Gerard stál před domem a sledoval okolní krajinu. Slunce pořád pálilo, ale už ne s takovou intenzitou. Za širokými lány pole se táhl pás jehličnatých lesů, a Gerard ho sledoval jako v tranzu. Vůně čerstvého vzduchu mu osvěžovala plíce. Zamiloval se do přírody. Cítil, že je mu blízko. Začínalo se mu tady opravdu líbit. Objevil v sobě něco nového, jakýsi cit, který tam předtím nebyl. Zamilovanost. Docházely mu věci, kterých si předtím nevšímal. S láskou přišla i bolest a s bolestí lítost.
Jednoho večera přišel Josh do Gerardova pokoje a zastihl ho, jak se modlí. Ohromeně zůstal stát a sledoval ho. Nikdy se nestalo, že by se Gerard dobrovolně modlil. I Josh se změnil. K němu přišel obdiv k Gerardovu charakteru, opravdový zájem o něj a nakonec i... láska. Chtěl být s Gerardem a dívat se do jeho krásných zelených očí, být mu blízko a objímat ho. Joshe vlastní myšlenky vyděsily. Proboha, co to se mnou je? pomyslel si. Jsou moje pocity k tomu chlapci správné? Bože, pomoz mi...
Josh počkal, až Gerard skončí s modlitbou. Nevyrušil ho. Sledoval každý jeho rys. Gerard se otočil a leknutím nadskočil. "C-co tu děláte?"
Josh se usmál. "Máš výčitky svědomí?"
Chlapec se zadíval na protější stěnu. "Některé věci... dělal jsem... já... lituju toho. Když jsem byl v sirotčinci, byl jsem... vyváděl jsem hlouposti... jednoho kluka... popral jsem se s ním a skoro jsem ho zabil... jmenoval se Brian." Gerard si položil ruku na čelo a sklonil hlavu, jako by se chtěl ospravedlnit sám před sebou. "Rád bych věděl, jak na tom je. Setkat se s ním... omluvit se mu... a... a..." Nějak nemohl dál. Slova se mu zadrhla v krku.
Ani nevěděl, jak se to stalo, ale o pár sekund později ho Josh držel v náručí. Oba dva cítili něco uvnitř. Něco víc. Co to bylo? Jejich srdce bila zmateně i spokojeně. Bila stejným tempem. Bila jedno pro druhé.








ta poslední věta je krásná...to sem teda zvědavá,jak se s tím Josh popere,ptže církev je proti homosexualitě,ne