close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Noční můra

21. listopadu 2007 v 0:29 | Cecily |  Jednorázovky
Běžím v lese. Ne, neběžím. Štvu se. Jako zvíře, které utíká před dravcem. Dravci je jedno, když se kořist vzdává. Chce jídlo. Chce trhat, rvát, působit bolest. Má děsivé žluté oči, páchnoucí dech, ostré drápy a dlouhé tesáky. Běží rychleji. Chce si pochutnat na mém mase ještě zaživa, aby bylo prokrvené.

Moje srdce buší a plíce mi bolestně narážejí o žebra, ale on je za mnou. Nemůžu popadnout dech, utíkám tak rychle, že ani nestačím svým nohám, zakopávám a dýchám, hlasitě, povrchně, dech se mi ztrácí a hrdlo mám sevřené hrůzou, oči široce rozevřené. Děs a hrůza svírá celé moje tělo, které mi vypovídá službu, ale já pořád cítím jeho tělo za mnou. Jeho dech, neúnavný běh, chtivé tesáky a svalnaté pružné tělo, které na mě za chvíli skočí, aby mě dostalo a sežralo zaživa.
A znovu se to opakuje. Pláču a zoufale křičím o pomoc. Nemám sílu, ale přesto utíkám dál. Ale pak…
-
S hlasitým zalapáním po dechu jsem se probudil. Zase ten sen. Hrůzou opařený jsem zůstal sedět a zíral na temný pokoj přede mnou. Bylo tu tísnivé ticho plné děsu, které s sebou přinesla ta stále se opakující noční můra.
Otočil jsem hlavu. Na ciferníku svítily číslice. 3:32.
V hrdle jsem měl sucho, tak jsem vstal z postele a šel se napít. V koupelně jsem si opláchl obličej studenou vodou a sledoval v zrcadle svůj obraz.
Vtom jsem na rameni ucítil čísi ruku. Nelekl jsem se, protože jsem předtím viděl v zrcadle jeho obraz. Gerard.
"Copak?"
Otočil jsem se k němu a přitiskl svou hlavu na jeho hruď, obmotajíce svoje paže kolem něj. A rozplakal jsem se.
"Frankie… no tak, no tak. Štt… to bude v pořádku, jsem u tebe." Gee mě tak laskavě utěšoval. Vždycky byl na mě hodný.
Přitulil jsem se k němu. Hledal jsem u něj ochranu. A on mi jí opravdu dával. Tiskl jsem se k němu a cítil svoje srdce prudce tlouct o jeho žebra. Zavřel jsem oči a užíval si pocit bezpečí, který mi jeho náruč dávala. Pevně mě držel, jako bych mu patřil. Ale já mu přede doopravdy patřil.
Potřeboval jsem utěšit, pomazlit se. Potřebuju, aby se mnou zacházel jemně. Začal mně rukama přejíždět po zádech a šeptal mi do ucha. Jeho ruce se mě začaly zmocňovat, když mě táhl k posteli a opatrně mě na ní položil. Zachvěl jsem se, když se jeho ruka dotkla mojí čelisti.
-
"Gee."
"Copak?"
"Potřebuju ti něco říct…"
"Ano, a já potřebuju tebe. Řekneš mi to potom."
"Ale já…"
Bolestně zakňučím, když mě hodí na postel. Už zase jsem měl ten sen. V obličeji se mi třpytí stopy po slzách. Ale jeho to nezajímá.
"Jsi můj, Frankie."
"Gee… já…"
Přejíždí mi rukou po hrudi. Hrubě. "…často mívám sen a…" Jeho ruka přechází po mém břiše a začne mi hrubě třít boky. Sténám. "…mám strach…" Přesměruje se a svojí ruku přesune do mého rozkroku a začne mě tvrdě třít. "… Bolí to.."
Vezme mě do pusy a já zvrátím hlavu. V očích mě pálí slzy. "Prosím.."
-
"Gee, potřebuju s tebou mluvit…"
"Ano? Poslouchám."
Leželi jsme v posteli, já s hlavou na jeho hrudi, a on mi prohraboval vlasy.
"Často se mi zdá sen… jak… jak mě někdo honí."
Gerard se začal smát.
