close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The stolen lives 2

24. října 2007 v 22:58 | Cecily |  The stolen lives
Musíme vypadnout. Zmizet. Rozplynout se. Přestat existovat. Separace od života. Nic víc. Jen se z nás stane někdo jiný. Budeme pryč. Ale budeme spolu.

Gerard křečovitě seděl na gauči a při sebemenším zvuku, který by mohl znít jako policejní siréna, polekaně nadskočil a srdce mu začalo tlouct jako splašené.
Frankie horlivě balil. Každou chvíli se úzkostlivě podíval z okna, na Gerarda, z okna a znovu na Gerarda. Jak se může celý život zvrtnout v jediném okamžiku. Jak může jedna chyba obrátit život naruby. Kam jenom půjdeme?
Frank naházel všechny nejdůležitější věci, svoje i Gerardovy, do jednoho kufru. Na víc nebyl čas. Popadl ho do ruky a druhou chytil Gerarda.
"Kam půjdeme?"
"K Brianovi." Frankův hlas byl rozhodný. "Dočasně se u něj ubytujeme."
"To je... to je ten tvůj starý kámoš?"
"Přesně tak. Nic lepšího teď nenajdeme. Na něho je spoleh. Zůstaneme u něj, dokud něco nevymyslím." Ale co?
Gerardovi šok zatemnil zdravý rozum, ale Frank byl ještě schopný uvažovat. Opustili dům a vydali se do zimy. Museli si pevně obmotat šály okolo krku. Byla chladná noc. Sníh jim křupal pod nohama, když mířili k vlakovému nádraží.
"Zbláznili jste se?!"
"Briane, nekřič. Máme problém."
"Jasně, jinak bys za mnou nechodil uprostřed noci. To děláš vždycky, když máš problém. Tak co chceš?"
"Můžeme si promluvit?"
"Co to je za fešáka?" kývl hlavou směrem k Gerardovi, který stál opodál a nervózně se rozhlížel.
"Pusť nás dovnitř, Briane, a já ti to vysvětlím."
Vysoký světlovlasý muž si odfrkl a ustoupil od dveří, aby Frank mohl projít. Gerard ho urychleně následoval.
"Tak co je?" Zrovna příjemný hostitel Brian nebyl. Frank mu začal všechno vysvětlovat. Gerard mlčel.
"Tak necháš nás tu chvíli?" zakončil Frank svoje vyprávění prosbou.
Brian se chvíli rozmýšlel, než přikývl. "Okay."
"Děkujeme." Frank si ulehčeně oddechl.
"Ale ne že se mi tu zabydlíte! Počítejte s tím nejvýš tak týden, pak si hezky půjdete po svých. Já mám svých problémů dost, a ještě tu mám skrývat vraha."
Vraha...
Gerarda prudce bodlo u srdce a v očích se mu zatřpytily slzy. Já za nic nemůžu! Franku, zastaň se mě!
Ale Frank tentokrát mlčel. Gerard na něj upřel tázavý a ublížený pohled, a Frankie mu oplatil omluvným úsměvem. S Brianem je lepší se nehádat, zamumlal nehlasně, když byl jejich hostitel otočený zády.
Gerarda to nezajímalo. Jediné, co mu docházelo, byla ta neskutečná pravda. Bylo to jako nosit na čele Kainovo znamení. Nejde smýt, oprášit, vrátit, sundat, strhnout. Zůstane tam navždy. Už navždycky si ponese tu nálepku na srdci, to zničující nevratné slovo, vytetované do jeho nitra: Vrah.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama