close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The stolen lives 1

24. října 2007 v 22:58 | Cecily |  The stolen lives
I přes zimu byla jeho kůže zmáčená potem. Potácel se. Před očima se mu vybavovaly obrázky jako ve zrychleném filmu. Pot. Kůže. Tlukot srdce. Dvě zápasící těla. Horké slzy. Horká krev. Jeho poslední slova: Pomoc, já nechci! Já nechci! Zněla mu v hlavě jako ozvěna, která mu narážela o lebku a nemohla se dostat ven. Pryč z jeho hlavy. Nechci, nechci, nechci...!

Prudce zabušil na dveře starého domu.
"Kurva, co si myslíš? Jak to vypadáš?"
"Musíš mi pomoct, Franku. Zabil jsem člověka."
Pomalu kráčel ulicí obklopen tmou. Kroky duněly dvojnásobnou ozvěnou. Slyšel vlastní zrychlený dech a tlukot svého srdce. Pozoroval obláčky sražené páry, které se s každým jeho výdechem objevovaly ve vzduchu. Zabočil za roh.
"Ne, Matte, zůstaneš tady!"
"Nech mě na pokoji, máme dohodu!"
"Na dohody ti kašlu. Tys ho měl jenom zabít. Nic víc. Tohle nebyla tvoje práce."
Vytáhl nůž. Gerard to sledoval. Šok ho přikoval na chodník pokrytý sněhem. Muž se otočil a spatřil ho. Pohled z očí do očí. Zoufalá štvanice. Souhra těl. Pud sebezáchovy. Dvě přání zachránit se. Zoufalá bitka na život a na smrt. Váleli se ve sněhu. Dva lidé, kteří se neznali, tu sváděli boj. Prudký dech. Snaha nabrat větší sílu.
"Pomoc, já NECHCI!" Gerard mu sebral nůž a podařilo se mu zabodnout do břicha. Šlo to tak lehce. Jednou, dvakrát, třikrát...
Frank si Gerarda vyslechl. Mezitím před něj postavil hrnek horkého čaje. Gerardovi se třásly ruce. Očima zoufale těkal po místnosti. "Franku, co mám dělat?" Co mám dělat?
"Musíš jít na policii." Věděl, že tohle Frank řekne.
Gerard se snažil kontrolovat svůj hlas. "Na to už je pozdě. Utekl jsem. Franku, pomoz mi!" Pomoz mi!
Frank se otočil. Mám z něj nervy v tahu. To je zlý sen. Tohle se stát nemohlo, prostě ne! Snášel Gerardovy hlouposti už dost dlouho. Že si někdy šlehnul, nebo že se občas opil, to ještě snesl. Ale tohle?!
Najednou na Gerarda dolehlo všechno, co se toho večera stalo. Opravdový psychický šok. Srdce mu tlouklo jako splašené, celý se chvěl a nezadržel neovladatelný pláč. Zabil jsem člověka! Došlo mu, že je to něco nevratného. Ten člověk měl někde možná rodinu... Slzy mu kapaly na bundu a smývaly stopy krve, které tam zanechal zavražděný.
Frank se na něj podíval. Miloval ho. Udělal by pro něj cokoliv. Věděl, jak se cítí. Chtěl mu pomoct. Dostat se z toho zlého snu. Rychlým krokem k němu přišel. Nohou zavadil o stůl a hrnek s čajem se roztříštil na zemi. Ale ani jeden si toho nevšímal. Frank držel Gerarda v náručí a pevně ho k sobě tisknul.
"Gee, neboj se. To bude dobré. Není to tvoje vina, jednal jsi v sebeobraně. Spolu to zvládneme."
Gerard se ho pevně držel. "Co budeme dělat?" Zoufalá otázka. A ještě zoufalejší Frankova odpověď.
"Utečeme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama