close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Feelings

13. listopadu 2007 v 19:03 | Pip (Death Incarnate) |  Jednorázovky
Hele, tohodle si všímat můžee, ale nemusíe. Dám do jednorázovek, ale přiom to neni povídka. To jsem ve svém smyslu já. Jsem, nejsem, sama nevím. Mmentálně se ve mně míchá tolik pocitů, že to nejde popsat. Promiňte, ale takhle já firuju svoje emoce. Čásečně.

Jsou prostě dny, kdy přijdete domů a chce se vám brečet. Na nádraží posloucháte písničku skupiny, na jejímž koncertu jste zažili to nejhezčí za dlouhou dobu. Možná za celý život. Vzpomínáte na ten den a v uších vám hraje melodie té písničky, co vám nevědomky tolik dala. Vybavují se vám naprosté detaily, pocity a události. Na povrch paměti se vám derou momentky stejně rychle jako slzy do očí. Zamrkáte a slzy jsou pryč. A pak konečně přijdete domů a můžete začít brečet. Brečíte a nevíte proč. Je to stesk, který náhle připlul z dálky, je to vědomí, že ten den už se nebude opakova, ale je to i štěstím, protože se může stát aspoň něco trochu podobného. Něco, možná stejně, krásného a nezapomenutelného. Může o přijít teď, může to přijít za měsíc, za rok, nikdy. Doufáte v to, co se stát může, co se stát nemusí, co se stane, co se nestane. Jste odloučeni od těch, které máte rádi a spoléháte se na naději, která se uhnízdila ve vašem srdci a způsobuje prozatimní veselost. Je to téměř jistota. Spoléháte na tu neději tak, že si myslíte, že už je všechno předem dané, jasné, vypočítané a přesně nalinkované. Že se to stane. A přitom, ani nevíte, kdy by to mělo být. Kde by se to mělo uskutečnit a jestli byste tam byli všichni. Přesně jak doufáte. Je to jako droga. Představy neurčitého tvaru a rozměrů. Udržují vás v klidu, v pohodě a nad vodou, která vás svým tlakem drtí v pěsti všedních dnů. Vaše kamarádka je šťastná, všechno se jí daří a vy se s ní smějete, prožíváte její radost, ale jen chvilkově. Ten krásný pocit vás brzy opustí. Nevydrží dny nebo týdny, jako vaše sny. Neposkytuje vám únik z reality, kdykoliv chcete. Nezavřete oči a nevidíte veselé tváře těch, na které neustále myslíte. O kterých se vám zdá a vy doufáte, že vaše sny se stanou skutečností a znovu se uvidíte. Brzy. A všichni znovu prožijete šťastné chvíle. Jenže, kdyby se to stalo, také to jednou skončí. A vy se znovu budete těšit na něco, co nemusí nastat. Můžete znovu začít doufat a spřádat nesmyslné plány. Když se vaše sny splní, vstupujete do nich s vědomím, že i to jednou skončí, jenže si to v tu chvíli nechcete, nedokážete, připustit. Jak tvrdý úder reality, ze které se vám podařilo, aspoň na tu chvíli, uniknout. Jak krutý dopad zase zpátky...na dno. Vznášeli jste se společně, s hlavou v oblacích a radostí v duši. S radostí, která vám jinde chyběla. Urvala se z vašeho, kdysi čistého, srdce a nenávratně ho poškodila. Vznáší se kousek od vás a vábí vás svýma tenoučkýma rukčkama, volá jemným hláskem a říká, abyste jí chytili. Jenže, když už ji cítíte v dlani, proklouzne vám mezi prsty a vznese se zase o něco výš. A vy zase nedosáhnete. Musíte čekat, až vám příležitost přidělá křídla a s jejich pomocí se vznesete. A poletíte. Znovu se budete vznášet v oblacích a znovu spadnete. A pak všechno začne nanovo. Ten nekonečný koloběh vzestupů a pádů, které vás vnitřně ničí. Rvou z vás kusy a odhazují v dáli, vy se je snažíte nejít, poslepovat a znovu utvrdit v jeden pevný celek. Celek, který se nikdy nedá zovu dohromady, protože jeho části od sebe dělí strach. Strach, že když se znovu spojí, přijde něco a on se zase rozpadne. Bojíte se něčeho, co nemusí přijít. A nemuselo ani začít, kdybyste si nepustili tu písničku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cecily Cecily | E-mail | Web | 14. listopadu 2007 v 9:08 | Reagovat

nádheraa.:))

2 Lulusha Lulusha | 14. listopadu 2007 v 16:58 | Reagovat

Ufonku,moc hezky jsi to napsala...:-*

3 Fee:P Fee:P | 15. listopadu 2007 v 17:49 | Reagovat

:) krásný :)

4 Zuziky Zuziky | 15. listopadu 2007 v 18:30 | Reagovat

:'( Peťo, jak mám napsat komentář, když už jsi všechno napsala ty? Strašně se mi po tobě stejská. Bylo to úžasný a i když vím, že zase přijde ten pád dolů, chci zažít zas aspoň pár chvilek s tebou, protože to co bylo, bylo dokonalý.... Nikdy nezapomenu

5 chemicalsister chemicalsister | 20. května 2008 v 0:27 | Reagovat

ahojky,woow akoze preci tala som si toto a skoro ma to polozilo.a chcem sa ta teda spytat ze:mam plane normalne ze onejak oficialne zlozit knihu stakymito probehmy,ze ci nechces cestne miesto v nej.Velmi by si ma potesila a tvoje meno by sa pekne vynímalo dole pod týmto snad dokonalym textom..hm?=)

6 Pip-autor Pip-autor | Web | 20. května 2008 v 7:20 | Reagovat

Och, velmi mě tvůj komentář potěšil a moc děkuju za nabídku, kterou strašně ráda přijmu, bude to pro mě čest. Děkuju, děkuju děkuju.

7 chemicalsister chemicalsister | 20. května 2008 v 12:39 | Reagovat

tak ja sa ti potom ozvem ked to bude aktualne dobre?lebo teraz mam matury tak sa musim sustredit nato,ale ked mam len trochu casu hladam po nete pribehy.a tento ma fakt akoze chytil!!uff fakt dost dobre.keby mas este dake taketo daj mi kludne vediet az budes chcet =) mozes aj na moj meil alebo postu alebo sem.(MchemichalkaR@azet.sk) zatial papa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama