close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Old house VI.

15. listopadu 2007 v 11:54 |  Old house
Tak, po dlouhé době zase OH...omlouvám se za zpoždění, ale já měla, a pořád eště mám, období upírů a vidim je pořád. Takže jsem nechtěla krví nakazit i OH, protože k týhle story mám fakt vážnej citovej vztah (ne, nejsem magor, jen mě to prostě baví:D) a nechci to zkazit. Jak už jsem pár lidem řikala, je to propracovaná story a proto sem nemůže přibývat každý den.
Děkuji:D

Klíč zarachotil v zámku a dveře se pomalu otevíraly. Do pokoje vklouzl tenký proužek světla a rozřízl tmu. Frank vešel do pokoje a rozsvítil světla. Neprohlížel si vybavení pokoje, jen se pomalu svléknul a odešel se osprchovat. Kapky vlažné vody mu pomalu stékaly po těle a braly s sebou všechny události dnešního dne. Frank vypnul studenou vodu a dál na sebe nechal stékat jen tu horkou. Pára pomalu naplňovala koupelnu a snažila se odtamtud vytěsnit vzpomínky, minulost, bolest a strach. Marně. Voda přestala dopadat na dlaždičky a roztřesená ruka otřela páru ze zrcadla.
"Proč?"zeptal se tiše Frank. Odpověděl mu jen tíživý pocit u žaludku. Frank vyšel z koupelny a oblékl se. Nevěděl, proč to dělá. Je noc, nikam nepůjde. Měl by spát. Měl by být v posteli a spokojeně oddechovat s představou, že je všechno v pořádku. Jeho otec by měl spát ve vedlejší místnosti a tiše pochrupovat. Jako obvykle. Tak proč to teď nejde? Frank si konečně prohlédl pokoj. Obvyklý hotelový pokoj. Postel, do které nechce ulehnout, skříň, kam si neuloží oblečení, snad ve strachu, že bude muset z minuty na minutu odejít. Že ho najdou a...co? V rohu pokoje stála malá televize. Frank ji zapnul, zrovna, když běželo noční zpravodajství.
"...-městě, poblíž Belleville, někdo založil požár rodinného domu.-" Na obrazovce blikal záběr ohořelých trosek malého stavení. Frank poznal ty stromy. Tu zahradu, kde si s tátou hrával, malou branku, kterou naposledy přelézal. To místo, kde prožil dětství. Místo, kde se Frank Iero narodil, žil a zemřel."-Policie nahlásila, že v domě bylo nalezeno tělo majitele.-" Pokoj naplnil děsivý výkřik. Výkřik bolesti a utrpení. Křik mučeného a trpícího. Ten zvuk otřásal srdci těch, kteří ho neslyšeli. Nevěděli, co znamená. Křičela duše, křičelo tělo, křičelo srdce. Dovolávalo se pomoci, záchranného lana, které ho místo toho pevně obmotalo a pomalu dusilo. Náhle zvuk ustal. Frank padl na kolena a jeho prázdné oči zíraly na obrazovku. Oči, ze kterých nebylo možno nic vyčíst, ale slzy napovídaly, co se stalo. "-Několik svědků vidělo přijíždějící auto, které všichni popsali jako černé BMW bez poznávací značky.-" Ne, to nemůže být pravda. Nemůže být...Ne. "-Sousedé také tvrdí, že se ztratil devatenáctiletý syn Anthonyho Iera, Frank. Bohužel, nemáme jeho přesný popis.-" Hledají ho. Ještě, že nikdo nemá fotku. Věděli by, jak vypadá. Mohli by ho najít. Zlikvidovat. Zabít.
"Franku!" ozývalo se bušení na dveře. Frank ho neslyšel.
"-Kdyby někdo z vás věděl, kde se Frank Iero nachází, uvědomte policii." Ne. Musí říct Emily, aby ho neprozradila. Musí jí říct pravdu. Musí...
"Franku!Otevři dveře!Franku!!"volal naléhavý hlas, doprovázený ranami o dveře. Frank se vymrštil na nohy a dveře otevřel. Dovnitř vpadla vyděšená Emily.
"Emily..."
"Franku?!Děje se něco? Slyšela jsem křik, byl jsi ve zprávách, Franku, co se děje?"naléhala Emily a položila Frankovi ruce na ramena.
"Emily, nikomu to neříkej. Nikomu rozumíš?"křičel Frank a zhluboka dýchal. Bylo tam takové vedro.
"Ale co?Co nemám říkat?"ptala se vyděšeně Emily.
"Neříkej jim, kde jsem. Neříkej jim to."vypravil ze sebe pomalu Frank. Celý pokoj se točil a šeřilo se tam. Proč vypínají ta světla?
"Franku, co se děje? Je ti dobře?" Emily se zděsila. Frank o krok ucouvl a vyděšeně si ji prohlížel. Zhluboka dýchal, vypadal, že se dusí.
"Nesmíš." zašeptal Frank chraptivě. A pak se všechno ponořilo do tmy.
"Franku..?" Růže krásně voněly a jejich lístky padaly z nebe, které se podivně kroutilo do tvaru spirály.
"Franku..."
Z fontány tryskal proud průzračně čisté vody a stékal po kamenné zdi, na dřevěnou podlahu.
"Franku!" Otevřel oči. Ležel na zemi a v pokoji se svítilo. Kousek od jeho levého ucha hrála televize a na obličeji ho jemně šimraly kaštanově hnědé vlasy. Pokusil se zvadnout hlavu, ale neuvěřitelná bolest mu to nedovolila. Bolestně zaúpěl.
"Co se stalo?"zeptala se Emily a ustaraně si ho prohlížela.
"To je...To je na dlouho. Já...Potřebuju se prospat. Zítra, zítra ti to povím. Řeknu."mluvil trhaně, nesrozumitelně, zmateně a pomalu. Emily mu pomohla na nohy a Frank unaveně spadl na postel. Během okamžiku usnul. Nevšiml si ani, že světla zhasla a dveře se lehce zavřely.
Je ráno. Nový den se konečně vyloupl ze slupky tmy a svým příchodem prosvětlil tmavé uličky, parky, náměstí. Lidé vstávají s úsměvy na rtech a těší se z krásného letního dne. Jen jeden ne. Je to ten, který se každého nového dne děsí. Děsí se tmy, bojí se světla, lidí, zvuků. Bojí se jít dál a bojí se zůstat stát. Neví, co se bude dít. Neví, kam má jít. Neví, že na recepci hotelu leží lístek s jeho jménem.
"Pane Iero!"ozvalo se lehké klepání na dveře. Frank pozval pokojskou dál. "Nesu vám vzkaz." Vstoupila mladší žena a podávala Frankovi přeložený lístek. Ten ho roztřesenou rukou rozložil a přečetl si úhledně napsaný text.
"V 8:30, v malé kavárně na náměstí. Nemůžeš to minout. Emily." Četl to několikrát, než mu došlo, že tohle je schůzka. Podíval se na hodiny. Byl akorát čas vyjít. Jen se upravil a vyrazil. Náměstím včera procházeli, takže si pamatoval, kudy má jít. Nebo to nebylo včera? Rozhlížel se po rozlehlém místě a očima hledal kavárnu. Našel ji až po chvíli. Její okna a dveře se krčily mezi dvěma velkými restauracemi. S pozdravem vešel dovnitř a hned ode dveří viděl Emily. Seděla u malého stolku a popíjela kávu. Když ho viděla, mile se usmála.
"Dobré ráno."pozdravil ji tiše Frank a přisedl si k ní.
"Dobré. Už je ti líp?"zeptala se Emily ustaraně a prohlédla si ho.
"Ano, je, děkuju."odpověděl bez úsměvu Frank.
"Tak spusť."pobídla ho Emily a objednala další dvě kávy. Frank se dal do vyprávění. Chvíli trvalo, než se odhodlal mluvit pořádně otevřeně, ale pak jeho důvěra k Emily vzrostla a on popustil uzdu svým zábranám. Řekl jí vše, co mohl.
"A to je asi všechno."řekl sklesle po hodině vyprávění, občas přerušovaném Emlinými dotazy a chvílemi ticha, kdy se snažil potlačit slzy. Emily ho pohladila po paži a soucitně se usmála.
"Neboj se, bude to v pořádku."
"Já se bojím. Bojím se, protože nemám kam jít. V hotelu být nemůžu a hledat si nový byt takhle brzy po tom, co po mně vyhlásili pátrání také nejde. Jsem v koncích."svěsil hlavu Frank a konečně si začal uvědomovat vážnost situace.
"Může bydlet u mně."řekla, jakoby mimochodem, Emily a usrkla si kávy. Frank vykulil oči.
"Cože?"
"Slyšels."pokrčila rameny Emily a dál se díval z okna.
"To nejde."zavrtěl hlavou Frank.
"A proč by nemělo? To je jen přátelská nabídka."trvala na svém Emily.
"Ne, vážně. Nechci tě otravovat."protestoval dál Frank.
"Neboj se, nebudeš. Mám velký byt a hlavně, je mi tam smutno. Kamarádka se odstěhovala, tak je tam teď prázdno. Budu ráda, když tam se mnou bude někdo jako ty."Pronesla Emily a lehce zrudla.
"Někdo, koho hledá mafie?"zasmál se suše Frank.
"Ano."usmála se také Emily. "Prosím."
"Tak dobře..."odpověděl po chvíli zvažování Frank. Emily se rozzářil obličej.
"Skvěle, můžeš se nastěhovat zítra. Ještě tam musím uklidit a tak."usmívala se dál a zvedala se k odchodu. "Jdeš se mnou? Musím jít do práce, jdu kolem hotelu." zeptala se ještě Franka.
"Ne, ještě tu chvilku budu. Děkuju. Za všechno."poděkoval Frank. Emily jen kývla hlavou a opustila kavárnu. Frank se zahleděl z okna. Venku se probouzel život. Lidé chodili tam a zpátky, pomalu a rychle. Do práce, z práce. Každý měl někoho, kdo na něj někde čekal. Ať už rodiče, sourozence, partnera nebo jen psa. Každý. Kromě Franka. A ten také nikam nešel. Nečekalo ho tady nic. Jen prázdná postel v hotelu a později i Emilyin byt. Zaplatil to, co si objednal po Emiliině odchodu a odešel.
"Promiňte!"ozvaly se dva hlasy najednou. Mezi dveřmi se srazili dva muži a hleděli si do očí.
"Pardon, moje chyba. První se má vycházet."omlouval se příchozí, co Franka málem smetl.
"V pořádku."prohlédl si ho Frank a lehce se usmál. V jemných rysech poznal příjemného člověka. Měl porcelánovou pokožku, uhlově černé vlasy a smutné oči. A přitom se usmíval. Ve tváři se mu značilo, že už si něco prožil. Jemné rysy doplňovalo něco hrubého, co Frank nedokázal popsat. Ale mohl s určitostí říct, že se mu líbil. Frank vyšel z kavárny a uviděl před ní stát černé BMW. Srdce mu poskočilo a divoce se rozbušilo. To ne. Nevěděl, kde se v něm ta odvaha vzala, ale otočil se na podpatku a zašel zpět do kavárny.
"Promiňte..."oslovil toho chlapíka v černém oblečení.
"Ano?"
"Neznáte náhodou pana Browna?"zeptal se bez okolků Frank. Neznámému se nebezpečně zalesklo v očích. Jeho tvář náhle zkameněla a nabrala drsný výraz.
"Ano."procedil skrz zaťaté zuby. "Možná jste o mně slyšel. Gerard Way."podal Frankvi ruku. Frank i vybavil, co říkala Emily, když se dozvěděla, kdo zabil Frankova otce. Wayovi a Brownovi. Soupeři. To se hodilo.
"Frank Iero."stiskl nabízenou ruku Frank. Gerardovi se znovu zaleskl pohled.
"Ten, co ho hledá policie?"povytáhl jedno obočí.
"Prosím?"
"Ten ze včerejších zpráv."
"Ano. To jsem já."přiznal se Frank a snažil se potlačit smutné myšlenky.
"Tak to si máme co říct."usmál se Gerard a ukázal Frankovi na jednu ze židlí. Posadili se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cecily Cecily | E-mail | Web | 15. listopadu 2007 v 13:22 | Reagovat

Tohle fakt nemá smysl komentovat... já nevím, co mam na to říct. Snad jenom, že je to na stejný úrovni jako kvalitní kniha kterou si normálně kupuju v knihkupectví..

2 Cecily Cecily | E-mail | Web | 15. listopadu 2007 v 13:27 | Reagovat

Ale protože je to na tak dobrý úrovni tak s tebou můžu mluvit jako s normálním spisovatelem, takže ti taky něco vytknu - pravopisný chyby nemáš, jen je škoda těch občasnejch překliků :P :D:D:D

3 Pip(Death Incarnate) Pip(Death Incarnate) | Web | 15. listopadu 2007 v 13:37 | Reagovat

sem čekala, bůhvíjaká to nebude kritika a ono překlepy:D

4 Fee:P Fee:P | 15. listopadu 2007 v 16:32 | Reagovat

ježiš toe dokonalý! z tebe bude fakt spisovatel!:D a chci knížku s věnováním!:D

5 alexis alexis | 15. listopadu 2007 v 16:55 | Reagovat

nádherný

6 Dee Dee | Web | 16. listopadu 2007 v 16:17 | Reagovat

Tá posledná časť bola úplne najlepšia...ĎAKUJEM, ŽE PÍŠEŠ!!!...

7 teryn-red teryn-red | 16. listopadu 2007 v 22:44 | Reagovat

krásný to je...jen tak dál 8)

8 sweetsky sweetsky | 19. listopadu 2007 v 21:38 | Reagovat

wow!Taak to je úžasná story!!!

9 5ka 5ka | E-mail | 20. listopadu 2007 v 18:07 | Reagovat

hmm ce to rychlo pokracovanie...toto ma fuck bavi!je to skvele premyslene! len tak dalej!

10 kočka kočka | 2. prosince 2007 v 18:22 | Reagovat

to je božský takovej talent co máš ty se jen tak nevidí....

11 kočka kočka | 2. prosince 2007 v 18:23 | Reagovat

a piš dál pokráčko já s snad zblázním

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama