close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Strážce holubů - Úvod

25. října 2007 v 16:22 | Cecily |  Strážce holubů
Název je inspirovaný underwater_sky ;)

Renesanční domy byly postavené do jakéhosi křivého kruhu a objímaly jedno malé náměstí. Měly zaprášená okna a oprýskané zdi. To byly přesně ty staré domy, které si pamatují tolik let předtím. Mají dlouhý život, asi jako stromy. Tu a tam v nich někdo bydlel, ale většinou zely prázdnotou. Byly starší a starší. Nikdo už v nich nechtěl žít, jen pár rodin se tu uchýlilo, aby unikly rušným částem města a moderním náměstím. Tohle ani nebyla městská čtvrť. Byl to jakýsi kout, na který se zapomnělo. I to se stává.
Uprostřed náměstí stála kašna. Malá francouzská fontána. Stará stejně jako domy okolo, ale tekla z ní voda. Voda, která sama vypadala staře, ale stačila na to, aby nepřestávala téct. Její chladné kapky stříkaly do vzduchu a zvuk jejich dopadu naplňoval jinak tiché nádvoří.
Všechno tu bylo staré. Dlaždice, kašna, domy, lavičky, dva stromy a několik keřů. Nic víc tu nebylo. Vítr narážel o domy a zvuk tu vytvářela jen voda z kašny, její pravidelný rytmus, a občasné zaskřípání, když někdo otevřel staré okno, aby se nadechl čerstvého vzduchu a přesvědčil se, že kolem není nic. Proto zase brzy zavřel.
Málokdy se stalo, že by tudy někdo prošel. Ale jeden člověk tu sedával skoro neustále. Mohli jste přijít třikrát, čtyřikrát, desetkrát denně, a pořád tam seděl. Na lavičce přímo naproti kašně, pod dávno nefunkční pouliční lampou. Byl oblečený v černé. Měl i černé vlasy, které mu padaly do očí. Vypadal mladě. Velmi mladě. Obličej měl oholený, ale objevovaly se v něm náznaky vousů. V zimě nosíval šálu. Dlouhou, šedivou šálu, kterou měl obmotanou kolem krku a schovával se do ní až po nos, a ruce měl zabořené v kapsách dlouhého pláště.
Byl podzimní den. Lavička, na které muž sedával, nebyla prázdná ani tentokrát. Dopadaly pod ní uschlé listy a vítr mu česal už tak dost rozcuchané vlasy. Seděl tam v plášti, šále, s rukama v kapsách. Dokázal prosedět hodiny a hodiny, aniž by se jenom pohnul. Hlavu měl skloněnou a nikdo, kdo procházel kolem, neviděl jeho oči. Jejich matnou zelenou barvu.
Občas muž vytáhl z kapsy pláště jakýsi náčrtník a tužku, a začal si kreslit. Kreslil a kreslil, ale oči nikdy nezvedl.
Toho dne tudy procházel mladík. Měl malou postavu, a tmavé vlasy si pořád shrnoval za uši. Hnědýma očima těkal po náměstí a zastavil se na nehybné postavě sedící na lavičce. Sedl si naproti, aby nerušil. Pozoroval fontánu, ale oči mu pořád sklouzávaly na toho muže. Byl mladý, shrbený, a celý v černém. Nebylo na něm nic neobvyklého, jen to, že byl krásný. I když do tváře mu moc vidět nebylo. Způsobovala to jednak jeho sklopená hlava, jednak vítr, který mu cuchal vlasy a ty mu pokrývaly oči. Zdálo se ale, že muž si toho nevšímá. Jako by nepotřeboval vidět. Nechtěl, nebo nepotřeboval. Obličej měl zabořený v šále, ruce hluboko v kapsách, nohy měl pod lavičkou zkřížené v kotnících. Jen seděl. Nezdálo se, že by na někoho čekal. Nerozhlížel se. Jen seděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | 25. října 2007 v 19:34 | Reagovat

Počúvaj, Ty si nejak priveľmi talentovaná......čo mi na to povieš???ha?

Ty ma chceš ako zabiť? alebo čo, ja som potom na tom zavislá a rodičia frflú že čo toľko čítam....ale ja to zvládnem, a budem čitať tvoje zmysluplné diela čo pre mňa  toľko znamenajú.

Literatúre zdar!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama