Proč tohle téma? Zasvěcení ví, proč. Já se totiž bojim. Nevim o koho, ale bojim se zejtřka. Na koncert MCR nejedu. A jsem za to- vzhledem k tomu strachu-vděčná. Nevím. Je to divný.
Bát se je přirozené. Tahle vlastnost byla člověku věnována jako to, čeho se nezbaví a nemůže se od toho oprostit. Kdo říká, že nemá strach z ničeho, lže. Strach má mnoho podob a druhů. Projeví se tak, že se začneš klepat, svírá se ti žaludek nebo ti vstávají vlasy, můžeš se bát vyjít na ulici, bát se výšek nebo se o někoho bát. Strach může i něco předpovídat. Vlastně ne předpovídat, jako spíš napovídat. Můžeš mít pocit, že se bojíš a přitom nemáš čeho. O co. O koho. Tvůj mozek bije na poplach. A pak je jen na hře osudu, nebo shodě náhod, jestli byl poplach planý nebo pravý. Někdy je ubíjející mít strach a nevědět z čeho. O co. O koho. Svíjíš se v křeči strachu a nic ti od ní nedokáže pomoct. Nic netušíš, ale přesto se bojíš. Bojíš se něčeho, co je stovky kilometrů od tebe a ty se tam nemáš šanci dostat. Snad proto, že tam je několik lidí, které máš rád. Miluješ. Je to jedno. Třeba tam také nikoho neznáš a nikdo nezná tebe. Přesto se bojíš. O ně. Strach je jako alarm. Když začneš mít strach, dáš se na ústup. Když začneš mít strach, tvé srdce buší tak silně, že máš pocit, jakoby ti chtělo prorazit díru do hrudníku. Jakoby chtělo pryč z tebe. Jakoby tě nenávidělo. Ty nenávidíš je. Tvé smysly křičí. Ty křičíš, ale nikdo tě neslyší. Zmítáš sebou v okovech neznáma a bojíš se, co bude dál. Bojíš se strachu. Jak říkám: Lžou ti, kteří tvrdí, že nemají strach, ale oni ho mají. Mají strach ze strachu. Bojí se to přiznat. To jsou ti největší zbabělci. Bojí se sebe, bojí se tebe, bojí se všeho. Strach je všude a napořád.
Někdo strachu vzdoruje, jiní mu podléhají. To už je na tobě. Můžeš se přidat na jednu nebo druhou stranu. Je pak také něco jako mezipatří ve vysokých domech. Můžeš se tam zastavit a odpočinout si od výšlapu schodů a později se vydat dál. Jenže tady to nejde. Jen se zastavíš a počkáš, strach si s tebou udělá, co bude chtít. Od strachu si neodpočineš, strachu neutečeš.
Je s tebou, se mnou, se všemi. Teď, tady, za chvíli, tam. je to jedno. Vznáší se ve vzduchu jako nějaký jedovatý plyn. postupně vniká všem do plic a skrz krev se dostává do celého těla. Je tak nepříjemný, nežádaný, ale všudypřítomný.
Žít ve strachu je strašné. Ale nic s tím neuděláš. Jen si ho nesmíš připouštět. Ještě ne.








toe krásně napsanýýý:)