Pochopil jsem. "Takhle jsem to nemyslel…" a začal jsem se smát taky.
-
"Gee… já nechci…"
Gerard je zase připitý. Hodí mě na postel a lehne si na mě. Celá jeho váha na mě tlačí.
"Jsi kurva, Frankie, víš to? Moje - domácí - kurva. Haha.."
"Gerarde!" hystericky zakřičím a z očí se mi hrnou slzy. Nevšímá si toho. Je lhostejný k mojí bolesti, k mému utrpení, k mému… vzrušení. Udělá jenom sebe. O mě. Jako bych byl koš na odpadky, nějaký uspokojovací stroj, který sám nemá žádné city a není k ničemu dobrý.
-
Potom už jsem se přestal vzrušovat v jeho přítomnosti. Pocit bezpečí pominul. Žádná romantika v jeho náručí. Žádné…city. Pryč je láska, pryč je ochrana. Nastoupil strach. V jeden den jsem věděl, že se vrátí znovu opilý, a sbalil si kufry.
-
Běžím v lese po cestě. Utíkám před ním. To byl celou dobu on. Moje ztělesněná noční můra.
"Zastav!" řve. Jako dravé zvíře, které chce svou kořist. Je opilý, ale přesto utíká rychle. Nemám šanci mu utéct. Musím se otočit a čelit mu. Ne!
Utíkám dál, až dokud ho necítím těsně za mnou. Bojím se. Ne. Šílím strachy. Co mi udělá? Z posledních sil se rozbíhám a v zoufalství mi tečou slzy. Ale to už na svých bocích cítím jeho ruce a na krku jeho horký dech, a v uších mi zní jeho vítězoslavné zavrčení: "Mám tě!"
Cítím, jak mě strhává na zem a bolestně na mě dopadá. Cítím, jak mě trhá zaživa. Bije mě. Pláču. Ale je mu to jedno. Vstává ze mě a vracíme se domů.
-
"Gee?"
"Hm?"
"Omlouvám se ti, že jsem chtěl utéct."
Příležitost mluvit po tom, co mě dostal nahého do postele. A já mu musel dokázat, že už to nikdy neudělám.
Mojí povinností je dát mu všechno, co chce, i když to někdy tolik bolí. Zaslouží si to. Za všechno, co pro mě dělá. Dává mi lásku, ochranu, věnuje mi čas. A já si uvědomil, že ho jednoduše potřebuju.
Od té doby přestal i můj sen. Snad proto, že se stal skutečností. Bylo mi souzeno žít po zbytek života ve své noční můře.
Ale jedno vím jistě. Už nikdy od Gerarda neuteču. Věděl jsem, že ho potřebuju. Že jsem na něm závislý. Že bez něj neudělám ani jeden krok. Že bez něj jsem nula. Troska. Nic. Bez něho nemůžu dýchat. I kdyby mě opouštěl, šel bych za ním. I kdyby mě nechal jít, zůstal bych. A kdybych odešel já, zanedlouho bych se vrátil a prosil ho o odpuštění, abych s ním mohl zůstat.
Protože on je moje všechno. Můj život. Moje smrt. Moje sny. Moje noční můra…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pip (Death Incarnate) Pip (Death Incarnate) | Web | 21. listopadu 2007 v 9:21 | Reagovat

__________zástava__________

2 pájina pájina | Web | 21. listopadu 2007 v 16:12 | Reagovat

nemám slov:)

3 Fee:P Fee:P | 21. listopadu 2007 v 16:55 | Reagovat

nápodobně... mam úpej výpadek slov x) (esi se to dá takhle říct x)

4 sweetsky sweetsky | 21. listopadu 2007 v 17:54 | Reagovat

to je nářez

5 5ka 5ka | E-mail | 21. listopadu 2007 v 21:45 | Reagovat

juuuuu pjekneeee

6 Katka Katka | 4. prosince 2007 v 11:30 | Reagovat

wow!!!to je supeeer!!!x)

7 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 14. prosince 2007 v 11:47 | Reagovat

hezkýýýýýý:) ale trochu smutný...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama