close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Requiem for the Lost Children

25. října 2007 v 18:15 | Cecily |  Jednorázovky
Jednou mi kámoška na icq psala o takovým klukovi, kterej chodí k nim do třídy. Je to Rom. A pořád utíká, protože už mu na ničem nezáleží. Rodina nebo děcák...vyjde to na stejno, vzhledem k jeho vztahu s otcem. Ale není rodina vždycky lepší? Není ideální každá rodina? Odpusťte, ale musela jsem o tom napsat něco jako povídku. Vypráví jí malý a opuštěný Frank ve školních letech. Možná vám to tak bude bližší. Ale je to realita.

Z té začouzené instituce se v mojí hlavě vznáší už jen smradlavá pára.
Chodím. A kdybych měl ujít tisíce mil, nevrátím se na začátek. Půjdu až na konec.
Ulice. Desítky ulic, kde se vznáší mlha. Mokré dlaždice na chodníku mi vržou pod nohama a boty neznámého původu mi kloužou po dešti.
Co jestli přijde někdo, komu ty boty patřily?
Přeju si, aby jediný z těch lidí, které míjím, šel stejným směrem jako já.
Přeju si, aby ta auta, která kolem projíždějí, se stala mým katafalkem.
Přeju si, aby ty květiny, které zdobí cestu, zdobily můj hrob.
Nikdo nezná moje jméno. Nikdo nepozdraví. Nikdo se neukáže. Nikdo neprojeví lásku. Nikdo neporadí. Nikdo nepromluví.
Co když jediné, v co věřím, jsem právě opustil?
V tom šedém vězení nikdo není, chodí se od jednoho ke druhému. Učí se, kolik máme pádů ve francouzštině, co je to binární soustava, počítají se složité rovnice.
V tom jediném odporném světě nikdo netuší, co znamená mít zkurvený osud.
Sním o dálce. Vidět hory, cítit čistý vzduch na vrcholu. Lyžování, snowboarding. Zvířata. Jak to vypadá doma?
Stojím a koukám do okna rodinného domu. Nikdo neví, jaké to je, být sám. Na Vánoce, na Velikonoce, každý den v roce. Dny, měsíce, roky.
Ty šťastné rozjímavé tvářičky dětí, co se pod stromečkem snaží najít co největší dárek. A veselí rodiče, kteří vědí, jak své děti potěšit.
Někdo cizí tu stojí za oknem a stékají mu slzy. Závidí těm malým dětem, že se dokážou smát. Ne, to on nikdy nebude mít nikoho, kdo bude vědět, jak ho potěšit. Závidí těm malým dětem, které se smějí a křičí, šťastné, bezmocné a chráněné. Ani si své štěstí neuvědomují.
Závidí těm malým dětem, které nevědí nic o životě. Neuvědomují si, kolik toho mají, a díky tomu to jednou ztratí. Já nemám co ztratit.
Hřeju se u ohňů, které pominou, jakmile přijde ráno. Pak musím znovu odejít do tmy a do chladu. Není tu žádný stálý oheň, který by nemizel s každým dalším ránem. Který by hořel jenom pro mě. Je tu spousta krásných věcí, ale nejkrásnější je domov.
"Běž domů."
"Nemám domov."
"Takovou hloupost neříkej, to už nechci nikdy slyšet!"
Jsem ta tichá, mlhavá postava, která míjí teple oblečené, někdy až příliš nabalené dětičky, co se drží netrpělivých maminek za ruku a cucají lízátka. Jsem ta postava, kterou nikdy nikdo nedržel. Jsem ta postava, kterou zavrhli vlastní rodiče.
Co ještě může být v mém životě prioritou?
"Běž domů."
To mi řekli. A tak se toulám po ulicích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fee:P Fee:P | 25. října 2007 v 18:26 | Reagovat

:'( krásně napsaný, ae šmutný:)

2 Dee Dee | 25. října 2007 v 20:34 | Reagovat

Znova? áno, znova mi niekto dal dôvod aby mi stiekla slza po líci. Aj keď to bude možno mojou momentálnou náladou, podarilo sa ti to.

3 Dannie Dannie | 26. října 2007 v 11:33 | Reagovat

tak na toto ani slov nemam...

4 Elishka! Elishka! | 13. listopadu 2007 v 20:47 | Reagovat

dokonalé...píšeš krásně...píšeš úžasně..píšeš dokonale...

5 Eliza Eliza | 13. února 2009 v 9:24 | Reagovat

"Běž domů."

To mi řekli. A tak se toulám po ulicích.

Znovu to říkám-jsi geniální! Už když sem tohle četla poprvý tak jako by okolní svt přestal existovat, a potom jde vnímat a přesně si představovat to co tam popisuješ.

Ten kluk, o kterým jsem ti vyprávěla, je teď někde v polepšovně, kdo ví co s nim je. Určitě zase utekl...

Kéž by se dalo nějak pomoc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama