close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Demolition Lovers 3

24. října 2007 v 22:38 | Anaj / Cecily |  Demolition lovers
I'm trying, I'm trying
To let you know how much you mean
As days fade, and nights grow
And we go cold



Nebylo snadné se vrátit a znovu podlehnout každodenní rutinně. Gerard věděl, že už to dlouho nevydrží. Všechna ta přetvářka, novináři, a kromě toho na něj znovu dolehla práce. Kapela, rozhovory, zkoušení, projekty, úkoly. Začal být nevrlý na kluky ve skupině. A musel sehnat náhradníka, protože Frank oznámil, že končí.
Eliza mu nijak nepomáhala. Sotva přišel domů, místo aby mu byl dopřán odpočinek po náročném dni, dočkal se jen výčitek, že věčně není doma.
"Jo, jasně. Ahoj zítra."
Gerard kráčel ulicí k domu. Odemkl si a hned ho přivítal řev jeho dcerky. Do toho začala křičet ještě Eliza.
"Kde jsi byl?"
Gerard se zamračil. "Sháněl jsem nového náhradníka."
"Tobě záleží jenom na té tvojí pitomé kapele! Já a Hana jsme ti ukradené! Copak nemáme dost peněz? Mohli jsme u toho moře klidně zůstat."
To bylo na Gerarda moc. "A kdo se chtěl vrátit? Ujasni si nejdřív, co chceš, okay? A co se týče té pitomé skupiny, hraní je pro mě to nejdůležitější. Samozřejmě že mi na vás záleží, ale jsou tu i fanoušci!"
"Ti jsou pro tebe prvořadí, Gerarde!"
"Dej už mi pokoj, Elizo!"
Stáli na tři metry od sebe a ostře na sebe hulákali. Ani jeden z nich si nevšímal vřískající Haničky. Nakonec už to Gerard nemohl vydržet, popadl klíče a bundu a vyšel do noci.
Hospoda byla zavřená, nemohl se opít. Kdyby nebyl v takovém stavu, považoval by to za štěstí. Přehoupl se přes nízký plot hřiště a sedl si na houpačku. Tady, na dětském hřišti, si hrával s Haničkou. Při pomyšlení na tu maličkou se mu tvář vždycky rozzářila úsměvem. Ona byla jeho sluníčkem, které mu ozařovalo cestu touhle temnotou. Měl jí rád. Ale neméně miloval Franka. Vzpomínal na dny, kdy byli spolu, jen oni dva. Staré časy se nevrátí.
Gerard věděl, že se musí vrátit domů. Zvedl se a šel. Věděl, že se bude Eliza zlobit, ale byl připravený se jí omluvit. Ale jen kvůli Haně. Elizu nikdy doopravdy nemiloval.
"Elizo."
"Co chceš, Gerarde?"
"Chci se ti omluvit."
"Jdi si ke své kapele."
"Elizo!" Gerard se zase rozčílil, ale pak zmírnil hlas. "Elizo, je mi to líto. Víš, že ty a Hana jste v mém životě prvořadé." Takhle lhal už tak dlouho, že tomu pomalu sám začínal věřit.
"No dobře," Eliza povolila. Ale její hlas byl pořád ostrý. Ona měla vládu. Věděla, že pro ní Gerard udělá cokoliv. "Pojď se najíst."
Gerard si poslušně sedl ke stolu. Tak dlouho utlačoval svoje hrdé já, až se vzdal, a stal se Elizinou hračkou.
"A co ten náhradník za Franka?"
Při jeho jménu sebou Gerard trhl. "Jo... vzali jsme Matta."
"To je dobře." Eliza začla mluvit o všem, co se ten den stalo. Gee jen tiše poslouchal. On směl mluvit, jen když byl tázán.
Všechno to dělal jen kvůli Haničce. A Frankovi. Na něj v hloubi duše nikdy nepřestával vzpomínat.
"Shit."
Frank rozkopl skříň. Další den v tahu! A on si pořád nenašel práci. Přestěhoval se na druhý konec Jersey. Chtěl zapomenout na kapelu, zapomenout na Gerarda. Nedařilo se mu to. Věděl, že Gerard má rodinu, svůj život a kapelu. Ale v hloubi duše nepřestával doufat, že Gerard na něj myslí. Věřil, že nezapomněl. On vzpomínal pořád. Na Gerardovu vůni, na jeho oči, úsměv, polibky. Miloval ho bezmeznou láskou, které se nedá poručit. Láskou, která bolí. Láskou, která odpustí cokoliv.

But this time, we'll show them
We'll show them all how much we mean
As snow falls on desert sky
Until the end of every...

Nevydržím to.. Už to nevydržím! Gerard v duchu pomaly šalel. Eliza mala opäť jednu zo svojich nálad, kedy sa tvárila, že Hana je len jej dieťa a nikoho, ba ani Gerarda, k nej nepúšťala. A on bol sám. Sám a osamelý. Len so svojimi myšlienkami a spomienkami. Ničili ho!
Pohľadom opäť preskočil na svoj mobil. Na displeji svietilo jemu tak známe meno. Frankie. A jeho palec nerozhodne láskal zelené tlačidlo. Zavolať alebo nie? Čo sa tým vyrieši? A čo pokazí? V jeho vnútri prebiehal veľký boj na život a na smrť. Medzi jeho rozumom a srdcom. Tým, čo musí a tým, čo chce.
Sprav to, Gerard! Jednoducho mu zavolaj! Nervózne prikývol, akoby si tým chcel dodať odvahu a s hlbokým nádychom vytočil Frankovo číslo. Ruka, v ktorej držal mobil, sa mu triasla. Bol neistý, no i cez to všetko odhodlaný hovoriť so svojim niekdajším najlepším priateľom. Odhodlaný, až kým sa na druhej strane neozval Frankieho hlas.
"Haló?"
Gerardovo srdce vynechalo úder. A vzápätí... Vzápätí jeho palec samovoľne skĺzol na červené tlačidlo a ukončil krátky hovor. Strach ho úplne ovládol.
Frankie na sekundu nechápavo počúval tón v telefóne, ktorý mu oznamoval, že druhá strana zrušila hovor. Napokon sa pokúsil nahodiť ospravedlňujúci úsmev a zdvihol pohľad späť ku svojmu spoločníkovi. Vlastne spoločníčke. "Prepáč."
"Kto to bol?" opýtala sa dievčina zvedavo, odzbrojujúc Franka oslnivým úsmevom. Podľa toho, čo o nej Frankie vedel, práve dovŕšila dvadsať jeden rokov, čiže prekročila hranicu dospelosti v Spojených štátoch amerických.
Stretol ju minulý večer v jednom z barov, kde sa pravidelne chodil opíjať, odkedy... odkedy sa mu zruinoval celý život. Oslavovala svoje narodeniny v kruhu kamarátok a on - odzbrojený jej sladkým výzorom - nemohol odmietnuť pozvanie na pohárik. Napokon si ho i tak zaplatil sám. Nemohol nechať platiť ju, nie? A pozval ju na obed. Bol to typ dievčaťa, za ktorým sa každý chlap otočí. Nežná blondínka s perfektnými mierami a rozkošnou tváričkou. Priam pastvina pre mužské oči. A Frankie predsa nikdy netvrdil, že je gay.
"Omyl. Len omyl," zamrmlal Frankie. Cítil, že sa červená. Ale nemohol tomu zabrániť. Veľmi dobre vedel, kto mu volal. Zo svojho adresára ešte stále nevymazal jeho číslo. Ba dokonca, nevymazal ani malé srdiečko, ktoré mu tam niekedy v minulosti Gerard zo zábavy uložil. Nedokázal to. Ešte nie.
Nemohol pochopiť, čo od neho Gee po takej dobe chcel. A hlavne, prečo to napokon zložil. Bez jediného slova. Z myšlienok ho však vytrhla útla ruka jeho spoločníčky. Chytila ho za potetované prsty a nesmelo sa k nemu ponad stôl nahla. Čakala odozvu. Skutočne čakala. A možno by sa jej i dostala, keby v tej chvíli Frankieho mobil opäť nezazvonil.
Frank zazmätkoval. Rýchlo sa vytrhol z jej dotyku a čo najviac sa od nej odsunul. Bol to reflex. Neplánoval to. Nechápavo pozrel na displej svojho mobilu, na ktorom opäť svietilo Gerardovo meno. So srdcom až v krku a zlou predtuchou v mysli, prijal prichádzajúci hovor.
"Áno?"
"Frankie?"
"Áno, som to ja," zamrmlal, uhýbajúc Katienmu skúmavému pohľadu. "Čo chceš?" Na sekundu sa zarazil. Možno by som nemal byť až tak odmeraný, pomyslel si zmätene. "Teda... Deje sa niečo?"
Gerard zmenu jeho správania badateľne vycítil. A trochu ho zahrial pri srdci fakt, že Frankie sa už nehnevá. Alebo to aspoň predstiera. "Nie, ja len... Chcel by som sa s tebou stretnúť, Frankie. Skočiť niekam na pohárik čohosi a-"
Vo Frankovi sa zdvihla náhla vlna hnevu. Prudko vstal od stola, pri ktorom s Katie sedel a zamieril na terasu neďaleko. "A čo, Gerard? Opiť sa, zapadnúť do nejakého hotela a rozdať si to? To chceš?! Preto mi voláš? Eliza ti v posteli nestačí?"
Gerard prekvapene vydýchol. Možno sa predsa len vo Frankieho citoch trochu mýlil. Myslel, že týmto už prešli. Že zmizla nenávisť a ostala len nesplnená túžba a... a láska. "Frankie... Láska..."
"Daj - mi - pokoj, Gerard! Žiadny Frankie! Žiadna láska! Už nie, nechápeš? Nemám záujem hrať druhé husle. Mal si na výber! Vybral si si Elizu. Tak mi už konečne daj pokoj!" Frankie nekričal. Ale jeho slová, tak tiché, že ich Gerard takmer nepočul, boli ostré sťa žiletka. Zabárali sa Geemu do srdca a zanechávali hlboké krvácajúce rany.
Frankie trpel. Trpel, keď musel hovoriť Geemu všetky tie zlé veci, ale už ďalej nevládal. Nevládal žiť z okamihov. Nevládal žiť v nádeji na lepšiu budúcnosť. Na budúcnosť s Gerardom. Musel žiť ďalej. Žiť inak. A Katie... Katie vyzerala byť ako dobrá cesta v jeho živote. Jediná správna vec, ktorú môže spraviť.
"Gee, už mi nevolaj. Prosím," zamrmlal napokon zlomeným hlasom. Po tvári mu opäť stekali potôčiky sĺz.
"Frankie... To nemôžeš myslieť vážne, láska." Bol to Gerardov posledný pokus. Vedel, že viac ich už mať nebude.
"Prestaň! Už stačí, rozumieš? Ja... Našiel som si niekoho iného, Gerard." Frankie skĺzol pohľadom k nervóznej Katie, sediacej pri stole a hľadiacej jeho smerom. Jemne sa na ňu usmial a ona mu úsmev oplatila. Cez tú diaľku nemohla vidieť jeho slzy bolesti. A tak to malo byť.
"Č-čože? Myslíš... Frankie, myslíš to vážne?" Gerardove srdce sa v tej chvíli roztrieštilo na milión malých úlomkov. Bolelo to. Tak veľmi!
Frankie sa rýchlo otočil Katie chrbtom a zúrivo prikývol. "Áno, myslím! Nie si jediný na svete, jasné? Ty máš Elizu! A ja mám právo si niekoho nájsť. Nerozhoduješ za mňa, nevlastníš ma!"
Gerard chvíľu mlčal. "Povedz mi len jednu vec, Frankie. Ty už ma nemiluješ?"
Frank sa zhlboka nadýchol a pevne privrel viečka očí k sebe. Chystal sa spraviť tú najťažšiu a pritom tú najlepšiu vec, akú mohol v tej chvíli spraviť. Chystal sa klamať. Pre nich, pre ich zlomené srdcia, pre lepšiu budúcnosť. Pre Katie a Elizu. "Nie, Gerard. Nemilujem ťa."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama