close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krycí název: Láska 1.

21. listopadu 2007 v 18:46 | Cecily/Pip |  Krycí název: Láska
Žánr: slash, drama, romantika
Postavy: Gerard/ Frank a mnoho jiných
Autoři: Cecily/Pip
Poznámka: Cecily a Pip si zase hrály. Nejhorší byl název. Obě si prosazovaly svou tak dlouho, než se shodly na něčem úplně jiném:D

"Levá, dva, tři… levá, dva, tři… A pohnout zadkem!"
Nad malou vojenskou základnou se rozléval úsvit. Vlažné sluneční paprsky se probourávaly chladným ranním vzduchem v zamlžené kotlině, kde byla postavena malá základna, sestávající ze tří nízkých betonových domů, radarového zařízení, garáží a několika zablácených dvorů, sloužících ke cvičení vojáků, obehnaná vysokým drátěným plotem. Okolo ní byl horský les, neboť základna stála v horách.
Byl podzim, sotva pár stupňů nad nulou, a ciferník hodinek ukazoval pět ráno. Na dvoře běhalo dokolečka šest vojáků, což byla celá sestava, která bydlela na základně. Vlastně… cvičil je jejich velitel. Ten sedmý obyvatel se jmenoval Gerard Way. Jejich kapitán.
Ale v tomhle počtu neměli zůstat dlouho. Dnes měl být pro všechny vojáky významný den; přijede prý šest nových vojáků ze skupiny D z hlavní základny.
Z mužů se lil pot, když běhali v chladné mlze kolem dvora. Z úst jim vycházely obláčky páry a jejich kanady mlaskaly v blátě, když neúnavně popoháněli svoje těla k vyšším výkonům.
Gerard se podíval na hodinky. "Seřadit!" zavelel.
Vojáci se srovnali do řady, ruce za zády, hlavy nahoře, ani jediná bota nevystupovala z řady. Jen jejich hrudníky ze zvedaly po ranní námaze.
"Vojáci, za hodinu dorazí nováčci. Chci, abyste je přivítali a byli jim ve všem nápomocní. Rozuměli jste?"
"Ano, pane!" Jednotka sborově prořízla vzduch ostrými hlasy.
"Rozchod!"
Vojáci se rozestoupili a zamířili dovnitř. Gerard věděl, že se to nesmí, vždyť on za to své muže trestal, jenže tohle byla zvláštní situace. Rozhlédl se kolem, jestli náhodou neuvidí nějakého ze svých svěřenců, a rázným krokem zamířil k zadní budově. Obešel ji a usadil se u stěny, od které měl krásný výhled z údolí. Z kapsy vytáhl krabičku a z ní vyndal tenkou cigaretu. Nacvičeným pohybem ji vložil mezi rty a zapálil. Věděl, že se to nesmí, ale dělal to. Vždyť dnes poprvé přijímá nováčky. Od jeho povýšení jen posílal vojáky na frontu. Na, téměř jistou, smrt. Každý den se modlil, aby jednou nepřišel povolávací rozkaz a on tam nemusel jet také. Znovu. Už tam jednou byl. Jsou to asi tři měsíce. Jeho bratr tam byl zabit a Gerard sám povýšen za statečnost. Protože zachránil pět kamarádů, kteří by jinak zahynuli. Zachránil je, ale Mikeyho ne. Toho, kterého chránit měl. Musel. Jak slíbil mamince, když narukovali, jak slíbil otci, když odjížděli, jak slíbil jemu, jak slíbil sobě. A zklamal. Kdyby tam musel znovu, měl by na starosti celé mužstvo. Syny matek, které mu na dálku věří. Syny těch, které neznal. A věděl, že všechny ty, co jsou doma a čekají na své děti, by to ranilo tak, jako jeho samého. Nedokázal by to. Bojí se toho.
"Pane!" uslyšel kousek od sebe. Trhnul hlavou a podíval se na seržanta, který na něj teď nechápavě zíral. Co se dá dělat. Jednou se to někdo dozvědět musel. Že kapitán, příklad mužstva, sám porušuje své příkazy. Kdyby to někdo hnal výš, mohlo by z toho být pár problémů.
"Ano, Jonesi?" zeptal se Gerard a potáhl z cigarety.
"Volali z ústředí, pane. Nováčci dorazí o hodinu dříve," odříkal seržant a přitom neustále pozoroval obláčky kouře, snášející se do údolí.
"Díky, seržante," kývl hlavou Gerard a mladý muž se chystal k odchodu. Byl to spíš ještě chlapec. Devatenáct let. Má ještě celý život před sebou, ale válka mu ho může vzít.
"Ano, pane!" otočil se Jones a nakračoval pryč.
"Jonesi!" zavolal Gerard a pohybem ruky chlapce přivolal k sobě.
"Ano, pane?" zeptal se automaticky mladík. Vykulil oči, když mu Gerard nabídl cigaretu.
"Sedněte si," pobídl vojáka a ukázal na místo vedle sebe. I když nevěřil vlastním uším, Jones se posadil. Gerard mu zapálil cigaretu, kterou si chlapec vzal, a mlčky pozorovali úsvit. Malé mráčky cigaretového kouře se snášely dolů a mizely v paprscích mladého slunce.
"Pane?" porušil opatrně ticho Jones.
"Ano?" otočil se k němu Gerard.
"Byl - byl jste někdy ve předu? Na frontě?" vykoktával pomalu mladík a ustrašeně si Gerarda prohlížel. Snad se bál, že by mu mohl vynadat. Snad to bylo jen z čisté úcty k němu.
"Ano," odpověděl smutně Gerard. Znovu si vzpomněl. Znovu si to přehrával. Spousta křiku, výkřiky bolesti, dusot těžkých bot, padající těla. Jedno tělo. Mikeyho tělo. Všechen ten strach.
"A - a jaké to tam bylo?" zeptal se znovu Jones a roztřesenou rukou si dal cigaretu do úst.
"Bojíte se?" usmál se Gerard.
"Já… Ano, pane," sklonil zahanbeně hlavu Jones.
"Nemusíte se za to stydět. Bát se je přirozené. I já se bojím. Dokonce si myslím, že nejvíc z vás všech tady. Už nikdy bych tam nechtěl jít znovu," přiznal Gerard a sklepl popel z tenkého válečku tabáku.
"Proč, pane? Tedy, jestli to můžu vědět," vyzvídal Jones. Gerard se opět usmál.
"Ztratil jsem tam bratra," vtáhl naposledy kouř Gerard a nedopalek odhodil do louže.
"To je mi líto," zašeptal mladík a udělal totéž, co jeho velitel. Oba vstali.
"Hlavně se nesnažte strach potlačit, Jonesi, když tak, jsem tady, pořád," poplácal ho po rameni Gerard.
"Ano, pane!" zasalutoval voják.
"Odchod! Ale o tomhle se nikdo nesmí dozvědět, rozumíte?!" řekl varovně Gerard. Seržant kývl a odpochodoval ke kasárnám.
-
Tři džípy stály na kraji příjezdové cesty k bráně. V předním seděl major a zadní byly obsazené každý po třech vojácích.
Major Silverstone vystoupil z auta a lenivě zareagoval zasalutováním na Gerardův vojenský pozdrav. "Tady máte nováčky, kapitáne. Řádně je cvičte, víte, na co je máte připravit."
"Ano, pane!" Gerard stál v pozoru a čekal, až major odjede. Potom se otočil k nováčkům, kteří už stáli nastoupení v řadě. "Jděte dovnitř, hodina volno na ubytování, ostatní vás seznámí s pravidly."
Přejel po nich pohledem. Jednoho po druhém se začal ptát na jména. Poslední na řadě byl malý kluk s velkýma hnědýma očima. "Jméno?"
"Frank Iero," nejistě odpověděl voják.
"Prošel jste základním výcvikem?"
"Já… ano."
"Ano, pane!" opravil ho hlasitě Gerard.
Mezi vojáky to zašumělo. "Pane, on je buzerant." Všichni vyprskli smíchy, jen ten mladý kluk zrudl až po kořínky vlasů a pohledem se zabodl do země.
"Ticho!" zakřičel Gerard, a vojáky rázem přešel smích. "Dovnitř!" zavelel. Vojáci se rozešli. Poslední šel Frank a Gerard zamyšleně sledoval jeho záda.
-
Mark a Josh seděli na pokoji. Lépe řečeno, Mark ležel v posteli na zádech, lokty pod hlavou, a poslouchal, jak si Josh vybaluje věci.
"Jak ses sem dostal?" zeptal se lenivě.
"Přeřadili mě. Jakej je velitel?" zeptal se Josh, zatímco si z malého batůžku vybaloval skromnou zásobu věcí.
Mark bez zájmu odpověděl: "Ale jo, ujde. A co ten váš nováček? Ten trpaslík?"
Josh se zasmál. "Jo o toho ti jde. Každej ví, že je teplej."
Mark se zvedl.
"Kam jdeš?" zeptal se Josh.
"Svačina."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miki Miki | Web | 21. listopadu 2007 v 21:38 | Reagovat

tak to je uplně vostrý

2 pájina pájina | Web | 22. listopadu 2007 v 15:27 | Reagovat

no z války jsem hodně dlouho nic nečetla:)

3 teryn-red teryn-red | 22. listopadu 2007 v 21:13 | Reagovat

krutý, dobrej nápad

4 Pája Pája | Web | 27. listopadu 2007 v 20:54 | Reagovat

Dobrej nápad!! To ještě bude zajímavý :-)

5 Piratka Piratka | Web | 28. listopadu 2007 v 20:28 | Reagovat

jaaaaj, tak to je drsný...

6 DarkFire DarkFire | Web | 20. prosince 2007 v 16:17 | Reagovat

no začíná zajímavě

7 ChemicalVampire ChemicalVampire | 11. června 2008 v 6:28 | Reagovat

hůůůůstýýýýý...z představy Geeho a Franka v uniformě nebo když salutujou,mě dohání k šílenství.nechci bejt hnusná,ale sem ráda,že Mikey je už od začátku tuhej.aspoň nepřichází v úvahu nějakej Frikey nebo Waycest!!!xDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama