27. listopadu 2007 v 18:27 | Cecily/Pip
|
Gerard seděl u sebe v kanceláři a přemýšlel o dnešním dni. Přemýšlel, jak by měl nováčkům předvést, kdo je tu pánem, koho mají poslouchat. A hlavně tomu Ierovi. Nezdál se mu drzý, neposlušný, nebo tak něco. Jen asi není zvyklý poslouchat. Přeci jen, základní výcvik není to samé, jako výcvik v jednotce, připravené k okamžitému přesunu na frontu. Tohle pro něj bude trochu šok.
-
"Jsem Tom," natáhl ruku Jones ke svému novému spolubydlícímu.
"Frank," usmál se mdle nováček a posadil se na postel.
"Ty se bojíš?" zeptal se na rovinu Tom, když si všiml jeho ustrašeného výrazu.
"N-ne!" zavrtěl, přehnaně rychle, hlavou Frank. Tom se zasmál.
"Čeho? Ty se bát nemusíš. Můžeš být ještě pár měsíců v klidu. Já bych se měl krčit v koutě. Nevím dne, ani hodiny, kdy by mě mohli poslat do přední linie. Ty se můžeš bát maximálně velitele," zasmál se Tom. K jeho překvapení Frank při slově 'velitel' téměř nadskočil. Tom se zasmál znovu. "Gerard Way je ten nejnevyzpytatelnější velitel, kterého jsem kdy viděl. Ale dobrej chlap a zároveň skvělej důstojník. Dokáže si udržet respekt, kázeň a zároveň důvěru a, v jistém smyslu slova, i přátelství mezi sebou a mužstvem. Dokáže pomoct. Je tu pro každého. Pořád," básnil Tom o svém nadřízeném. Frank až zíral, s jakou úctou o něm mluví. Nakonec… možná budou jeho obavy plané.
"NÁSTUP!" ozvalo se za dveřmi asi za hodinu. Frank i Tom se rychle sebrali a doběhli na dvůr, kde se v pravidelném rozestupu postavili do pozoru.
"Nováčci do první řady!" zavelel Gerard a mužstvo se seskupilo podle jeho příkazu. "Takže chlapci, tohle už nebude základní výcvik! Teď vás budu připravovat na přesun do první linie! Bude to náročnější jak tělesně, tak i duševně, takže nechci, aby si za mnou někdo přišel stěžovat, že ho bolí nohy!" pochodoval před nováčky a vykřikoval. Při posledních slovech se zastavil u Franka a podíval se mu do očí. Na ten malý zlomek okamžiku se mu v nich zalesklo a Gerard se opět rozešel. "Doufám, že vás ostatní seznámili s denním a nočním řádem, způsobu výcviku, nástupů a poslouchání rozkazů! JAK SE JMENUJETE, VOJÁKU?" zastavil se u vyššího mladíka.
"Sawyer," odpověděl desátník.
"PANE!" zahřímal Gerard. "A POSTAVTE SE DO POZORU!" Voják uposlechl rozkaz a bleskově se narovnal. "A TEĎ SI DÁTE PĚT KOLEČEK OKOLO TÁBORA! A POKLUSEM!" přikázal Gerard. Sawyer se dal do běhu. "A Green vám to ohlídá!" zavelel znovu. Green zasalutoval a rozeběhl se za Sawyerem. Gerard se dal do dokončení projevu.
"Rozchod!" ozvalo se lesem, kde se snad nepohnula jediná větvička, a mužstvo se rozestoupilo.
"Teď jsi viděl to horší…" ujistil Franka Tom a oba se odebrali ke svým pokojům. Frank jen po očku sledoval velitelova záda, mizící v hlavní budově. 'Snad…' pomyslel si.
-
V jídelně bylo rušno. Vojáci stáli v řadě, důstojníci vpředu, a čekali na svojí dávku jídla. U okénka se potil jediný kuchař, který nandával na talíře přesně odměřené dávky masa a omáčky. Ti, kteří už dostali oběd, seděli u stolů a s chutí se krmili.
