close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Gimme what's left of my life

24. října 2007 v 23:32 | Cecily |  Songfics
Žánr: songfic
Postavy: Gerard / Mikey
Přístupnost: všichni
Vypráví Gerard.



Do you spend your days counting the hours you're awake?
And when night covers the sky you find yourself doing the same
There's a burden you've been bearing in spite of all your prayers
There's a light turned off inside your heart
Can you remember what it's like to care?

"Vzbuď se!"
Někdo se mnou třásl. Hlava mi třeštila. Natáhl jsem ruce a rozmáchl se. Praštil jsem ho do nosu a když jsem zaostřil zrak, viděl jsem ho na podlaze. Tekla mu krev. Uklidněně jsem padl zpátky na postel. Konečně…konečně mi dá pokoj. Všichni mi dají pokoj.
"Hej, vstávej! Musíš do školy, brácho!"
Rozmáchl jsem se znovu. Vypadni, Mikey! Vypadni, nebo tě zabiju! Já přísahám, že tě zabiju. Modli se. Modli se jako já. Ty budeš moje příští oběť. Co že máš v očích takový strach? Já to přece neříkám nahlas, nebo ano?


Knees are weak, hands are shaking, I can't breathe


Je tu tolik světel. Některá jsou jasná, některá méně. Jsou červená, modrá, oranžová…žlutá…září tak jasně. Tolik barev. Kde se tu vzalo tolik barev? Točí se mi z nich hlava, ale když zavřu oči, jsou tam pořád. Nemůžu jim uniknout, jsem zavřený uvnitř, kdesi, v nějaké zkreslené realitě, v kleci, sám, uvězněný, bez klíče na ten posraný zámek, bez klíče a bez šance dostat se ven.


So gimme the drug, keep me alive
Gimme what's left of my life
Don't let me go
Pull this plug, let me breathe
On my own, I'm finally free
Don't let me go


Moje mysl se toulala u mého jediného přítele a spojence, jedné jediné…dávky. Miliony neviditelných rukou mi sahají po hrdle a snaží se mě uškrtit, mám tak sevřené hrdlo. Tak uvězněné jako sny beznadějných nadějí. Sny, které se zdají jednou, potom přejdou, zase se vrátí, ale s realitou nemají společného nic.
Realita je slovo dnešního světa, kde se sny ztrácejí a naděje se stává kaluží v blátě nanicovatých ideí. Kamarádství je jen slovo, které ztrácí smysl, jakmile se dotkne obzoru. Kde je obzor, je i konec. Konec všeho utrpení, protože nikdo nechce umřít. Každý hledá realitu ve ztracených snech. Nesmyslné debility jsou to. Všechno. Od jednoho ke druhému, od první do poslední. Žvásty. Kecy. Ubohé kydy zdravě myslících lidí, kteří dokážou se svým životem jakž takž manipulovat.
Já už jsem objevil, co mi dává sílu přežít v realitě, a ukáže mi nesmyslnost snů. Dal jsem skutečnost všemu, v co jsem nevěřil.
Objevil jsem cosi vzdáleného… a stává se to bližším…a bližším… až se mi to stane tak blízkým, že to budu chtít mít neustále u sebe.


The trail of crumbs you left somehow got lost along the way
If you never meant to leave then you only had to stay
But the memories that haunt us are cherished just the same
As the ones that bring us closer to the sky, no matter how grey
And yet I fall, through these clouds, reaching, screaming


Ale kde je ta realita a kde jsou ty sny? Mezi nimi je neuvěřitelná propast, která se nedá překročit. Svede to jenom člověk bez zdravého rozumu, protože ztrácí smysl pro společenské způsoby a naději. Jediná jeho naděje je tam v dáli. Když sedím, stojím, když ležím, padám. A křičím… pořád. Dál a dál. Až dokud mi neusnou hlasivky pod návalem jediné naděje a jediného štěstí.
Co se dá nazvat štěstím? To, v co člověk může věřit, co je jeho naděje, nebo to, co ho odpoutá od hnusné reality? Štěstí… o kom se dá říct, že byl kdy šťastný? Každý máme jen deset prstů, a ani to není jisté. Tak počítejte. Jeden, dva, tři… kolik je šťastných? Jste mezi nimi vy?
Ne. Já ano. Já jsem svojí spásu našel. A táhnu s ní, padám, když jsem bez ní… Jen ona mi dává sílu mít vlastní realitu.


Gimme the drug, keep me alive
Gimme what's left of my life
Don't let me go
Pull this plug, let me breathe
On my own, I'm finally free
Don't let me go


Copak jde žít s tím, dívat se pořád do zrcadla a nenávidět se? Nenávidím se za to, že jsem feťák. Ale co můžu dělat? Copak jde ovlivnit realita, kterou jsem si sám stvořil? Každý říká žij. Ale kdo má sebrat sílu?
Kurva, co mi zbylo. Posranej zvířecí instinkt. Chvála bohu, co jste z nás udělali. Vaše posraná společnost. Vaše životy. Jste na to pyšní? Že nás máte mezi sebou? Vy hajzlové. Já mám svojí realitu. Svoje zničené sny. Svůj zkurvený osud. Bezútěšnou naději. Zbylo mi jenom nutkání. Touha, síla a schopnost zabíjet. Zabíjet a ničit, křičet.
Co se stane, když zafouká vítr? Zboří se domeček z karet. Mě zafoukalo. A domeček stojí, na vratkých nohách, podpíraný zbytky síly, chutí k droze a ničím jiným. Ničím.


This grip loosens but it never breaks
(NEVER BREAKS)
We carry nothing but a name you will forsake
Your words are always there to break my fall
(BREAK MY FALL)
In them I find the comfort to see through it all


Co se stane, až spadne? Společnost… morálka… způsoby… nenáviděná slova. Zničila všechno, co se dalo. Život… ztracené slovo. Nemá šanci se vrátit. Zkalená voda nejde vyčistit. Zbylo mi jen vznášení se v nebi blaha v době, kdy to mám v sobě. Pověstné uvolnění. Krása. Bezstarostnost. Možná i štěstí. Ale potom?


Guide me through unchartered waters
Before we lose our way again
Will you be my compass until forever?
Until forever ends?


"Gee… běž se léčit. Prosím."
"Mikey… běž do háje."
A co, Mikey? Držel bys mě? Celou dobu? Celou dobu, kdy bych bojoval? A kvůli čemu? Proč? Proč bych se měl trápit, když tu teď mám všechno? Všechno, na čem už mi nezáleží, kdy to skončí?


Knees are weak, hands are shaking, I can't breathe


Ruce se mi neovladatelně třásly, když jsem si to znovu bral. Znovu a znovu a znovu. Každému zůstane něco ze života. Já svůj kousek promarnil.


So gimme the drug, keep me alive
Gimme what's left of my life
Don't let me go
Pull this plug, let me breathe
On my own, I'm finally free
Don't let me go


Ne, Mikey. Ty nesmíš plakat. Ty musíš být silný, abys mi to mohl dát. Ty mi to musíš dát. Bez tebe…bez toho nepřežiju. Rozumíš? Mikey, kde jsi? Řekni mi…
Připotácel jsem se k tobě. Ležel jsi na zemi. Ta zkurvená zastřená mlha před očima! Ale i přes ní jsem mohl vidět, když jsem ti podepřel hlavu rukou… krev. Na zemi byla spousta krve. A vedle tebe ležela zbraň.
"Mikey, ne! Kde to máš? Slyšíš? Já bez toho chcípnu… jako pes…" Jako ty. Prohledával jsem bratrovi kapsy. Bože, on to nemá. Zmoženě jsem klesl na něj. Byl moje poslední šance. A zklamal. "Mikey… ne…"


Don't let me go

( Rise Against - Injection )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pip Pip | 25. října 2007 v 8:58 | Reagovat

ježišikriste....takhle po ránu....proboha to je nádherný

2 Elishka! Elishka! | 18. listopadu 2007 v 17:48 | Reagovat

krásné...opravdu nádherné..máš spoustu nápadů...krásné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama