Věnováno Elizabeth-Lili.
I came here by day, but I left here in darkness
And found you, found you on the way
And now, it is silver and silent, it is silver and cold
You, in somber resplendence, I hold
Jak by každý mohl říct o svém životě, začalo to narozením a skončilo to smrtí. Tak, jak by to každý chtěl říct. Ale bohužel to nikdy není tak jednoduché. Člověk má vlastní život, který si nevybral, ale je to to jediné, co má. Jediné, čím si může být jistý. Jednou to začít muselo. Snad to bylo v den, kdy moje tělo poprvé toužilo se vznést, a moje mysl byla prázdná. Jediné, po čem jsem toužil, byla ta hořká chuť alkoholu. Ale nemohl jsem. Znovu už ne.
Seděl jsem na posteli a okolí jsem vnímal jako tíživý opar, obklopující moje tělo. V mojí vlastní kůži jsem cítil, že to nejsem já. Potřeboval jsem se dostat pryč od sebe. Utéct.
Šel jsem do kuchyně. V lednici nic nebylo. Žádný alkohol. Věděl jsem, že s tím musím přestat. Každý den bojuju sám se sebou, abych nepodlehl té síle návyku, která mě k sobě táhla.
Slávou se rozumí ztráta soukromí, ale nikdo nechápe, jaké to skutečně je. Míval jsem pocit, že to nejsem já. Zevnitř jsem se dusil a toužil křičet. Křičet a utíkat. Kamkoliv. Byl jsem beznadějně zoufalý, nevěděl jsem, co dělat. Byl jsem sám.
Když na mě hleděly ty stovky, ne-li tisíce tváří, bylo mi hrozně. Sledovaly každý můj pohyb. Jejich oči se zabodly jako ostré jehly do mojí tváře, do mého těla, do mého srdce. Byl jsem nahý. Nic před nimi nezůstalo schované a utajené, ani to moje nejniternější já. Sledovali mě jako zvíře v zoo, rozebírali každý milimetr mého těla, rozpitvávali mojí duši. Ničilo mě to. Ničilo a deptalo. Rozkládal jsem se pod jejich pařáty jako kus shnilého sýra, ta hniloba už pokrývala celé moje tělo. Rozpadal jsem se od základů a stala se ze mě špinavá plíseň.
Věděl jsem, že není konce ani úniku. Znal jsem to peklo. Procházel jsem jím každý den, a moje chodidla byla od uhlíků spálená do černa. Bylo mi jasné, že už to nikdy nebude jako dřív. Teď už to bude jenom horší. Bál jsem se budoucnosti, které jsem musel čelit, protože jsem viděl, jak je temná. Byly to tisíce tunelů beze světla, a v nich byly monstra, která jsem nemohl vidět. Zvětšovala se a napadala mě, a já se nemohl bránit. Všechno bylo čím dál horší.
Your sins into me, oh my beautiful one
Your sins into me
As a rapturous voice escapes, I will tremble a prayer
And I'll beg for forgiveness
Your sins into me, oh my beautiful one
Na celém světě byl jeden jediný člověk, který chápal, jak se cítím. Můj mladší bratr Mikey. On sám byl vždycky silný a dovedl všechno snést, se vším si poradil, všemu rozuměl, před ničím neutíkal. Miloval jsem ho, a věděl jsem, že on mě taky. Poznal jsem kus štěstí, které se rozprostřelo a jeho jasné světlo prosvětlilo tu šedou mlhu zoufalství, beznaděje a nenávisti. Žil jsem jen pro ty krátké chvíle štěstí, kdy jsem opustil peklo na zemi a vznášel se v nebi lásky. To byly dny, večery, noci a rána. S ním. S mým malým bratrem. Ze všech lidí mi byl nejbližší, rozuměl mým pocitům, miloval mě, držel mě, chránil mě a vždycky chápal, o čem to mluvím, když jsem mlel nesmysly o zlých démonech skrytých v tunelech budoucnosti.
Hodiny a hodiny jsem proležel s hlavou na jeho klíně a povídal mu všechno, co cítím. Pamatuju si, jak mě hladil po vlasech a nechával mě mluvit. Dovolil mi všechno. Mlčet, mluvit, plakat. Držel jsem se ho, spoléhal jsem na něj. Byl moje jediné světlo v temnotě, můj opěrný bod, moje útočiště, kde jsem se mohl schovat a plakat hodiny a hodiny, aniž by mě kdokoliv rušil nebo nenáviděl. Byl moje útočiště před všemi tvářemi toho zlého světa tam venku, před všemi jeho ostrými hranami, skleněnými střepy, zábranami, překážkami a přetvářkami.
