Žánr: Frerard/drama/romantika(bože já fakt nevim)
Postavy: Gerard, Frank, Mikey a další postavy
Přístupnost: všichni
Autor: Pip(Death Incarnate)
Poznámka: Bude to dlouhý a taky se chci přiznat. Pár vět je převzáno z jedné knížky. Ale jen asi pět a navíc upravený, takže to skoro neni poznat. Byly v prologu.
"Gerarde!"zavolal ho někdo těsně poté, co složil poslední 'zkoušku dospělosti'. Odmaturoval. Akorát nasedal do černého sportovního auta, když zaslechl své jméno. Přesto se neotočil.
"Pane Wayi!"zkusil to znovu muž v černém obleku. Gerard tentokrát zareagoval.
"Co se děje? Johne?"otočil se a nasadil zúčastněný výraz.
"Pane...Je konec. Váš otec zemřel."skonil hlavu John.
"Můj otec...zemřel."řekl s jistým potěšením v hlase Gerard. "To je strašné." dodal spěšně a změnil úšklebek na smutnou grimasu.
"Je mi to líto."zahlaholil John.
"Kdy?"
"Před půl hodinou."
"Aha. Pohřeb bude ve středu." poručil Gerard. Poroučení mu šlo. A po smrti svého otce, kdy zdědil roli šéfa, nebude dělat nic jiného. Aspoň si to myslel. Někdo tomu říká mafie, někdo se jim vysmívá. Hlavní je, že Gerardova rodina má moc, peníze a spoustu známostí. Někdy i dost nebezpečných. Gerard byl rád, že mu zůstalo jen málo rozdělané práce. Otcova smrt mu něco dala, ale i vzala. Už nemá tu jistotu a ochranu rozmazleného synka. Nemá to, co si řekne. Teď se bude muset starat. A to bude pro chlapce v necelých dvaceti letech těžké. Moc těžké.
"Ano..."kývl John "...pane." dodal tiše. Gerard vesele naskočil do auta a odjel. Připadal si trošku provinile, že má radost otcovy smrti. Přeci jen, to on mu zajišťoval bezpečí. Gerard a jeho rodina byli pod jeho ochranou nedotknutelní. Teď bude muset tu ochranu poskytovat on. A potrvá dlouho, než si získá stejný, nebo aspoň poloviční, respekt, jako měl jeho otec. Naštěstí, nekteří dobří známí mu pomohou a poradí. Třeba Richard. Otcův dlouholetý přítel a pomocník. Gerard mu důvěřoval a měl ho rád. To on ho vždy uklidňoval, když se otec dlouho nevracel z 'práce'. To on mu před rokem, kdy se zjistilo, že je otec vážne nemocný, řekl, co vlastně celou dobu dělal. On mu pomohl otevřít oči a dospět.
"Pane Wayi!"zkusil to znovu muž v černém obleku. Gerard tentokrát zareagoval.
"Co se děje? Johne?"otočil se a nasadil zúčastněný výraz.
"Pane...Je konec. Váš otec zemřel."skonil hlavu John.
"Můj otec...zemřel."řekl s jistým potěšením v hlase Gerard. "To je strašné." dodal spěšně a změnil úšklebek na smutnou grimasu.
"Je mi to líto."zahlaholil John.
"Kdy?"
"Před půl hodinou."
"Aha. Pohřeb bude ve středu." poručil Gerard. Poroučení mu šlo. A po smrti svého otce, kdy zdědil roli šéfa, nebude dělat nic jiného. Aspoň si to myslel. Někdo tomu říká mafie, někdo se jim vysmívá. Hlavní je, že Gerardova rodina má moc, peníze a spoustu známostí. Někdy i dost nebezpečných. Gerard byl rád, že mu zůstalo jen málo rozdělané práce. Otcova smrt mu něco dala, ale i vzala. Už nemá tu jistotu a ochranu rozmazleného synka. Nemá to, co si řekne. Teď se bude muset starat. A to bude pro chlapce v necelých dvaceti letech těžké. Moc těžké.
"Ano..."kývl John "...pane." dodal tiše. Gerard vesele naskočil do auta a odjel. Připadal si trošku provinile, že má radost otcovy smrti. Přeci jen, to on mu zajišťoval bezpečí. Gerard a jeho rodina byli pod jeho ochranou nedotknutelní. Teď bude muset tu ochranu poskytovat on. A potrvá dlouho, než si získá stejný, nebo aspoň poloviční, respekt, jako měl jeho otec. Naštěstí, nekteří dobří známí mu pomohou a poradí. Třeba Richard. Otcův dlouholetý přítel a pomocník. Gerard mu důvěřoval a měl ho rád. To on ho vždy uklidňoval, když se otec dlouho nevracel z 'práce'. To on mu před rokem, kdy se zjistilo, že je otec vážne nemocný, řekl, co vlastně celou dobu dělal. On mu pomohl otevřít oči a dospět.
"Oh, Gerarde!" zakřičela matka a vrhla se mu do náručí.
"Mami."objal ji.
"Prosím...Odjedeme. Nesmíš pokračovat. Ne." dobře věděl, o čem tak křehká osoba v jeho náručí mluví. Teď si to začal pořádně uvědomovat. V té uslzené tváři se zrcadlily všechny podvody, 'náhodná' úmrtí vlivných lidí, zvláštní nehody a všechny otcovy obchody z minulých let. Teprve teď zjistil, že v dalších dnech budou nejzranitelnější.
"Po pohřbu." vydechl "Uvidíme..." sevřel matku v náručí ještě víc "...Uvidíme." zopakoval tiše a zavřel oči.
"Mami."objal ji.
"Prosím...Odjedeme. Nesmíš pokračovat. Ne." dobře věděl, o čem tak křehká osoba v jeho náručí mluví. Teď si to začal pořádně uvědomovat. V té uslzené tváři se zrcadlily všechny podvody, 'náhodná' úmrtí vlivných lidí, zvláštní nehody a všechny otcovy obchody z minulých let. Teprve teď zjistil, že v dalších dnech budou nejzranitelnější.
"Po pohřbu." vydechl "Uvidíme..." sevřel matku v náručí ještě víc "...Uvidíme." zopakoval tiše a zavřel oči.
Zbylých pět dní se odehrávalo v podivném klidu. Zvonící telefon, vyplašené pohledy, které následovaly za každým tímto zvokem, slova úpřímné soustrasti, vyřčená neupřímnými ústy a strach, co se stane, když ulehne ke spánku. Gerard, jeho matka a mladší bratr Mikey se báli udělat sebemenší pohyb z domu, jenže zařizování pohřbu to vyžadovalo. Gerard se ujal všech povinností hlavy rodiny a nakázal, aby nikam nechodili, že on všechno zařídí sám. Nechtěl, aby měli strach, i když on sám se v něm topil. Všude ho pronásledovaly desítky očí, které nebyly vidět, kdekoliv byl, slyšel hlasy, co nikdo jiný neslyšel. Šeptaly mu tichá varování a hrozby. Potutelný smích ho mrazil v zádech an každém kroku. Bál se otočit, bál se zasatvit. Bál se jít., jenže nemohl utéct. Slíbil, že se o ně postará. Ale komu to slíbil? Otci, u jehož smrti nebyl? Otci, se kterým mluvil naposledy před týdnem? Jako správný syn u něj měl sedět, společně s matkou a sourozencem. Neměl se někde bavit. Neměl být veselý. Měl být u něj a poslouchat jeho poslední přání a omluvy, které by jindy neřekl. Měl plakat nad jeho tělem. Jenže tam nebyl. Ten nevyřčený slib měl být jako náhražka. Slib, který nesložil měl ukázat, že toho lituje. Měl mu dokázat, že je schopný pokračovat v tom, co otec začal a dotáhnout to až do vítězného konce. Ale čeho chtěl otec dosáhnout?
"Gerarde!"zavolala ho matka. Byla o patro výš, a tak musel Gerard vyběnout schody. Ocitl se v otcově pracovně. Nikdy tam nebyl. Místnost vypadal starsí, než ty ostatní. Měla starý, ale zachovalý, nábytek, vybledlé tapety a ty v sobě držely pach doutníků, cigaret a skotské. Celý pokoj měl zvláštní atmosféru. Tajmenou, možná trochu strašidelnou.
"Nikdy mě sem nepouštěl..."rozhlédl se Gerard po pokoji a prsty přejel po desce stolu.
"Nechám tě tu o samotě."zašeptala matka a potichu zavřela dveře. Gee si odhrnul vlasy z obličeje a přecházel po místnosti. Dotkl se každého kusu nábytku a konečky prtů si zapamatovával jejich tvar. Teď je to jeho pracovna. Nebude ji měnit. Stojí tu teď stejně, jako stál ptře šestadvaceti lety jeho otec, po smrti jeho dědečka. Stál tu stejně nepřipravený a netušící, jako Gerard sám. Otec mu vyprávěl, jak našel poslední vůli svého otce. Dvě hodiny chodil po pokoji a hledal ji. Nakonec se usadil do křesla a položil ruce na stůl. Vypadla zpod desky. To samé udělal Gerard. Dokonce do stolu několikrát slabě praštil, ale nevypadlo nic. Gerard ale nic nevzdával. Krátkými kroky přeměřoval místnost a usilovně přemýšlel. Prohlížel si rodinné fotky. Zachycovaly několik generací.
'Podnik' se dědil z otce na syna, až na jednu vajímku, asi před sto lety se jednomu z Wayů narodila dcera. A dokázala rodinnou společnost vyzdvihnout do nečekaných výšin. Od té doby je jméno Way známé po celém širokém okolí. Gerard si nedokázal představit, že by měl zklamat. Bude si muset najít ženu a mít s ní dítě. Což je proti jeho orientaci. Kdyby to otec zjistil, tak ho zabije, ještěže je mrtvý. Bude muset podnik předat Mikeymu. Dříve, nebo později. On to pochopí a bude šťastný. Určitě je aspoň stejně schopný, jako on, ne-li schopnější.
"Kde může-"chtěl se zeptat do větru Gerard, když vracel na místo fotoalbum, ale jeho pohled uchvátlia sněhově bílá obálka. Vzal ji a opatrně ji rozevřel. Byly tam dva složené papíry. Poslední vůle, kde všechno zůstává Gerardovi a přání, aby nechal rodinu tam, kde je, což měl Gerard v úmyslu. Takže nic nečekaného. Druhý papír byl osobní dopis pro Gerarda.
"Gerarde!"zavolala ho matka. Byla o patro výš, a tak musel Gerard vyběnout schody. Ocitl se v otcově pracovně. Nikdy tam nebyl. Místnost vypadal starsí, než ty ostatní. Měla starý, ale zachovalý, nábytek, vybledlé tapety a ty v sobě držely pach doutníků, cigaret a skotské. Celý pokoj měl zvláštní atmosféru. Tajmenou, možná trochu strašidelnou.
"Nikdy mě sem nepouštěl..."rozhlédl se Gerard po pokoji a prsty přejel po desce stolu.
"Nechám tě tu o samotě."zašeptala matka a potichu zavřela dveře. Gee si odhrnul vlasy z obličeje a přecházel po místnosti. Dotkl se každého kusu nábytku a konečky prtů si zapamatovával jejich tvar. Teď je to jeho pracovna. Nebude ji měnit. Stojí tu teď stejně, jako stál ptře šestadvaceti lety jeho otec, po smrti jeho dědečka. Stál tu stejně nepřipravený a netušící, jako Gerard sám. Otec mu vyprávěl, jak našel poslední vůli svého otce. Dvě hodiny chodil po pokoji a hledal ji. Nakonec se usadil do křesla a položil ruce na stůl. Vypadla zpod desky. To samé udělal Gerard. Dokonce do stolu několikrát slabě praštil, ale nevypadlo nic. Gerard ale nic nevzdával. Krátkými kroky přeměřoval místnost a usilovně přemýšlel. Prohlížel si rodinné fotky. Zachycovaly několik generací.
'Podnik' se dědil z otce na syna, až na jednu vajímku, asi před sto lety se jednomu z Wayů narodila dcera. A dokázala rodinnou společnost vyzdvihnout do nečekaných výšin. Od té doby je jméno Way známé po celém širokém okolí. Gerard si nedokázal představit, že by měl zklamat. Bude si muset najít ženu a mít s ní dítě. Což je proti jeho orientaci. Kdyby to otec zjistil, tak ho zabije, ještěže je mrtvý. Bude muset podnik předat Mikeymu. Dříve, nebo později. On to pochopí a bude šťastný. Určitě je aspoň stejně schopný, jako on, ne-li schopnější.
"Kde může-"chtěl se zeptat do větru Gerard, když vracel na místo fotoalbum, ale jeho pohled uchvátlia sněhově bílá obálka. Vzal ji a opatrně ji rozevřel. Byly tam dva složené papíry. Poslední vůle, kde všechno zůstává Gerardovi a přání, aby nechal rodinu tam, kde je, což měl Gerard v úmyslu. Takže nic nečekaného. Druhý papír byl osobní dopis pro Gerarda.
Synu,
vím, že už nic nevrátím a ani ta léta, která jsem měl strávit s tebou, ale nestrávil, se nedají vzít zpět. Tento dopis psal můj otec a jeho předkové taky. Opakoval bych je doslova, jenže ty víš, že to nejde. Gerarde, prosím, musíš se oženit a musíš mít děti. Myslel sis, že to nevím? Doufám, že jsi nebyl tak hloupý. I když ti to bude proti srsti, udělej to. Nebo nech podnik tvému bratrovi. Myslím si ale, že by to nebyl dobrý nápad. Mikey je ten nejchytřejší člověk, kterého jsem kdy poznal, ale je neprúbojný. Nedokázal by řídit obchody, které jsem vedl já, a ty bys je také určitě zvládl. Je také moc mladý. To jsi i ty, ale tobě nic jiného nezbyde. Prosím, přemýšlej o tom.
Také bych ti chtěl poradit. Všechna otevřená jednání jsem stačil dořešit, ještě než jsem zemřel, a tobě radím, neměn je. Myslím, že hned na začátku by to bylo nebezpečné. Také ti doporučuji, abys co nejdřív po mém pohřbu posadil tvou matku a bratra na letadlo a paslal je do Evropy. Nejméně na pár měsíců. Vím, že Mikey ještě chodí do školy, tak dva měsíce by ti měly postačit na to, abys dal mým známým najevo, že teď jsi jejich pánem ty. Musíš dělat přesně to, co ti řeknekne Richard a nemyslet na peníze. nenech se zaslepit touhou a hrabivostí, protože tu chybu udělali někteří tví předkové a nedopadlo to dobře. Mysli na svou rodinu a nikdy ji nevystavuj většímu nebezpečí, než v jakém jsou teď. Radím ti, napiš poslední vůli hned, protože nikdy nevíš, co se může stát. Později ji můžeš změnit.
Vím, že to máš v hlavě srovnané a už jsi o tom přemýšlel a doufám, že jsi přišel na to nejlepší. Nebudu ti radit, jak máš vést své obchody, protože věřím, že ty na to máš.
Postarej se dobře o Donnu a Mikeyho, protože tebe teď potřebují nejvíc. Dej jim naději a ochranu.
Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu.
Tvůj otec.
On to věděl. A nic neřekl. On to věděl. Gerard se zhroutil do křesla a znovu pročítal otcův dopis. Znovu a dokola.








ohh ty si bůh... teda bohyně
