Tohle neberte vážně, je to psáno o hodině:DSlouží čistě pro pobavení. Ani nevim, proč jsem to pojemnovala tak, jak jsem to pojemnovala. Možná kvůli posledním pár řádkům::D:D Takže, napište,. jak se vám to líbilo:D(všimli jste si, že po vásd poslední dobou vyžaduju psaníá komentářů? Nebojte, nejsem magor, ale mě to fakt těší a dává mi to znát, že nepíšu pro srandu králíkům.)
Akorát končilo vyučování. Gerard chytil opět kouli ze zkoušení, ale nic si z toho nedělal. Jeho maminka věděla, že mu to zrovna moc nepálí, tak ho ani nenutila se učit. Znala ho, když se učil. To pořád pobíhal po bytě a řval:"Já to umím!Já to umím!" a když druhý den přišel ze školy s pětkou a navíc z poznámkou, protože celou dobu, co ostatní děti psaly písemku, vykřikoval:"Já to umím!" a tím je vyrušoval. A tak se Gerardek, spokojený se svými výsledky, odebral ze školní budovy. Vesele kráčel po schodech a na každíém druhém se málem zabil, jelikož byla námraza a on si vzal pouze sandály. Ale, aby mu nebyla zima, vzal si do nich vlněné ponožky od babičky. Růžové ponožky. Jak tak klouzal po schodech dolů a pískal si při tom pohřební song, uklouzl na jednom schodu poněkud víc. Naštěstí ho zachytil jiný hclapec, stojící pod schody a čekající na to, až zahřmí. Na dnešek bouřky nepředpovídali, ale on každý den takhle zíral na oblohu, a očekával hluk. Mimochodem, jemnoval se Frank.Dneska opět nic. Málem už odešel, ale v tom na něm přistál kluk v sandálech.
"Co děláš?"koukl se po něm, ale rázem otevřel ústa dokořán. Ten hošan, co mu teď visdel na krku, se mu líbil. Už od školky. Po chvíli omráčeného zírání se stydlivě usmál. I Gerard vycenil své zoubky, ze kterých mu trčely kousky brokolice, ještě od oběda.
"Promiň."zahuhlal Gee a postavil se na vlastní nohy. Pokud se tomu tak dalo říkat, protože stoupnul Frankovi na nárt a Frankie sám hlasitě vykřikl.
"Nic-se-nestalo."cedil skrz zuby, zaťaté bolestí a poskakoval na jedné noze.
"Jak se jmenuješ?"zeptal se Gerard, aniž by tušil, že teď zrovna není vhodná doba na seznamování, protože Frank má asi zlomenou nohu.
"Frank. Teší mě."dostal ze sebe pracně Frankie a sundaval si botu, aby si mohl natékající tlapku ochladit sněhem.
"Gerard."řekl Gee a hrdinsky vzal Franka do náručí, protože vytušil, že ho asi něco bolí, a odnášel ho v dáli. Bohužel, nevěděl, kdeč Frank bydlůí, tak bloudili po městě další dvě hodiny, než byl Frank schopný nadiktovat mu cestu, kudy se mají ubírat.
"Co děláš?"koukl se po něm, ale rázem otevřel ústa dokořán. Ten hošan, co mu teď visdel na krku, se mu líbil. Už od školky. Po chvíli omráčeného zírání se stydlivě usmál. I Gerard vycenil své zoubky, ze kterých mu trčely kousky brokolice, ještě od oběda.
"Promiň."zahuhlal Gee a postavil se na vlastní nohy. Pokud se tomu tak dalo říkat, protože stoupnul Frankovi na nárt a Frankie sám hlasitě vykřikl.
"Nic-se-nestalo."cedil skrz zuby, zaťaté bolestí a poskakoval na jedné noze.
"Jak se jmenuješ?"zeptal se Gerard, aniž by tušil, že teď zrovna není vhodná doba na seznamování, protože Frank má asi zlomenou nohu.
"Frank. Teší mě."dostal ze sebe pracně Frankie a sundaval si botu, aby si mohl natékající tlapku ochladit sněhem.
"Gerard."řekl Gee a hrdinsky vzal Franka do náručí, protože vytušil, že ho asi něco bolí, a odnášel ho v dáli. Bohužel, nevěděl, kdeč Frank bydlůí, tak bloudili po městě další dvě hodiny, než byl Frank schopný nadiktovat mu cestu, kudy se mají ubírat.