Light, like the flutter of wings, feel your hollow voice rushing into me
As you're longing to sing
So I... I will paint you in silver, I will wrap you in cold
I will lift up your voice as I sink
Ten den si pamatuju jako živý. Oslňující záblesky fotoaparátů, tlačící se těla, chtivý dav lidí, ječící fanynky a otázky novinářů. Oči jsem měl skryté za slunečními brýlemi, ale srdce jsem schovat nemohl. Zůstalo ležet u nohou všech těch lidí, v zablácené louži, a všichni po něm bezohledně šlapali. Nemohl jsem to vydržet. Když jsem mluvil, všichni hltali každé moje slovo a čekali na chybu. Chytali se mých slov. Táhlo mě to dolů. Fotili mě ze všech stran, nutili mě podepisovat se a odpovídat na hloupé otázky. Dokázal jsem se přetvařovat, působit sebevědomě, házet úsměvy do kamer a objektivů fotoaparátů. Ale uvnitř mě to ničilo. Jako bych musel stát, i když jsem byl unavený. Těšil jsem se na večer a na Mikeyho náruč.
"Nevydržím to, už to nevydržím." Ty miliony slz, které jsem vyplakal Mikeymu na rameno, nestačily na moje zoufalství. "Chci utéct, Mikey. Odjet pryč. Někam daleko. Hodně daleko. Od všeho. Nechci už nic cítit. Už nikdy..."
Mikey nečekal, až probdím další noc. Čekal u mě, dokud jsem neusnul. A tak to chodilo každý den. Jen mě to přišlo čím dál horší. Příšery se zvětšovaly a číhaly v zákoutí. Uskakoval jsem jim, kroutil jsem se, uhýbal jejich ostrým drápům a horkému dechu. Každé ráno jsem se probouzel a hned jsem dostal strach. Byly všude kolem mě. Potřeboval jsem to.
Your sins into me, oh my beautiful one
Your sins into me
As a rapturous voice escapes, I will tremble a prayer
And I'll beg for forgiveness
Your sins into me, oh my beautiful one
Tráva mi šustila pod nohama, když jsem cíleně rázoval k našemu starému doupěti. Tohle staré skladiště bývalo mým útočištěm. Tady jsem si dal svou první dávku. Poprvé jsem tu poznal, jaké to je, být v extázi. Moje starosti byly pryč. Chtěl jsem to znovu a znovu. A znovu.
Byli tam. Někdo přišel, někdo odešel, ale stará parta seděla na zdi u vchodu do starého železářství. Byl jsem ochotný udělat cokoliv, abych to dostal.
"Tak jsi zase zpátky? Neříkal jsi, že jsi skončil?" Hlavní "ruka" party. Pamatuju si moc dobře, co všechno mě to stálo. "Mám peníze," řekl jsem. "Dostanu?"
"Podle toho, kolik máš," řekl a vyfoukl mi dým z cigarety do obličeje. Dal jsem mu všechno. "Prosím, potřebuju to."
Zapískal na svoje kumpány. "Hele, starej kámoš se nám vrátil a teď by to chtěl. Co myslíte, dáme mu to?"
Těkal jsem pohledem od jednoho k druhému. Nezměněné tváře, přestože jsem je tak dlouho neviděl. Do téhle čtvrti jsem nezavítal tak dlouho.
Nikdy bych si nemyslel, že toho budu znovu schopný, ale chtíč a závislost se náhle znovu projevily. Objevila se touha vdechnout ten bílý prášek a ucítit to bezesné nic, tu lehkost na celém těle. Létat. Chtěl jsem zase létat. Moje tělo bylo jako z olova. Ztratil jsem poslední zbytek sebeovládání. Začal jsem prosit. Žebral jsem o svojí záchranu, svojí spásu. Ponižoval jsem se pro jednu jedinou dávku. Brian mi jí dal. Třásly se mi ruce, ale ani na sekundu jsem nezaváhal. Když už jsem tak daleko, nic mě nezastaví.
Až doma, když jsem stál před Mikeym, pocítil jsem provinilost.
"Gee, co se stalo? Jsi nějak mimo."
Nemohl jsem mu to říct, zabil by mě. Slíbil jsem mu, že s alkoholem i drogami už jsem skončil.
