Pozn.: Gerard vypráví Frankovi.
Za probdělé noci
za smutek v mojích očích
za ukradenou věrnost
za pokořené tělo
za polámané sliby
za bolestivé myšlenky
za nekonečné minuty čekání
ti dávám hledání...
Stál jsem v chladném ranním vzduchu na mostě. Bylo to nedaleko místa, kde jsme se poprvé setkali. Celou noc jsem přemýšlel. Nerozmýšlel jsem se, jestli to udělat. V tom jsem měl jasno. Rozmýšlel jsem se nad tím, co ti mám říct. Jak ti dát najevo, že chvíle prožité po tvém boku byly ty nejšťastnější v mém životě. Jak ti říct, že jsi si získal místo v mém srdci, které si u mě získá málokdo. Jak ti říct, že i přestože jsou lidská srdce hluboká, tys byl důkazem, že se dají naplnit. To mé jsi naplnil až po okraj. Naplnil jsi ho láskou, štěstím, radostí a smíchem. Dal jsi mi smysl života, který jsem tak dlouho hledal. Nevadí, že jsi mi dal i bolest, ztrátu, žárlivost, nenávist a zklamání. Láska bolí. Tolik bolí... ale když jsme na to byli dva, všechno šlo lépe. Tolik jsem si snažil namluvit, že jsi pořád se mnou. Byl jsem ti tak blízký, tak věrný... ukradl jsi moje srdce a potom jsi ho zahodil do bláta. Zůstalo tam ležet. Navždycky.
Budeš mě hledat v obětí jiných
budeš mě vidět v očích jiných
budeš mě nosit v hloubce smutných dní
budeš mě hledat
hledat...
Vzpomínáš na naše společné večery, jak jsme si povídali a tulili se k sobě na pohovce, zatímco venku řádila bouře? Většinou jsi to byl ty, kdo potřeboval toho druhého. Nikdy jsem tě neodmítl, ale sám jsem k tobě nikdy nepřišel. Měl jsem v sobě jakousi hrdost, která mi nedovolovala projevit ti lásku tolik, jako jsi jí ty projevoval mně.
Nenajdeš sladkost našich dnů
ani můj úsměv nespatříš
a hledat ozvěnu mých kroků
bude též zbytečné
budu přicházet do tvých velkých snů
budeš mě milovat a já nebudu
budu splínem tvých pohárů
a teď už střílej
střílej...
Nikdy jsem si nemyslel, že tě to přestane bavit. Nedokázal jsem si představit, že bys chtěl žít beze mě, ale to jsem se mýlil. Jen tak jsi odešel, bez varování, náhle a nečekaně, a nechal jsi mě samotného v tomhle světě, který už mi nikdy nepřinese žádnou útěchu. Ne, když jsi pryč. Dlouho jsem se tě snažil vyhledat, dlouho jsem tě v duchu prosil, ať se vrátíš. Snažil jsem se tě najít, ale nemohl jsem, protože ty jsi nechtěl. Neřekl jsi mi proč, ale já vím, že tě přestalo bavit, jak jsem se nad tebe vyvyšoval. Kdybys mi dal druhou šanci, přísahal bych, že jsem se změnil. Jenže to jsem ještě nevěděl, že druhé šance nedáváš.
Budeš mě hledat v obětí jiných
budeš mě vidět v očích jiných
budeš mě nosit v hloubce skrytých dní
budeš mě hledat
hledat...
Vzdal jsem se marného. Přestal jsem tě hledat, ačkoliv s tebou jsem ztratil sám sebe. Ztratil jsem i naději, ale nikdy jsem neztratil sen. Sen, ve kterém jsem doufal, že se ke mně vrátíš, znovu se na mě usměješ, vezmeš mě za ruku a začneš mi vyprávět, co je nového. Smál jsem se ti, kdykoliv jsi mi něco vyprávěl, ale teď už se nesměju. Teď už to bolí. Bolí každá vzpomínka na tebe, protože vím, že za mnou už nikdy nepřijdeš. Už se ke mně nikdy nevrátíš, nikdy už neuvidím tvůj úsměv, tvoje oči, nepocítím tvoje objetí. Ty ses se mnou nerozloučil, ale já to udělám, abych alespoň jednou dokázal, co jsem ti nebyl schopný dokázat, když jsme spolu byli. Dokázat ti, jak moc tě miluju. Že bych pro tebe udělal cokoliv. Staré otřepané fráze. Nikdy jsem si nemyslel, že budou pravdivé. Ale já jen chci, abys věděl, že naposledy jsem myslel na tebe. Umíral jsem s tvou tváří před mýma očima. Usmíval ses. Věřil jsem, že jsi za mnou přišel, abys mě chytil za ruku a řekl, že mi odpouštíš.
Budeš mě hledat
ale už nenajdeš...








krásné...mám slzy v očích..