Nový den je zasáhl svojí nenadálostí. Věděli, že nevysvětlitelné věci se stávají. Ale žádný člověk si nechce připustit, že by se mohly stát i jemu. Všechny city, které se stávaly neuvěřitelnými, si ani jeden z nich nedokázal vysvětlit.
Ale nedokázali už snad kdysi dávno naši předkové, že láska je jeden z těch neuvěřitelných citů? Nevěděli už snad ve starověku, že když se cit spojí s chtíčem, nedá se mu poručit? A nikdo, ani jiný člověk, ani všemohoucí příroda nebo Bůh mu nedokáže poručit. Tomu citu, který si říká láska.
Láska. Bolí, miluje, zatracuje, odpouští, nenávidí, utěšuje, klame. Pro lásku se zaslepilo nesčetně mnoho srdcí, zemřelo pro ní miliony životů. Lidským srdcím naplněným láskou se nedá poručit. Nikdo jim nevysvětlí, nikdo je nevaruje. Oni si říct nedají. Ti, kteří milují, prožívají. Životem chodí zaslepení a s bolestí bez toho, koho milují.
K milionům takových srdcí přibyly dvě. Jedno tvrdohlavé a vášnivé, druhé moudré a zkušené. Ale obě mladá. A obě chtěla.
Ve svých pocitech se Gerard ani Josh nevyznali, ale zaslepila je láska. Zatemnila jim srdce, ukázala jim cestu, která možná byla špatná, ale pro koho? Teď už je nic nezastaví.
Jenom nic nezkazit. Věřit, že ta volba byla šťastná. Vzdát se všeho jen proto, aby mohli být spolu. Pořád.
"Miluju tě, Gee." Josh ho políbil a Gerard se na něj usmál. I přes tu bolest, přes ten pocit provinilosti byli šťastní. Věděli, že se můžou jeden na druhého spolehnout.
Leželi si v náručí a poslouchali svoje srdce. Byli připravení vydat se po stejné cestě, ale to ještě nevěděli, že žádná taková cesta netrvá dlouho. Že brzy skončí a nechá za sebou jen bolestné vzpomínky. Leželi a přemýšleli. Jejich myšlenky měly víceméně stejný sled. Budoucnost. Provinilost. Zákaz, nesprávnost. Ale všechno bylo jedno, protože teď tu byla láska.
Věděli, že to nemůže trvat dlouho, ale přesto věřili. Leželi a klidně se vzdávali lásce. Šťastní. Prozatím.








to som jedina kto to cele precital
!!!!sak je to dobreee!