"Nic, Mikey." Snažil jsem se nevypadat provinile, chtěl jsem se tvářit normálně, nenápadně. Ale před Mikeym jsem nikdy nic neutajil. Znal mě. A nebyl jsem dobrý lhář.
"Gee, pověz mi, co se stalo."
"Mikey, já nemůžu." Tolik bych si přál mu to říct, ale věděl jsem, že by mi to nikdy neodpustil. Po tom všem. Ale on na mě nenaléhal. Objal mě a mluvil se mnou vlídně a láskyplně. "Gee, víš, že mě můžeš říct všechno. Ať je to cokoliv, nerozzlobím se na tebe."
A ve mně se cosi zlomilo. Cítil jsem slzy deroucí se mi do očí a objal jsem ho těsněji. "Mikey, já..." Odtáhl mě od sebe a povzbudivě se na mě usmál. "Copak?"
"V-vzal jsem si to od nich!" vrhl jsem se mu do náruče a zoufale se rozplakal. Ale tentokrát jsem se v Mikeym mýlil. Žádné utěšování, žádné něžné doteky a konejšivá slova. Žádné ujišťování, že spolu to zvládneme. Prudce vstal a nevěřícně na mě zíral. "Gerarde?! To - to mi chceš říct, že i po tom všem... že i po tom, co jsi slíbil - ?"
"Mikey, já jsem už nemohl! Jsem na dně!" byl jsem zoufale hysterický. Slzy mi proudem tekly po tváři, ale Mikey pro mě tentokrát neměl pochopení. A to mě bolelo ze všeho nejvíc. Nevšímal si mého zoufalství a zacházel se mnou chladně.
Cold in life's throws, I'll fall asleep for you
Cold in life's throws, I only ask you turn away
Cold in life's throws, I'll fall asleep for you
Cold in life's throws, I'll only ask you turn
As they seep... into me... oh my beautiful one... now
Nutil mě chodit k psychiatrovi. Jenže mě to nepomáhalo. Potřeboval jsem to znova. Opíjel jsem se. Kdykoliv jsem měl příležitost. Už jsem se necítil provinile. Mikey se o mě nestaral. Nebylo to jako dřív. A já věděl, že už nikdy nebude. Nebyla to Mikeyho chyba, ale moje. Všechno jsem zničil v jediné chybě, když mě ovládl chtíč a vášeň.
Pamatuju si den, kdy jsem kráčel na zmoklém chodníku po mostě. Opilý a zfetovaný. Svět byl jako podivně barevný film a já v něm už nehrál hlavní roli, ale stál jsem za oponou a sledoval ty primadony, ty panáčkovité herce, jak poskakují na pódiu a snaží se přetvařovat co nejlépe. Opíral jsem se o zábradlí a poprvé jsem necítil, že jsem to já. Konečně jsem nebyl ani nikdo jiný. Nebyl jsem nikdo. Moje oči se dívaly skrz clonu slasti, která zabraňovala tomu zlému světu, aby se ke mně dostal a ublížil mi. Ta clona byla dost silná, aby zabránila i těm nejostřejším zbraním života zraňovat moje srdce. Skrz tu clonu jsem mohl prohodit svoje srdce do světa, aby na něj lidi šlapali. Ale tentokrát už mě to nebolelo. Bolela mě jedna jediná věc. Stýskalo se mi po Mikeym. Mezi zvracením a motáním se jsem se musel usmívat. Vzpomínal jsem, jak mě Mikey držel a šeptal mi do ucha. Jak mě líbal a hladil. Chyběl mi. Škoda, že jsem to zničil.
Nevnímal jsem okolní svět. Nevnímal jsem ani sám sebe. Naklonil jsem svoje lehké a bezvládné tělo přes zábradlí, a můj mozek se tomu nebránil. Nevěděl jsem, co mi poroučí. Slyšel jsem jen jakési hlasy, ale ty byly daleko. Nemohly mi ublížit. Nemohly mě zastavit.
Potřeboval jsem kyslík, tak jsem se nadechl. "Promiň, Mikey."
Your sins into me, oh my beautiful one
Your sins into me
As a rapturous voice escapes, I will tremble a prayer
And I'll beg for forgiveness
Your sins into me, oh my beautiful one
Your sins into me
Oh, my beautiful one
(AFI - Silver And Cold)








ohromný..uplně mě tvoje příběhy pohltí..nevnímám nic okolo jenom řádky na obrazovce..