A/N: Tuhle povídku bych ráda někomu věnovala. A protože nevím komu, věnuju jí všem. Klid, neloučím se (:D), ale prostě bych chtěla poděkovat všem, kteří čtou moje povídky, ať už je komentují nebo ne, ať už se jim líbí, nebo ne. Všem, kteří mi dávají sílu do života, pomáhají mi a dokážou mě přinutit k úsměvu, popřípadě k pláči, a děkuju jim za to, že jsou. Všem.
Pip za to, že mi dovolila spoluvlastnit MOW, že mi dává sílu psát a čte snad všechno, co napíšu, že naše rozhovory na icq nejsou nikdy nudné a prostě na všechno. Mám Tě ráda.
Anaj za to, že mě naučila psát.
Lucce (i když odchází), Elizabeth-Lee, Fee:P, od které tu je spoustu komentářů, stejně jako Dee, Sweestky, teryn-red a Elishky!, u které to vypadá, že si systematicky četla snad všechny povídky na tomhle blogu, a za její nádherné komentáře. Prostě všem, kteří si třeba přečetli jedinou mojí povídku.
Jestli jsem na někoho zapomněla, omlouvám se a věnování patří i jemu. Nevím, chápete, já to chci prostě věnovat všem (:D), protože pro mě znamenáte neskutečně moc, takže ještě jednou: Děkuju. Všem.