Gerard byl v dětském domově od svých deseti let. Na určité věci už dávno zapomněl, ale u otce Browna se naučil, jak funguje normální domácnost. V děcáku mu strkali jídlo pod nos, prali mu oblečení a jakž takž se o něj starali, ale tady si to musel všechno dělat sám. Musel po sobě uklízet, prát si šaty, mýt nádobí a jiné domácí práce.
Sám na sobě pozoroval změnu. Snad to bylo tím, že kolem sebe neměl kupu uřvaných otravných dětí, že žil jen s jedním člověkem, který se mu věnoval. Gerard si s knězem Brownem často povídal. O bohu, o víře i jiných věcech. Na všechno měl svůj osobitý názor a byl zarytě tvrdohlavý. V boha nevěřil, a před otcem Brownem se to nijak nesnažil utajit. Nicméně ho vždycky zarazilo chování jeho opatrovníka. Žasl nad tím, s jakým nadhledem dokáže zůstat nad věcí a používat argumenty. A ještě víc žasl nad tím, že mu někdo naslouchal. Poprvé v životě poznal, co je to diskuze. Doma i v děcáku na něho všichni dospělí jen křičeli a nepustili ho ke slovu. Ale k otci Brownovi začal Gerard cosi cítit. Začínal k němu cítit důvěru... ale vděčnost ne.
Další změna jeho života byla v chození do kostela. Z duše to nenáviděl. Ale když byl na mši poprvé, uchvátilo ho to. Kostel byl tak obrovský, majestátní... a ti lidé, kteří se tam tlačili, byli většinou staří. Gerard znal jen dav malých ukřičených děcek. Potom ty strašné zpěvy a modlení. Některé věci na faře Gerard z hloubi duše nenáviděl, a s otcem Brownem se o nich hádal. Ale něčemu už se vzdal, i když nejvíc miloval svobodu. Jenže ta mu tady nebyla poskytována. Josh mu pořád dával nějakou práci, nějaké úkoly. Gerard poznal, že nemá smysl se s ním hádat. Poznal také, co je to skutečná práce. Fyzická práce. Nic mu nebylo dovoleno, skromná strava, práce, musel se naučit modlitby. Nenáviděl bohoslužbu.








možná je to blbá otázka...ale bude tohle Frerard
xD
NN,tohle bude Jorard...že jo