close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The Dove Keeper

25. října 2007 v 14:38 | Cecily |  Comedy
Nesmějte se mi... to byl původně pokus o naprosto solidní překlad z live journalu od underwater_sky... jenže jsem to psala v naprostém pomatení smyslů a vůbec jsem to po sobě nečetla, takže když jsem si to po sobě četla, dostala jsem záchvat smíchy... a takhle to vypadá když se cecily pokusí něco přeložit, přátelé a dámy... asi se vrátim k čištění záchodů... bože, poprskaná obrazovka, ještě mi zaskočilo, málem sem se utopila a ... no, končim :D:D příjemný počtení :D

Obloha byla šedá, stejně jako stále neočištěná perla v ústech ústřice potopené na dně moře. Malé městečko Jersey vypadalo, jako by se taky chtělo potopit v tom oceánu svobody a v zemi příležitostí. Obzor byl skoro vždy šedý a jednotvárný, kromě těch několika dnů v létě, kdy slunce vystoupilo až na vrchol oblohy a několik hodin vládlo bez stínů. Ale byla to krutá vláda, mučila lidi pod sebou horkem, bez jakéhokoli nářku nebo náznaku, že by měla přestat. Možná ten chmurný čas šedi prosakující odpolední oblohou byl dobrý, protože nepřinášel tak suché a dusné horko.
Zrovna končila zima; ještě nebylo místo pro ten lehký jarní vánek nebo rostoucí květiny přinášející nový život a lásku, ještě byl chlad topící se hluboko v kostech a nedovolující tělu se ohřát. Sníh byl pořád rozptýlený v noční obloze Jersey, tvořil s mrazivým deštěm led a honil se vzduchem každou noc. Ve tmě se země ponořila do mrazu a chovala se, jako by nic neexistovalo, dokud se nepřihnal nový den a nízká teplota nezmizela, a mráz se nepřeměnil na blátivé louže, ve kterých si školní děti hrají, když čekají na autobus. Ale stále tu byl vzduch, ten nicotný, mrtvý vzduch, prosakující do všech koutů města, schovávajících se mezi kopci.
Ani dnes to nebyla výjimka, ale školní děti si dlouho nehráli u louží. Byli stále v nedělní škole, přinuceni nosit nepříjemné obleky, zatímco jejich matky neklidně rozebírali záři naděje, která obklopovala jejich děti, uklidňovala je až do samého poledne. Toužili být ještě jednou volní. Vypadalo to, že jenom o nedělích Jersey postrádá pochmurnou hořkost. Lidé v téhle oblasti byli hodně věřící, a když nebyli, přinejmenším to předstírali. Uvnitř každého malého domu, jež lemovaly ulice, byly prostory uvnitř předvídatelné. Bylo to jako pitvat mrtvolu; vždycky víte, kde je srdce, žaludek, plíce. Když procházíte jedním z těch malých příbytků, můžete najít obraz Ježíše Krista, následovaný křížem s ochablým mužským tělem, jak na něm visí. A pokud je rodina bydlící v domě obzvlášť věřící, nechybí bible, jejíž okraje zdobí zlatavá barva, jenom aby si jí každý přečetl.
Jersey byl z velké části krásný a nebezpečný stát. Všude to samozřejmě nebylo špatné, ale Newark byl zdaleka nejhorší. Například kvůli několika minulým letům, tělům nalezených v místní řece, tekoucí blízko sousedního parku. Děti neměly dovoleno chodit si tam hrát, dokonce ani za denního světla. A když už ano, jejich starší sourozenci se jich měli pořád držet, kontrolovat, jestli je všechno v pořádku a zůstane to tak. Měli se při chůzi stále otáčet, i kdyby to mělo být kvůli přátelskému výhodnému obchodu. A výhodný obchod nebyl vždycky přátelský. Spolu s těly v řece byl víc než jeden úředník uhozen do hlavy když posouval hrob. To místo bylo také neustále olupováno, ale většinu z incidentů byly neškodné, od té doby, co byl skoro každý teenager kriminálník. Muži v tom prostoru jim zachránili čas a energii většími a lepšími kriminálními činy jako lůza a drogy a nekalí obchodníci.
Navzdory těmto bezpečnostním opatřením, když jste žili v tomhle městě, nikdy jste opravdu necítili strach. Někdy jste dostali strach, když jste měli projít kolem policejního auta vezoucího vraha na zadním sedadle, ale to nebyl vytrvale pulzující strach. Nikdy jste si nemysleli, že jste v nebezpečí, jenom jste si byli vědomi, že nebezpečí je všude kolem vás. A kvůli obchodu jste jednali, jak jste předpokládali. Bylo to zakořeněno hluboko ve vaší mysli, nepřecházet přes Dunlopovu ulici, protože jste prostě věděli, že tam žije chlap s plným zásobníkem na dvorku v boudě. Věděli jste, že nesmíte chodit za denního světla za filmové divadlo, protože obchod s drogami se děl. Prostě jste to věděli. Akceptovali jste to. Byl to koneckonců váš domov, a kurva, navzdory skrytému kompletnímu nebezpečí každý člověk miluje místo, odkud pochází. A zcela ho podporuje. Naplňovali místní nákupní centra, školy a každé kostely usměvavými tvářemi a pýchou. Možná o nedělích Newark nevypadal jako tak špatné místo. Dokonce i zločinci před kterými jste se celý týden ukrývali měli nějakou formu víry. Seděli v kostelních lavicích přímo vedle vás, obnovující všechny hříchy které spáchali. A vy se usmějete a kývnete jim, zapomenete na to, jak si místo přidání peněz do sbírky brali když procházeli kolem sbírkové bedny. Byla neděle; bylo to jen to co jste už udělali (už se to stalo). Minulost.
Nicméně můj hlavní zájem je potom co se opil.
Na rozdíl od většiny populace, kteří byli nacpaní odumřelými dušemi, ve špíně skleněných rakví, já a mí dva přátelé, Travis a Sam, jsme byli osvobozeni od tohoto výletu, zatímco naši rodiče trpěli v nebi zaměřeným na peklo. Ačkoliv moji rodiče byli pěkní, milí a jemní - slušná perfektní forma - samo sebou, já nikdy necítil jediný kousek lítosti, že je nechávám dusit se v kostele, zatímco já můžu kurva dělat cokoliv chci. Moji rodiče mi dali volbu být zachráněn nebo zatracen když mi bylo třináct. A ačkoli celý život v mracích, lásce, míru, zněl lákavě, moje touha spát v neděli zvítězila nad vším co i učitel nahromadil…A pořád, o čtyři roky později, v sedmnácti, stále volím mé nedělní aktivity před tím, být zachráněn. Dokonce i když naše nedělní aktivity teď zahrnují mě a mé dva kamarády, stojíme venku v chladu dlouhou část hodiny, ruce schované v kapsách aby byli v teple, mícháme alkohol před obchodem, zatímco každý je zastrčen ve vlastním místečku… skoro každý.
Bylo tu několik tuláků, kteří přehlíželi obchod. Pláště a límce vytažené aby skryli jejich identitu, běžně kupujících pití v deset ráno, ale nikdy ne moc lidí. Bylo to obvykle které byly vynechány kdy obchod byl plný lidí tvořícími a vytvářejícími ochranu, jak jsme podráždění na stranu, žebrající a přesvědčující je pěti prachy (na vrchu alkoholového opojení) jestli sem přišli a koupili nás tři-čtyři. Je to obvykle práce, ale číslo zkoušky je různé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | 25. října 2007 v 19:25 | Reagovat

mňa akurát rozosmiali ,,školské deti´´........akože je to pekné ale nechápem čo by na tom malo byť smiešne....

dont matter.....ju?

2 Really-Bad-Girl Really-Bad-Girl | 20. listopadu 2007 v 17:46 | Reagovat

tys to četla? do konce? já jsem to četla a došla jsem k názoru, že je to nejmíň objev roku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama