jen pro ní. Alicia. Gerard znovu vrhnul. Namáhavě se držel a ruce mu přimrzaly k ledovému zábradlí. Nohy se mu třásly. Očima těkal po okolí. Nikde ani živáčka, bylo příliš brzy ráno na vycházky v takové zimě. Gerard se díval dolů na řeku. Viděl jí zvláštně, tak rozmazaně. Nejistě se přehoupl přes zábradlí. To je moře? Vidím vlny... Natáhl ruku. Chtěl se jich dotknout. Odněkud zdáli slyšel hlasy. Začal se propadat do temnoty, jeho tělo ztrácelo váhu a oporu. Padal dolů, ale zároveň ho číši ruka pevně chytla a vtáhla ho zpátky na zmrzlou betonovou zem.
You can breathe today
Snažil se zaostřit pohled. Ta tvář mu byla povědomá. Mikey? "Mikey?"
"Neboj, Gee. Jsem tady. Jsem u tebe." Gerard se podíval do jeho očí. Byly plné slz. "Promiň mi to, Gee. Miluju tě."
Gerard zakašlal. Ležel s hlavou v Mikeyho klíně. Ale zima už mu nebyla. Hřála ho Mikeyho přítomnost, jeho konejšivá slova, jeho něžné doteky. Zavřel oči a užíval si Mikeyho ruce na svojí jemné kůži. Mohl zase volně dýchat.
So many lies swirling
All around you
You're suffocating
The empty shape in you
Steals your breath
You're suffocating
(Flyleaf - Breathe Today)








píšeš strašně krásně...nevím už jaké chvály tady mám psát :)