close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prison

24. října 2007 v 23:03 | Cecily |  Songfics
Žánr: songfic
Postavy: Gerard / Mikey / Bert
Přístupnost: všichni




In the middle of a gun fight...
In the center of a restaurant...
They say, "Come with your arms raised high!"
Well, they're never gonna get me,
And like a bullet through a flock of doves...
To wage this war against your faith in me,
Your life...will never be the same.
On your mother's eyes, say a prayer...say a prayer!

Nevěděl jsem, jestli je to sen nebo skutečnost, ale stál jsem tam venku v dešti a mohl jsem jít domů. Ale po třech letech ve vězení? To není tak snadné... Nevěděl jsem, co doma najdu, ani jestli to vůbec ještě bude můj domov. Už jsem se zorientoval ve světě, zvykl jsem si, že zase vidím ulice, tramvaje, lidi, chodníky, silnice a domy. Přejel jsem si rukou po neoholené tváři a vyrazil jsem. Ne však domů, ale tam, kam míří cesty většiny bývalých kriminálníků. Tam, kde to všechno začalo. Do našeho starého doupěte.
Přišel jsem tam a schoval se před deštěm pod střechu. Nic se nezměnilo, jen přibyla vrstva odpadků, na které jsem našlapával cestou ke skupince lidí. Nebylo jich moc, ale dva jsem poznal. Jeden z nich mi vyšel vstříc a poplácal mě po rameni. "Čau kámo," zahuhlal. Hned se mě ptal na spoustu věcí, jak bylo v lochu a tak. Nabídl mi cigáro a dal mi loknout vodky. Opřel jsem se o zeď a překřížil nohy v kotnících. Sledoval jsem clonu deště a jen matně vnímal Bertovy řeči. Mohlo se to rozjet nanovo, mohl jsem začít chlastat, kouřit a krást. Už jsem měl zase domov. Měl jsem zase kámoše, alkohol, drogy a zbraň. To bylo po chlastu a cigaretách to první, co jsem od Berta dostal. On je fakt nepřekonatelný. Vždycky jsem obdivoval, jak umí v téhle branži chodit a kolik má kontaktů.
"Tak co, půjdeš domů za svým malým bratříčkem?" tahle věta mě probudila ze zamyšlení.
"Jo...jo, asi půjdu." Rozloučil jsem se s Bertem i s ostatními a vyšel jsem vstříc tomu, čeho jsem se tři roky bál, a přesto jsem po tom toužil. Kráčel jsem po ulici směrem domů a překvapilo mě, že jsem cestou ani jednou nezabloudil. Možná je to znamení, že dělám správně, když se vracím domů. Kdo ví...
Now, but I can't
And I don't know
How we're just two men as God had made us,
Well, I can't...well, I can!
Too much, too late, or just not enough of this
Pain in my heart for your dying wish,
I'll kiss your lips again.

Přestalo pršet a vysvitlo slunce, aby mi ozářilo střechu domu, před kterým jsem stál. Tohle je opravdu ono? Naše ulice? Náš dům? Věděl jsem, že Mikey čeká. Přišel jsem před vchodové dveře a zaklepal. Odpovědí mi bylo otevření dveří a v nich stál Mikey. Šok. Tlukot srdce. Dva pohledy z očí do očí. Vidět se poprvé po tak dlouhé době bylo neskutečné. Ale Mikey řekl jenom: "Ahoj Gerarde," a ustoupil, abych mohl projít. Jako kdybych tu byl včera. Jako bych tu procházel každý den. Choval se, jako by ty tři roky neexistovaly a všechno bylo v pořádku. Chtěl jsem ho obejmout, ale on mě odstrčil a šel do kuchyně. Věděl jsem, že to nebude jako dřív, ale až tak?

They all cheat at cards and the checkers are lost,
My cellmate's a killer, they made me do push-ups (in drag)
But nobody cares if you're losing yourself...am I losing myself?!
Well, I miss my mom,
Will they give me the chair,
Or lethal injection, or swing from a rope if you dare;
Ah, nobody knows...all the trouble I've seen!

"Mikey?" hlas jsem měl drsnější než obvykle. Co jsem udělal špatně? Myslel jsem, že naše setkání bude radostné. "Proč ses za mnou nikdy nepřišel podívat?" zeptal jsem se.
"Chceš kafe?" odváděl mou pozornost jinam. Přišel jsem k němu a chtěl ho políbit, ale on mě odstrčil.
"Mikey?! Co jsem udělal?" opakoval jsem.
"Ty ještě nevíš? Co sis myslel? Vždyť jsi zloděj... zloděj a gangster..." V jeho očích jsem viděl slzy, a to jsem nechtěl. "Změnil jsem se," zašeptal jsem. Nevěřil mi. Musel jsem ho přesvědčit. "Mikey, opravdu jsem se změnil. Vyléčil jsem se... už nechci zpátky do vězení."

Now, but I can't
And I don't know
How we're just two men as God had made us,
Well, I can't...well, I can!
Too much, too late, or just not enough of this
Pain in my heart for your dying wish,
I'll kiss your lips again.

Asi nevěděl co říct, a já se mu nedivil. Oba jsme věděli, že tenhle den bude těžký. Připravovali jsme si slova, která si povíme, a říkali jsme je i nahlas sami sobě, abychom se ujistili, že znějí normálně.
"Gerarde," po dlouhé době jsem slyšel, jak vyslovuje moje jméno. "Tohle už nikdy nebude okay." Rozplakal se. Nevěděl jsem, co dělat, ale nechtěl jsem vidět jeho slzy. Stal se ze mě drsnější člověk.
Přistoupil jsem k němu a obejmul ho. Chtěl jsem mu něco říct, ale jeho slzy mluvily za vše. Potřeboval jsem mluvit. Musel jsem mu říct, jak jsem na něj myslel, jak jsem se těšil, až zase budeme spolu. Ale najednou jsem nemohl. Stal jsem se málomluvným. Nešlo to říct. Ty pocity a myšlenky na něj mě rvaly všechny ty tři roky celé dlouhé noci. Vím, že on se cítil stejně, a proto teď ani jeden z nás nemůže mluvit. Cítil se v mojí přítomnosti divně.

To your room...
What they ask of you
Will make you want to say, "So long..."
Well, I don't remember,
Why remember...YOU?!
Do you have the keys to the hotel?!
Cause' I'm gonna string this motherfucker on fire! (FIRE!!)

Snažil jsem se mu pomoct. Políbil jsem ho, ale on se vytrhl. Pořád se na mě nechtěl podívat. Já jsem to překonával, držel jsem se celé tři roky, ale na něj to bylo moc.
"Mikey..." slova mi nešla z úst. Díval jsem se na něj, ale on uhýbal očima. Přesto jsem nemohl nevidět slzy, které mu stékaly po tvářích. Tři roky jsem ho neviděl a pořád jsem na něj myslel, a teď je konečně tady a pláče?
A pak jsem konečně uslyšel jeho hlas. "Gerarde...prosím odejdi."
Nevěřil jsem svým uším. "A-ale Mikey... no dobře, samozřejmě že odejdu." Pokrčil jsem rameny a zamířil ke dveřím, ale jeho hlas mě znovu zarazil. "Ne, Gerarde. Myslím odejdi...navždycky."

Life is but a dream for the dead,
And well I, I won't go down by myself,
But I'll go down with my friends.

Nevěděl jsem, že je Mikey až taková citlivka, že nepřekoná tři roky a pár minut shledání. Trápil jsem se zbytečně, a teď se bude trápit on a všichni moji přátelé. Zabouchl jsem dveře a vyšel na ulici. Vytáhl jsem pistoli.

NOW!!!

(My Chemical Romance - You Know What They Do To Guys Like Us In Prison)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama