close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Don't Jump

24. října 2007 v 23:23 | Cecily |  Songfics
Žánr: songfic
Postavy: Mikey / Gerard
Přístupnost: všichni

"Kurva, Mikey! Nemůžu být pořád s tebou! Mám taky svůj vlastní život, musíš to pochopit!"
Tohle jsem ti řekl. Pamatuješ? Samozřejmě že ano, vím to. Každé slovo. A ty jsi jenom odešel. Tiše jsi zavřel dveře, ale já jsem ty slzy viděl. Víš, že přede mnou nikdy nic neschováš.
Vyčerpaně jsem si sedl na pohovku a lokty se opřel o kolena. Sklonil jsem hlavu, jako bych se modlil. Zvednout jí mě přinutilo pípnutí mobilu. Neochotně jsem se zvedl a šel za tím světlem. Sebral jsem mobil ze stolu a nevěřícně jsem zíral na displej. Mikey.
Sotva před hodinou jsme se pohádali a ty jsi odešel. Proč mi hned píšeš? To nemáš ve zvyku. Nikdy jsi to neudělal. Přinutilo mě to zmáčknout tlačítko k přečtení zprávy rychle i s obavami.
Ahoj Gee. Jen jsem ti chtěl říct, že Tě mám moc rád. Mrzí mě všechno, co se stalo. Omlouvám se Ti za to. Tak ahoj. Tvůj Mikey.
Uvnitř mě to zneklidňovalo. Cítil jsem, jak mě cosi varuje. V tvojí zprávě bylo něco zvláštního, předvídatelného. Něco, co mě nutilo mít o tebe strach. Úzkost. Nemohl jsem přijít na to, co to je. Nic divného na tom není, jen mi říkáš, že mě máš rád. Omlouváš se mi. Co tě mrzí? A potom mi to došlo. Zamrazilo mě, když jsem si uvědomil, že z té zprávy je cítit... loučení. Dáváš mi sbohem.
Stáhlo se mi hrdlo, ale přesto jsem ti zavolal. Roztřeseně jsem vydechl, když jsem si přiložil mobil k uchu a čekal, až to zvedneš. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem přece jen slyšel tvůj hlas.
"Gee?"
Zněl tak... zoufale. Plačtivě. Ale zároveň rozhodně.
"Mikey? Kde jsi?"
Chvíli bylo ticho, než ses znovu ozval. "Na tom teď nezáleží, Gee. Díky, žes mi zavolal. Že jsem mohl slyšet tvůj hlas." A potom jsi zavěsil.
Mohl... řekl jsi mohl ? Mluvíš o sobě v minulém čase? Zkoušel jsem ti znovu zavolat, ale už jsi to nezvedal. Měl jsem o tebe opravdový strach. Co se to stalo? Kde jsi? Co děláš? Nemohl jsem normálně uvažovat, ale něco v našem rozhovoru se mi vrylo do podvědomí. Strnule jsem stál a přemýšlel. Co to bylo? Něco... vzadu... něco, co s tím nesouviselo. Vítr. Vlaky. Něco v mojí hlavě cvaklo na správné místo. Vlaky! To je ono! Když jsme mluvili, v pozadí jsem slyšel rachot vlaku. Nejbližší železnice. Ten vysoký most, přes který vedou koleje. Odtamtud byl výhled na naši oblíbenou kavárnu.
Na nic jsem nečekal, popadl jsem bundu a vyběhl do noci. Cesta autem nikdy nebyla delší, než tu noc. Když jsem dorazil na parkoviště a vystoupil, vítr mi rozčechral vlasy. Odhrnul jsem si je z obličeje a vzhlédl jsem k mostu. Doufal jsem, že to celé je jen vtip. Doufal jsem, že tam nikdo stát nebude. Ale někdo tam opravdu stál. Z té dálky nešlo rozpoznat, kdo to je, ale já jsem věděl, že jsi to ty.
Rychlým krokem jsem došel pod most a začal šplhat po schodech nahoru.
On top of the roof the air is so cold and so calm
I say your name in silence
You don't wanna hear it right now
The eyes of the city are counting the tears falling down
Each one a promise of everything you never found
Šel jsem opatrně, nejistě. Věděl jsem, že nahoře nejsi ty. Věděl jsem, že je to tvoje druhé já, které jsem neznal a nikdy poznat nechtěl. Ty jsi nevěděl, že tu jsem. Stál jsem na opačné straně, několik desítek metrů od tebe. Dělilo nás kolejiště. Ty jsi stál za zábradlím, připravený. Tak vysoko. Takový chlad, takové ticho, které rušil jen vítr, čechrající naše vlasy a větrovky. Ze samotného větru a chladu se snášely drobné kapky deště a dopadaly na vrchol tohohle světa, kam naše vědomí nedosáhlo. Byly tak malé, že nevydávaly skoro žádný zvuk, když mi zkrápěly mojí bundu.
Neviděl jsem ti do obličeje, neviděl jsem tvoje slzy. Vítr odnesl tvoje vzlyky na druhou stranu, pryč ode mě, a já je nemohl slyšet. Jen jsem stál a sledoval tě. Bál jsem se. Bál jsem se promluvit. Stejně bys mě neslyšel. Nebo mě nechceš slyšet? Ty to opravdu chceš skončit?
Uslyšel jsem dunění kolejí. Teď se otočíš a uvidíš mě. A skutečně jsi to udělal. Strnul jsi, ani ses nehnul. Ani já. Neměl jsem k tomu odvahu.
Zašeptal jsem tvoje jméno. Nemohl jsi to slyšet, ale já věděl, žes mi ho odezíral ze rtů. Znovu ses otočil. Vlak se blížil. Měl jsem chuť skočit do kolejiště, přiběhnout k tobě a chytit tě tak pevně, aby ses nemohl hýbat. Ale neměl jsem k tomu odvahu, ani sílu. Byl jsem přikovaný k chladné zemi, a pak už jsem sledoval jen rychle ubíhající vagóny vlaku přímo přede mnou. Rachot, přivřená víčka, vítr, vlasy zakrývající mi oči. Nekonečný vlak. Nechtěl odjet. Skryl mi výhled na tebe. Bál jsem se, že až odjede, ty už tam stát nebudeš.
I scream into the night for you
Don't make it true

Don't jump
The lights will not guide you through
They're deceiving you

Don't jump
Don't let memories go of me and you
The world is down there out of view
Please don't jump
Když rachot konečně utichl, vítr ustál a kolem mě se mihl poslední vagón, s úlevou jsem viděl, že tam ještě jsi. Ale podruhé už bys tam být nemusel.
Z náhlé pohnutky, dřív než jsem si to stačil rozmyslet, jsem na tebe zakřičel: "Mikey!"
Neotočil ses, ale já věděl, žes mě slyšel. Natočil jsi hlavu na stranu. Tak, abych nemohl vidět tvoje slzy, ale ty abys mohl vidět, kde stojím.
Nemohl jsem to vydržet. Být od tebe tak blízko, a přesto tak daleko. Kdybys skočil, nemohl bych udělat nic, abych tě zastavil. Abych tě chytil. Ale něco jsem udělat přece musel!
Váhavě jsem nakročil jednou nohou do kolejiště. Trochu ses pohnul. Strnul jsem uprostřed pohybu.
"Mikey, nedělej to! Promluvme si!" zakřičel jsem na tebe. Snažil jsem se, aby ten křik byl rozhodný, ale bylo v něm víc strachu a prosby, než jistoty.
Nebyl jsem si tebou jistý. Jestli to myslíš vážně, nebo ne. Jestli skočíš, nebo ne. Jestli chceš skočit. Máš na to odvahu? Teď jsem byl v situaci, kdy jsem se v tobě skutečně nevyznal. Zoufalý, zmatený, vystrašený.
Stál jsem od tebe tak bezmocně daleko. Stačilo jen jeden krok, a všechno bys mohl skončit. Co jsem měl říct? Snažil jsem se najít nějaké zaklínací slovo, které by tě přivedlo zpátky, ale nemohl jsem. Nic mě nenapadalo. A možná právě to bylo to správné zaklínadlo.
You open your eyes but you can't remember what for
The snow falls quietly; you just can't feel it no more
Somewhere out there you lost yourself in your pain
You dream of the end to start all over again
Věděl jsem, že mě sleduješ, a proto jsem se neodvažoval jít přímo k tobě. Chtěl jsem být alespoň na stejné straně jako ty. Šikmo a pomalu jsem přešel přes kolejiště a zůstal stát daleko od tebe, těsně u zábradlí. Mohl jsem tě sledovat ze strany. Třásl ses zimou. Rukama ses křečovitě držel zábradlí a špičky bot ti přesahovaly přes okraj. Sledoval jsem slzy, které ti kapaly z očí a mizely kdesi dole pod tebou.
"Proč jsi přišel?"
Lekl jsem se, když jsi tak rozhodně promluvil. S takovou jistotou.
"Mám tě moc rád, Mikey," zašeptal jsem.
"Jak jsi mě našel?"
"Na tom nezáleží. Hlavní je, že jsem tady."
Mlčení. Začal padat první sníh. Tady nahoře je všechno jinak. Dřív. Drobné vločky tiše dopadaly do tvých jemných vlasů a zamrzaly v tvých slzách.
Byl jsem tak daleko... Daleko v mysli. Nerozuměl jsem ti. A to mě mrzelo nejvíc. Překvapeně ses otočil, když jsi slyšel moje vzlyky. Ano, pláču, Mikey. Taky to umím. Asi jsem podcenil tvoje city. Myslel jsem si, že nepotřebuješ říkat, jak tě mám rád. Myslel jsem, že to víš. Myslel jsem, že víš, že bez tebe to nezvládnu.
Udělal jsem krok k tobě a ty jsi posunul nohu dopředu. Asi sis myslel, že už je pozdě. Ale možná je ta pravá chvíle, abych ti řekl svoje city.
I scream into the night for you
Don't make it true
Don't jump
The lights will not guide you through
They're deceiving you
Don't jump
Don't let memories go of me and you
The world is down there out of view
Please don't jump
Don't jump
"Prosím, neskákej."
I don't know how long
I can hold you so strong
I don't know how long
Just take my hand, and give it a chance
Don't jump
Obyčejná prostá věta. Sotva slyšitelná, unášená větrem pryč od tebe, ale přesto se dostala k tvým uším. I když byla skrytá za slzami a nočním větrem okrášleným padajícími vločkami, tys jí slyšel. Dokázal jsi jí najít. Najít a uchopit. Dokázal jsi ve mně najít pocity a rozumět jim. To, co jsem já nikdy nedokázal. Chtěl jsem být s tebou. Dej mi ještě šanci. Slibuju, že se budu snažit. Tentokrát budu s tebou. Tak dlouho, jak to dokážu. Jak jen budeš chtít. Budu se o tebe starat, pomáhat ti. Budu se opravdu snažit rozumět tvým pocitům.
Tohle jsem ti měl říct už dávno. Možná je pozdě. Ale já doufám, že ne. Že mi ještě dáš šanci ti rozumět. Nebyl jsem zvyklý se ti svěřovat, ale teď jsem ti mohl upřímně říct, co cítím. Mohl, musel a chtěl.
Změnil jsem se, a ty ses změnil se mnou. Přesto jsem si nebyl zcela jistý, jestli to chceš znovu zkusit. Popošel jsem k tobě pár kroků, a tentokrát jsi zůstal uvolněný. Natáhl jsem k tobě otevřenou dlaň. Symbol upřímnosti. Moje oči se upínaly na ty tvoje a prosily tě, abys mi dovolil tě chytit.
I scream into the night for you
Don't make it true
Don't jump
The lights will not guide you through
They're deceiving you
Don't jump
Don't let memories go of me and you
The world is down there out of view
Please don't jump, don't jump
Stál jsem tam dlouho a ani se nehnul. Ruku jsem měl pořád vztaženou k tobě. Váhal jsem, ale byl jsem si jistý, že kdybys skočil, šel bych za tebou. Udělal bych pro tebe cokoliv na světě.
V mých snech bys nikdy neměl skočit. Mělo by to pokračovat. Ty bys mě chytil a byl bys překvapený, jak pevně jsem tě chytil. Jak těsně jsem tě objal. Chvěl by ses v mém náručí a já bych pevně stál, abych tě mohl držet. A už nikdy, nikdy bych tě nepustil.
And if all that can't hold you back
Then I'll jump for you
( Tokio Hotel - Don't Jump )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fee:P Fee:P | 28. října 2007 v 21:50 | Reagovat

úúpe:) zase:) úúpe nádherný:) úpe, prostě úpe:)

2 Elishka! Elishka! | 18. listopadu 2007 v 17:41 | Reagovat

mám stejné nazor jako Fee: prostě úža :) ♥♥♥♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama