"Franku - já jsem se rozhodl."
Stáli na mostě a opírali se o zábradlí. Frank k němu zvedl pochybovačný pohled. Gerardův hlas zněl vyjímečně rozhodně. "Půjdu tam."
Cesta trvala nekonečně dlouho. Bylo teprve osm hodin. Ale Frank ani Gerard nepočítali s překážkou. Policie.
Tlukot srdce. Udusím se. Udusím se. Policie. Nesmím je vidět, to je něco, co je teď proti mně. Pomoc. "Do háje! Franku, všimli si nás! Šlápni na to!"
Skřípot rozjetého auta. Prudká jízda, která ladila s rytmem srdečního tepu. Hladina adrenalinu stoupala.
Slepá ulice! Jsme v pasti!
Siréna se nemilosrdně blížila. Pomoc! Pomoc!
Hlasitost houkaček byla nesnesitelná. Zabíjela uši. Přijíždějící auto zničilo iluze. Naděje se rozpadla. Ne, ne, ne...!
Muži už vybíhali a vykřikovali varování. Blížili se k autu Franka a Gerarda. A oni dva okusili, jak hrozivé to je, být štvané zvíře. Dravcům je jedno, když se kořist vzdává. Gerard si zakryl rukama tvář a uši, aby unikl tomu řevu. Tohle nejsem já. Takový poprask není kvůli mně! Nechte mě, odejděte, prosím... prosím...!
Neslyšel, jestli mluvil doopravdy. Jen cítil, jak ho někdo násilně vytáhl z auta a on dopadl na tvrdou zem. Před očima měl bílý sníh a v ústech chuť vlastní krve. Chtěl si odhrnout vlasy z obličeje, vzpamatovat se, postavit se, dostat se do pohodlnější polohy. Ale ruce měl spoutané za zády. Mohl jen čekat. Zavřel oči. Tohle se neděje mně...
Oh, Bože. Tohle ne. Ať je to sen. Prosím, ať je to jen sen...
Otevřel oči. Mříže. Všude kolem něj.
Franku... ...FRANKU?!
"Co se děje?"
"Ty jsi tady?"
"Kde bych byl?"
"Jsme doma?"
"Samozřejmě, Gee."
"To se mi ulevilo."
Hlasy. "Proč jsi mě zabil? Pamatuješ? Tenkrát v té uličce, rvali jsme se na sněhu. Proč jsi to udělal?"
"Chtěl jsi mě zabít."
"To není pravda. Vždycky jsem tě miloval."
"Gerard Way!"
Předvolání k výslechu, nebo jídlo? Na co mě volají?
"Jste propuštěn. Byl jste uznán za nevinného." Dobrý právník dokáže vysekat ze všeho.
Stáli znovu na tom mostě.
"Frankie?"
"Ano, Gee?"
"Slib mi, že mě nikdy neopustíš."
"Neboj se, Gee. Teď už ne."
Ale já tebe ano, pomyslel si Gerard smutně. Vražda a vězení mu změnily život. Už nebyl jako dřív. Frank si ničeho nevšiml. Byl rád, že už je to za nimi. Všechno ztracené bylo navráceno. Už zase se mohli procházet svobodní a bez tíže. Ale vzpomínky a bolest, ty zůstanou.
Jeden život už neexistuje, ale dva jsou znovu šťastné. A to je hlavní. Šance žít. Jakýkoli život.








pekneeeeeeeeeee a to som ako jedina kto to cital??!!