Frank se postavil do řady, ale Sawyer ho předběhl. "Uhni, zelenáči," a praštil ho do žeber.
Frank se zapotácel. Jones vyjel na Sawyera: "Tady se nepředbíhá!"
Sawyer si ho změřil pohledem. "A zelenáči jedí poslední."
Frank to sledoval trochu vyděšeným pohledem, a málem nadskočil, když se za jeho zády ozval hlas velitele jednotky: "Co se tu děje?"
Sawyer nasadil nevinný výraz. "Nic, pane," odpověděl uctivě.
Gerard se otočil k Jonesovi. "Jonesi?"
"Sawyer předběhl Franka ve frontě, pane," odpověděl Jones. Popravdě. Nebylo to žalování.
"Je to pravda?" otočil se Gerard znovu na Sawyera a v očích se mu nebezpečně zablesklo.
Sawyer přece jen vytušil, že lepší bude nelhat. "Já… ano, pane."
Gerard se otočil na Franka. "Iero?"
"Zde, pane!"
"To vidím," odsekl Gerard. "Proč jste se nebránil, když vás předběhl?"
"Myslel jsem, že nováčci jedí poslední…"
"Ale starší nemají právo bít nováčky do žeber," zasáhl Jones a mrskl po Sawyerovi zlostným pohledem.
Sawyer se chystal něco odseknout, když Gerard znovu zasáhl. "Sawyer si dá padesát kliků na místě za rušení klidu při obědě a nerespektování pravidel. Totéž Jones, protože skáče do řeči tomu, komu jsem dal slovo, a totéž Iero, aby si zvykl, že bránit se musí sám. Na místě!"
Vojáci okamžitě uposlechli. Gerard stál nad nimi a počítal jim kliky. Když skončili, Gerard každého z nich obdařil pevným pohledem. "Běžte se naobědvat. A Sawyer si bude pamatovat, že ve frontě se nepředbíhá a veliteli se nelže. Jones si bude pamatovat, že Iero se musí bránit sám. Jasné?"
"Ano, pane!" zazněly sborem tři řízné hlasy. Gerard odpochodoval.
"Zatraceně, ten chlap je všude," pronesl Sawyer do větru.
"To máte pravdu, Sawyere," ozval se za ním hlas Gerarda, až nadskočil. "A dejte si rovnou dalších padesát. Jones vám to spočítá."
Sawyer poraženě klesl na zem a znovu se namáhal. Gerard se ještě naposledy podíval na Franka a odešel ke stolu.
Fronta u okénka se zmenšovala, a nakonec všichni vojáci seděli u stolu. Jones sledoval, jak se Frank nimrá vidličkou v omáčce.
"Co je? Nechutná?"
Frank složil příbor. "Ne. Jsem vegetarián."
To už za nimi připochodoval Gerard, který jako vždy hned vycítil malér. "Co tu je?"
"Frank je vegetarián, pane," odpověděl za něj Jones.
"Frank je němý, Jonesi?" povytáhl obočí Gerard.
"Ehm… ne, pane."
Gerard se otočil k Frankovi. "Iero?"
"Jsem vegetarián."
"Tak to máte smůlu, speciální bezmasou stravu tu nepřipravujeme. Budete si muset zvyknout, ono vám to nic neudělá. Sušená brokolice vám asi sílu na frontě moc nedodá. Rozumíte?"
"Ano, pane."
Gerard odešel. Jones se otočil k Frankovi. "To bude dobrý, kámo," přátelsky ho plácl přes rameno. Frank se jen smutně usmál.
Židle začaly vrzat a vojáci se po obědě odebírali do svých pokojů. Gerard zůstal ještě chvíli sedět. "Tak vegetarián," zamumlal si pro sebe, když zamyšleně sledoval Frankova záda, jak mizí ve dveřích.
já už fakt nevim co ktomu mám pořád psát jenom že je to moc hezký