close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Overboard

25. října 2007 v 21:11 | Pip (Death Incarnate) |  Jednorázovky
Tohle jsem psala v dost podivném rozpoložení. Podle toho povídka vypadá. Kdyby vám něco nedávalo smysl, tak se nezlobte...bylo mi fakt divně...

Rozklepaná kolena, ruce, celé tělo. Svázali mě lany a bodají mi do každého milimetru kůže nějakou tenkou jehlou. Ne! Prosím...ne...Potřebuju vodu. Sakra, já hořím...Ne...Nesmíte mě tady nechat. Prosím. Vyběhli ze skříně a házejí po mně střepy, ale já jim nemůžu uhnout, když mě svázali. A každý, třeba jen malý, pohyb mi působí smrtelná muka. Křičí a chtějí, abych jim šeptem zpíval ukolébavky, ale jak, když mám slepené rty? Koukají ne mě z rohů a tiše se mi smějí. Ale stíny se smát nemůžou nebo ano?
"Tak to zkus...Nic ti to neudělá." nastavil mi dlaň Jim. Na jeho suché kůži ležel malý balíček s bílým práškem. Jen si užít. Oprostit se od toho hnusného světa, který je všude kolem mě a dělá ze mně nemyslící stroj. Proč ne? Jen se uvolním. Na chvilku se vznesu a odlepím nohy od země. Ode mně. Od tebe. Od všeho. Na těch pár chvil se odpoutat od běžných starostí, běžného člověka v běžném životě. A co je běžný život? Mít rodinu, kamarády, zaměstnání a čistý trestní rejstřík? Nebo být dokonce šťastný? Ale jak mám být šťastný, když mi nic nejde? Rodiče mě vykopli a kámoši...Jestli se jim tak dá říkat, tak jsou se mnou jen z vypočítavosti. Vlastně mám ještě tebe. Jen tam tak stojíš a pozoruješ, jak váhám...Co bys měl teď udělat? Měl bys ke mně jít a říct, ať to nedělám. Ne. Ty jen stojíš a díváš se na ten bílý prášek.
"Nebuď baba!" strkal mi balíček blíž k obličeji. Ještě jeden pohled na tebe. Nic. Jen zvláštní plamínky ve tvých očích. Co mají znamenat? Co říkají tvé tenké rty a nepohybují se? V jakém rytmu bije tvé srdce?
"Vem si...jednou je to neškodný."zasmál se Jim a já si balíček vzal. Lehce jsem ho promnul mezi prsty. Je tak jemný. Jemný a čistý. Jako sníh. Jako ty. Jako tvůj hlas. Ten krásný, který slýchávám ve snech. Co jsou to vlastně sny? Už dlouho jsem nesnil. Anebo sním pořád. Někdy nepoznám rozdíl mezi realitou a výmyslem. Jsi tu vůbec? Proč nic neříkáš? Proč se na tebe nikdo nekouká? Jen ty tvé oči. A ty se dívají na ten balíček, co teď svírám já. Je hezké mít v moci něco, co mě má osvobodit. Už skoro cítím ten hřejivý pocit, a to jsem si ani nevzal. Možná je to tím alkoholem. Možná ne. Moje mysl už je utopená v lihu a vnímání pod prahem normálu. Možná už spím. Nebo jsem se probudil. Je to jedno. Všechno je teď jedno. Jsme tu jen my čtyři. Já, ty, balíček v mé ruce a volba. Sotva viditelná, ale je tu. Je docela legrační, jak si upřeně prohlížíš mou ruku. Koukni se mi do očí! Slyšíš? Prohlédni si mě! Já tě znám dokonale! Ty jsi dokonalý! A proto tě miluju. A co ty? Miluješ mě nebo ten prášek, který mám u sebe? Ano...Ten oheň ve tvých očích. Je to touha. Je to chtíč a lítost nad tím, že je u mně. Proto to udělám. Kvůli tobě, můj vysněný, vymyšlený, vymodlený, opravdový. Každou dávku, kterou jsi mohl mít ty,budu mít já.
Jednou je to neškodný...Ano...Pravda. Jednou ano. Podruhé...možná. Potřetí...už ne. A pak jen další a další. Ještě jednou. Znovu a zas. Ten známý plamínek ve tvých očích. Ten led, který ho nahradí, když si dám já. Ten krásný pocit, že je všechno jenom hra, která skončí.
Napochodovali sem hudebníci se svými nástroji. Spustili operu. Ne! Tak nahlas. Prosím. Vůně květin potřísněných krví a rostoucích v rohu téhle proklaté místnosti. NE! Ticho! Provazy povolily a já mohl klesat nahoru. Ticho! Přestaňte už s tím! Orchestr utekl. Zahnal je splašený býk, který přiběhl oknem. Jak se tam ale protáhl, když je to jen malá dírka ve zdi? Ale ne...Ne! Zase. Ale teď jen flétny. Ne...Prosím. Nesnáším je. NENÁVIDÍM JE! Pulzují mi v hlavě a doprovázejí pochod stínů, co jdou po stěnách. Jsou tam. Na zdech, na podlaze, na stropě. Jsou na mně, jsou ve mně, jsou v mojí hlavě! Já...já je tam nechci! Ať vypadnou! Ať mě nechají na pokoji! Proč? A zase ten oheň. Zachvátil jen to místo, kde jsem byl ještě celý, čistý. Srdce. Mám ho v plamenech. Ne!!!! Neberte mi ho...Je moje. Je a vždycky bylo! Nechci o něj přijít!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | 26. října 2007 v 18:31 | Reagovat

Čo si myslela tým zvláštnym rozpoložením? Bolo ti divne??,

Asi viem čo si tým myslela, a viem kedy takto človek píše.........

No.....keď je to blbosť, tak sa ti ospravedlnujem......je predsa piatok......XD

2 Cecily Cecily | E-mail | 13. listopadu 2007 v 13:52 | Reagovat

nemůžu si pomoct a musim to napsat ještě jednou: je to nádherný..

3 Elishka! Elishka! | 13. listopadu 2007 v 20:11 | Reagovat

wonderful...

4 Klaudiqa Klaudiqa | Web | 5. září 2009 v 0:26 | Reagovat

mne sa to zda napisane velmi pekne, na to v akom si asi bola rozpolozeni. Ten koniec sa mi pacil uplne najviac..cudne veci mam nesmierne rada :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama