Kdysi dávno, za devatero dálnicemi a sedmero náměstími, stála nemocnice. Velké neonové H svítilo do dáli a upozorňovalo tak lidi, že odtamtud vyjíždí sanitky a nezastavují na přechodu pro chodce. Jednou šlo takhle přes přechod pět lidí.
"HELE!" zařval ten nejmenší a ukazoval na velké svítící H.
"A co jako?" zeptal se obrýlený a dál se šoural přes silnici.
"Ono to svítí!" nadskakoval prcek a stále zíral na H.
"No a?" řekl stejně bez zájmu brýlatec.
"HEEELLLEEEE!" zapištěl ten s tím afrem a sednul si na bobek.
"POOOOMMOOOOC!" zahulákal černovlasý maník, odhodil zrcátko a lehl si na slinici. Po jeho vzoru to udělali ostatní, až na toho prcka. Ten jen zmateně kličkoval mezi ležícími a snažil se uhnout sanitce. Jenže ta se nějak nechtěla ani vyhnout, ani zastavit a ostatním by bylo líto, kdyby Frank umřel, tak ho šli uklidnit. A... sanitka je všechny naráz srazila.
"HELE!" zařval ten nejmenší a ukazoval na velké svítící H.
"A co jako?" zeptal se obrýlený a dál se šoural přes silnici.
"Ono to svítí!" nadskakoval prcek a stále zíral na H.
"No a?" řekl stejně bez zájmu brýlatec.
"HEEELLLEEEE!" zapištěl ten s tím afrem a sednul si na bobek.
"POOOOMMOOOOC!" zahulákal černovlasý maník, odhodil zrcátko a lehl si na slinici. Po jeho vzoru to udělali ostatní, až na toho prcka. Ten jen zmateně kličkoval mezi ležícími a snažil se uhnout sanitce. Jenže ta se nějak nechtěla ani vyhnout, ani zastavit a ostatním by bylo líto, kdyby Frank umřel, tak ho šli uklidnit. A... sanitka je všechny naráz srazila.
Doktoři nemuseli dlouho jet a případ byl před nosem. Vyběhli z auta a doktor se skláněl nad tím černovlasým. "Vidím Kennedyho," prohodil. Doktor na to: "A kolik má prstů?" a zamával mu rukou před obličejem.
"Párky..." povzdechl si Gerard.
"Na jipku," kývl doktor na toho s nosítky. Pak šel k ostatním čtyřem, kteří byli v bezvědomí, zkontroloval jim tep a řekl:
"Tyhle dva se tam ještě vejdou, ostatní na střechu, máme to jen kousek." Tak řidiči složili Mikeyho a Raye do kouta sanitky a Frank s Bobem viseli a střeše. Sanitka zajížděla do garáže, ale něco jí zastavilo. Strop byl nízký.
"Stop!" zaječel doktor. "Jsme moc vysoký. Jestli tam zajedeš, ti dva budou o hlavu kratší." Řidič na poslední chvíli stačil cuknout volantem a Frank s Bobem se zakymáceli, divže nespadli. Ruce jim visely ze střechy vozu.
"Musíme je sundat." Ujal se toho úkolu doktor.
"A kam je dáme?" Doktor chvíli přemýšlel. Pak je přivázal na podvozek. Tentokrát Boban a Frankouš drhli koleny o asfalt. Na silnici ležely dva zpomalovací pračce, které řidič, jako obvykle, bez povšimnutí přejel. Frank měl štěstí, že se mu hlava kinklala trochu šejdrem, tak ho to ani moc nebacilo, ale Bobova levá noha chytila trochu jiný směr, než je obvyklé. "MÁME PŘÍJEM!" zahulákal doktor do haly a odtamtud vyjeli dva pomocníci s jedněmi nosítky. Naložili na ně Gerarda. Mikeyho hodili přes něj, Raye taky a Franka s Bobem strčili na desku, co byla pridělaná k tyčím nosítek, aby je udžela pohromadě. A v této formaci si to valili k operačnímu sálu. Když dojeli, zjistili, že je plný, a že pacienti vlastně operaci nepotřebujou, tak to otočili a cestou troubili a přijeli na pokoj. Rozhodili pět pacientů na postele a šli se věnovat jiným nemocným. A pacienti spali, spali a zase spali. Po pěti dnech se první probudil Bob.
"ÁÁÁÁÁ!" zařval, když zjistil, že má obě nohy a ruce v sádře. Jeho výkřik probudil ostatní.
"NEEEEE!" ječel Ray a ohmatával si... holou lebku, kde se na jednom tenkém místě povalovala přilepená náplast. Neměl Afro. "Proboha!" řehtal se Frank a a ukazoval na Rayovu hlavu. Ray se zařehtal a ukazoval na oplátku na Frankovu ruku, na které měl jen tři prsty.
"Jsem mrzák!" rozbrečel se Gerard a ukazoval si na ruku, na které měl o dva prsty navíc.
"Přišili to špatně," usoudil Ray.
"Ježiš! Co teď budu dělat?" plakal Frank a bušil pěstí do polštáře. Jen Mikey udiveně zíral, zdálo se, že on jediný je v pořádku. Ostatní s ním za to nemluvili. A tak ubíhal den, až se přiřítila sestra a zaječela:
"NA ZÁCHOD!", protože věděla, že ti lenoši by se klidně vy...vyto do postelí. Jen Bobovi, který se chudák nemohl hýbat, dala bažanta. Ostatní se odebírali do kabinek.
"Jak teď mám chcát, když mám jen tři prsty?!" stěžoval si Frank, zato Gee se usmíval, ale nic neřekl. Když všichni v pohodě močili a Mikey se akorát připravoval, ozval se děsivý výkřik. Frank, Ray a Gerard se nahrnuli k Mikeyho kabince a zjistili, že Mikeš nemá... klacek. Mikey křičel hůř než hysterická baba, který ukradli důchod nebo protézu. Musely ho přijít uklidnit tři sestry. Ostatní tři se tolik smáli, že zapomněli na svoje potíže, a odebrali se do postelí, a řekli o tom Bobovi. Bob se chlámal, až se za břicho popadal, ruply mu všechny sádry a několik stehů. Odvezli ho doktoři a dali na samostatný pokoj. Když se Mikey vrátil, pořád ještě otřesen, zaskočen a zničen náhlou změnou pohlaví, řekl: "Za to může FRANK!" a vrhl se na tříprstého prťouse. Ray a Gerard dělali, že tam nejsou, a dál počítali na prstech, přičemž Gerard vždycky napočítal o dva víc. Sestra se vřítila na pokoj a snažila se je uklidnit, protože doktor byl na operačním sále. Nic na ně nepomáhalo, a tak jim slíbila, že když se uklidní, ukáže jim něco ze sebe. Hoši se okamžitě uklidnili a sestra jim ukázala... prdel... a odešla. Chlapci se naštvaně odebrali do postelí a usnuli. Ráno se první probudil Frank a rozhodl se, že vezme osamělého Boba na projížďku po nemocnici. Ukradl tedy invalidní vozík, pracně na něj Bobana usadil a společně brázdili chodby. Jezdili tam a zpátky, sráželi nábytek, doktory, sestry, nemocné, zdravé, těhotné ženy a přejížděli uklízečku, co drhla podlahy. Zamířili si to na operační sál a vtom se ozval alarm, rozsvítilo se červené dvětlo, rozletěly dveře a vyjel doktor s nosítky na kolečkách a porazili Boba i Franka. Bob to moc neschytal, protože byl celý zasádrovaný, ale Frank přišel o další tří prsty. Teď měl prstů jen pět. Rozhodl se to před Gerardem tajit, aby se mu neposmíval ještě víc, ale zanedlouho to prasklo.
"A teď seš už úplně poslední!" řehtal se Gerard, když postopadesáté napočítal dvaadvacet a Frank jen patnáct. Frankiemu to posmívání vehnalo slzy do očí a běžel se schoulit k Mikeymu do postele. Ten ho s mateřskou láskou hladil po vlasech a kolébal v náručí. Gerard dostal záchvat žárlivosti a šel k Mikeymu do postele taky, ten ho ale vyhodil a tak se Gerard vyplakal do .... .... ... klína ... té tlusté uklízečky, co jí Frank s Bobem přejeli. Uklízečka se chytla příležitosti a zatáhla Gerarda do kamrlíku na košťata. Gee pak zmateně a vystrašeně vyběhnul a křičel něco o nekrofílii. Co mu zbývalo, musel se jít vyplakat do vlastní postele, kde nebyl už... ani nepamatoval. Vždycky byl totiž v nějaké cizí. Mikey pořád choval Franka, Bob zvracel ze spánku a Ray si ve spánku přejížděl rukou po lebce. Asi si představoval, že se češe, jenže neměl co. Jak tak Gerard pozoroval své spící a kolébající kamarády, přepadla ho nostalgie. Vzpomínal, jak si jako malý hrál s Mikeym - ještě, když to byl kluk - na písku, jak se poprvé posmíval Rayovi kvůli jeho afru, jak ho Bob poblil jednou v autobuse a jak ho Frank přejel sáňkami. Bylo krásné vidět je, jak dospěli - v mezích - a vyrostli - v ještě větších mezích a myšleno na stejného člověka - byl spokojený.
"Párky..." povzdechl si Gerard.
"Na jipku," kývl doktor na toho s nosítky. Pak šel k ostatním čtyřem, kteří byli v bezvědomí, zkontroloval jim tep a řekl:
"Tyhle dva se tam ještě vejdou, ostatní na střechu, máme to jen kousek." Tak řidiči složili Mikeyho a Raye do kouta sanitky a Frank s Bobem viseli a střeše. Sanitka zajížděla do garáže, ale něco jí zastavilo. Strop byl nízký.
"Stop!" zaječel doktor. "Jsme moc vysoký. Jestli tam zajedeš, ti dva budou o hlavu kratší." Řidič na poslední chvíli stačil cuknout volantem a Frank s Bobem se zakymáceli, divže nespadli. Ruce jim visely ze střechy vozu.
"Musíme je sundat." Ujal se toho úkolu doktor.
"A kam je dáme?" Doktor chvíli přemýšlel. Pak je přivázal na podvozek. Tentokrát Boban a Frankouš drhli koleny o asfalt. Na silnici ležely dva zpomalovací pračce, které řidič, jako obvykle, bez povšimnutí přejel. Frank měl štěstí, že se mu hlava kinklala trochu šejdrem, tak ho to ani moc nebacilo, ale Bobova levá noha chytila trochu jiný směr, než je obvyklé. "MÁME PŘÍJEM!" zahulákal doktor do haly a odtamtud vyjeli dva pomocníci s jedněmi nosítky. Naložili na ně Gerarda. Mikeyho hodili přes něj, Raye taky a Franka s Bobem strčili na desku, co byla pridělaná k tyčím nosítek, aby je udžela pohromadě. A v této formaci si to valili k operačnímu sálu. Když dojeli, zjistili, že je plný, a že pacienti vlastně operaci nepotřebujou, tak to otočili a cestou troubili a přijeli na pokoj. Rozhodili pět pacientů na postele a šli se věnovat jiným nemocným. A pacienti spali, spali a zase spali. Po pěti dnech se první probudil Bob.
"ÁÁÁÁÁ!" zařval, když zjistil, že má obě nohy a ruce v sádře. Jeho výkřik probudil ostatní.
"NEEEEE!" ječel Ray a ohmatával si... holou lebku, kde se na jednom tenkém místě povalovala přilepená náplast. Neměl Afro. "Proboha!" řehtal se Frank a a ukazoval na Rayovu hlavu. Ray se zařehtal a ukazoval na oplátku na Frankovu ruku, na které měl jen tři prsty.
"Jsem mrzák!" rozbrečel se Gerard a ukazoval si na ruku, na které měl o dva prsty navíc.
"Přišili to špatně," usoudil Ray.
"Ježiš! Co teď budu dělat?" plakal Frank a bušil pěstí do polštáře. Jen Mikey udiveně zíral, zdálo se, že on jediný je v pořádku. Ostatní s ním za to nemluvili. A tak ubíhal den, až se přiřítila sestra a zaječela:
"NA ZÁCHOD!", protože věděla, že ti lenoši by se klidně vy...vyto do postelí. Jen Bobovi, který se chudák nemohl hýbat, dala bažanta. Ostatní se odebírali do kabinek.
"Jak teď mám chcát, když mám jen tři prsty?!" stěžoval si Frank, zato Gee se usmíval, ale nic neřekl. Když všichni v pohodě močili a Mikey se akorát připravoval, ozval se děsivý výkřik. Frank, Ray a Gerard se nahrnuli k Mikeyho kabince a zjistili, že Mikeš nemá... klacek. Mikey křičel hůř než hysterická baba, který ukradli důchod nebo protézu. Musely ho přijít uklidnit tři sestry. Ostatní tři se tolik smáli, že zapomněli na svoje potíže, a odebrali se do postelí, a řekli o tom Bobovi. Bob se chlámal, až se za břicho popadal, ruply mu všechny sádry a několik stehů. Odvezli ho doktoři a dali na samostatný pokoj. Když se Mikey vrátil, pořád ještě otřesen, zaskočen a zničen náhlou změnou pohlaví, řekl: "Za to může FRANK!" a vrhl se na tříprstého prťouse. Ray a Gerard dělali, že tam nejsou, a dál počítali na prstech, přičemž Gerard vždycky napočítal o dva víc. Sestra se vřítila na pokoj a snažila se je uklidnit, protože doktor byl na operačním sále. Nic na ně nepomáhalo, a tak jim slíbila, že když se uklidní, ukáže jim něco ze sebe. Hoši se okamžitě uklidnili a sestra jim ukázala... prdel... a odešla. Chlapci se naštvaně odebrali do postelí a usnuli. Ráno se první probudil Frank a rozhodl se, že vezme osamělého Boba na projížďku po nemocnici. Ukradl tedy invalidní vozík, pracně na něj Bobana usadil a společně brázdili chodby. Jezdili tam a zpátky, sráželi nábytek, doktory, sestry, nemocné, zdravé, těhotné ženy a přejížděli uklízečku, co drhla podlahy. Zamířili si to na operační sál a vtom se ozval alarm, rozsvítilo se červené dvětlo, rozletěly dveře a vyjel doktor s nosítky na kolečkách a porazili Boba i Franka. Bob to moc neschytal, protože byl celý zasádrovaný, ale Frank přišel o další tří prsty. Teď měl prstů jen pět. Rozhodl se to před Gerardem tajit, aby se mu neposmíval ještě víc, ale zanedlouho to prasklo.
"A teď seš už úplně poslední!" řehtal se Gerard, když postopadesáté napočítal dvaadvacet a Frank jen patnáct. Frankiemu to posmívání vehnalo slzy do očí a běžel se schoulit k Mikeymu do postele. Ten ho s mateřskou láskou hladil po vlasech a kolébal v náručí. Gerard dostal záchvat žárlivosti a šel k Mikeymu do postele taky, ten ho ale vyhodil a tak se Gerard vyplakal do .... .... ... klína ... té tlusté uklízečky, co jí Frank s Bobem přejeli. Uklízečka se chytla příležitosti a zatáhla Gerarda do kamrlíku na košťata. Gee pak zmateně a vystrašeně vyběhnul a křičel něco o nekrofílii. Co mu zbývalo, musel se jít vyplakat do vlastní postele, kde nebyl už... ani nepamatoval. Vždycky byl totiž v nějaké cizí. Mikey pořád choval Franka, Bob zvracel ze spánku a Ray si ve spánku přejížděl rukou po lebce. Asi si představoval, že se češe, jenže neměl co. Jak tak Gerard pozoroval své spící a kolébající kamarády, přepadla ho nostalgie. Vzpomínal, jak si jako malý hrál s Mikeym - ještě, když to byl kluk - na písku, jak se poprvé posmíval Rayovi kvůli jeho afru, jak ho Bob poblil jednou v autobuse a jak ho Frank přejel sáňkami. Bylo krásné vidět je, jak dospěli - v mezích - a vyrostli - v ještě větších mezích a myšleno na stejného člověka - byl spokojený.
Z rozjímání ho vyrušilo Bobovo chrápání. Protočil oči a snažil se usnout, ale nešlo to, tak po Bobovi hodil polštář. Ten se lekl a vykřikl: "Kde sou Frankovy prsty?"
"Tady!" vítězoslavně vykřikl Gerard, urval si je a hodil je po Bobovi. Bob si je strčil do pusy.
"ÁÁÁÁÁ nech to, ještě to spolkneš!" zaječel Frank, kterého ten mumraj probudil.
"Já sem velkovezír!" To byl ještě rozespalý Ray.
"Vem si turban, sultáne, nemáš vlasy," kníkl Gerard a Bob se tak rozesmál, že spolkl Frankovy prsty.
Nastalo ohromené ticho.
"Kdo to teď bude hledat v tvejch hovnech?" křikl po něm Ray.
"Prsty sou v čudu," zastýskl si Gerard a Frank poraženě zavyl.
To vytí se Mikeymu náramně líbilo, tak se přidal. Gerard do toho výskal, Ray hučel a Bob krkal. Dokonalá souhra.
Po chvíli se ozval Bob, že musí na záchod. Když se vrátil, lekl se. "Já... já jsem to spláchl."
"Ty vole!" zařval Frank.
"A teď si běž prohledat kanály v celým městě!" Gerard si poťukal na čelo, až mu upadly i zbývající prsty. "I kdyby to v nějakým kanále bylo, už dávno by to rozkousaly krysy.."
"Ty vole!" zařval Frank.
"A teď si běž prohledat kanály v celým městě!" Gerard si poťukal na čelo, až mu upadly i zbývající prsty. "I kdyby to v nějakým kanále bylo, už dávno by to rozkousaly krysy.."
Frank se popadl za hlavu a málem se rozplakal, když uviděl na zemi... Geeho pět prstů. Okamžitě se po nich vrhl, posbíral je a než se Gerard vzpamatoval, hnal se chodbou k lékaři, který mu prstíky přišil. Teď to byl on, kdo vyhrál nad Gerardem v počítání na prstech.
A tentokrát to byl Gerard, koho Mikey utěšoval. Utěšoval ho tak dlouho, že Rayovi zatím narostly vlasy a jemu prsty. Frank si je nechal usekat, aby jich měl standardní počet a Bobovy sádry se také staly minulostí. A tak to všechno dobře dopadlo. Tedy až do doby, než si těch pět lidí znovu vyšlo před nemocnici na přechod a v dálce se ozval zvuk sirény...








D


OMDK TO JE DO-KO-NA-LÝ 



teď se budu půl hodiny smát, jak...no jak oni

šílenec 

