Náměstí se topilo v chladném podzimním vzduchu. Na lavici seděl muž. Myslím, že je načase, abyste poznali jeho jméno. Jmenoval se Gerard Way. Po dlouhé době se pohnul a vytáhl svůj náčrtník. Začal znovu kreslit. V rukou držel tužku jako kousek ledu, pevně jí svíral, ale kreslil s lehkostí. Nevšímal si chladu, který mu svíral ruce. Musel dokreslit obraz.
Občas sem, na tohle náměstí, přilétali holubi. Nebylo tu příliš zbytků na zemi, a proto jich bylo málo. Většinou jen jeden nebo dva.
Gerard vytáhl z kapsy suchý tvrdý rohlík a chystal se jíst, když přiletěli tři holubi. Tři…tolik jich nikdy nepřiletělo. Ale vraceli se vždycky, jako by se po celém městě rozléhal zvuk lámaného rohlíku, a oni přesně věděli, kde a kdy dostanou najíst. A Gerard je nikdy nezklamal. Rozlomil rohlík na dvě půlky a jednu z nich začal drobit na zem. Holubi kývali hlavami a cupitali po dlaždicích. Odvážili se až přímo k jeho nohám. Gerard jednoho z nich poznal - toho, který přilétal vždycky. Z křídla mu trčelo bílé pírko. To byl ten, který vždycky přilétal první a odvážil se nejblíž k Gerardovi.
Někdo holuby opovrhuje, říká, že jsou to příživníci, ale Gerard věděl, že holubi jsou jako lidé. Mají svoje místa a znají nebezpečí i to, z čeho mají prospěch. Nikdo není jiný.
Stará fontána uprostřed náměstí nebyla ničím vyjímečná. Málokdo znal její příběh. Málokdo věděl, kde se tam vzala a co tomu předcházelo. Gerard jako jeden z mála znal její pověst.
Kdysi dávno… jak začíná každá pohádka, ale ne zase tolik dávno - v období renesance, kdy domy okolo byly ještě nové a tohle náměstí bylo plné života, se tu stal zločin. Zločin z vášně.
Jeden panovník si oblíbil holuby, a obzvlášť rád měl jednoho, který k němu přilétal a sedával na jeho okně. Dal ho chytit a zavřít do klece. Staral se o něj, ale jeden dvořan panovníka nenáviděl za starou křivdu a chtěl se mu pomstít. A proto mu vzal to nejcennější, co panovník měl - jeho holuba. Panovník byl zničený ztrátou svého nejlepšího přítele a měl vztek na dvořana, a proto se rozhodl dát uprostřed náměstí postavit fontánu. Kašna měla sloužit jako upomínka na jeho ptáka. Povídalo se, že pod ní je holub pohřbený, společně s dvořanem, kterého dal král popravit. Proto má kašna podobu stojícího muže, držícího v rukou holuba, z jehož zobáku prýští voda. Voda, která má symbolizovat krev holuba. A muž, který ho drží v rukou, dostal za trest navždycky hlídat všechny holuby ve městě. Dostal přezdívku Strážce holubů.








nadherne napisane...