23. listopadu 2007 v 13:48 | Cecily
|
A/N: Tuhle povídku bych ráda někomu věnovala. A protože nevím komu, věnuju jí všem. Klid, neloučím se (:D), ale prostě bych chtěla poděkovat všem, kteří čtou moje povídky, ať už je komentují nebo ne, ať už se jim líbí, nebo ne. Všem, kteří mi dávají sílu do života, pomáhají mi a dokážou mě přinutit k úsměvu, popřípadě k pláči, a děkuju jim za to, že jsou. Všem.
Pip za to, že mi dovolila spoluvlastnit MOW, že mi dává sílu psát a čte snad všechno, co napíšu, že naše rozhovory na icq nejsou nikdy nudné a prostě na všechno. Mám Tě ráda.
Anaj za to, že mě naučila psát.
Lucce (i když odchází), Elizabeth-Lee, Fee:P, od které tu je spoustu komentářů, stejně jako Dee, Sweestky, teryn-red a Elishky!, u které to vypadá, že si systematicky četla snad všechny povídky na tomhle blogu, a za její nádherné komentáře. Prostě všem, kteří si třeba přečetli jedinou mojí povídku.
Jestli jsem na někoho zapomněla, omlouvám se a věnování patří i jemu. Nevím, chápete, já to chci prostě věnovat všem (:D), protože pro mě znamenáte neskutečně moc, takže ještě jednou: Děkuju. Všem.
C'est pas l'histoire d'un jour (Není to příběh jednoho dne)
Qui rime avec amour (Který se rýmuje s láskou)
Plutôt un long séjour (Spíš dlouhý pobyt)
Mais pas: un "pour toujours" (Ale ne ´´navždy´´)
J'veux pas d'un "pour la vie" (Nechci ´´do života´´)
qui mène au paradis (Jenž skončí v ráji)
Moi j'ai le temps (Mám čas)
Gerard vesele nasedl do nového auta, které si koupil, jakmile dostal řidičák. Nahlas si pustil rádio, pískajíc si stejnou melodii, stáhl střechu a rozjel se z otcovy garáže k vile, kde pořádal párty.
Mohl si dovolit cokoliv, protože jeho otec byl milionář. Na vysoké škole byl oblíbený u všech, holky po něm šílely a u závistivců byl charakterizován jako "tátův rozmazlený synáček". Byl šéfem party kluků, která měla na celé škole, nejen u učitelů, nemilou pověst.
Když dorazil k vile, párty byla v plném proudu. Gerard slyšel, jak na něj někdo volá, a vyrazil k partě kluků. "Nazdar kámo!" plácli si.
Gerard si vzal skleničku vína a sledoval osvětlený bazén, kde se ve večerní prohřáté vodě koupaly holky v plavkách a kluci skákali do vody a stříkali na ječící ´´barbíny´´ a ´´modelky´´ v bikinách.
Za keři se kouřila tráva a pil tvrdý alkohol. Gerard přejížděl pohledem po všech těch holkách. Rozhodl se, že se půjde projít.
"Ahoj Gerarde," zastavovali ho cestou jeho kamarádi. "Skvělá párty!"
Holky se pochichtávaly a sledovaly ho, když kolem nich procházel. Zastavil se za pár známými na kus řeči a zamířil do zadní části, kde byla tichá a temná písčitá pláž. Sedl si tam a sledoval moře. Zvuky párty sem doléhaly velmi tlumeně. Gerard upíjel ze skleničky, když za sebou zaslechl něčí kroky.
Otočil se. Jedna z holek. Usmála se. "Ahoj."
"Ahoj," oplatil Gerard a odvrátil pohled zpátky k moři.
Sedla si k němu.
"Jdeš mi pochválit párty?"
Dívka se pousmála a zadívala se na moře jako Gerard. Dlouhé vlasy jí zakrývaly nahá ramena. "Myslím, že je skvělá. Mimochodem, jmenuju se Aileen."
Gerard přikývl. On se samozřejmě nemusel představovat. "Proč se nejdeš bavit?"
"A ty?" provrtala ho dívka zkoumavým pohledem.
Gerard se zvedl. "Však už jdu."
Zvedla se taky, usmála se na něj a odešla. Otočila se po něm, ale on čekal, až zmizí. Potom se obrátil zpátky k moři.
-
Gerard seděl na policejní stanici.
"Tak jak to bylo?" naléhal na něj šerif ostrým hlasem.
"Já vůbec nevím, o čem mluvíte!" ohradil se hlasitě Gerard.
"Byl to váš večírek?"
"Ano!"
"A nevíte vůbec nic o tom, že tam byla jedna dívka znásilněná?"
Gerard pootevřel pusu a rukou si zmateně prohrábl vlasy. "Cože? Jak? Kde?"
"Na vašem večírku. Kolem deváté hodiny ve vile. Ve vašem pokoji."
"Cože?" Gerard zůstal ohromeně sedět. "Já jsem za celý večer ale nebyl ani vevnitř, natož ve svém pokoji!" ohradil se.
"Byl to váš večírek," sdělil klidným hlasem policista.
"Ale - já - byl jsem v tu dobu venku, nemám s tím nic společného!"
"Může vám to někdo dosvědčit?"
Nastalo dlouhé ticho, kdy si navzájem hleděli do očí. Policista s pozvednutým obočím a Gerard zmateným a rozrušeným pohledem. Pak sklopil oči. "Ne. Byl jsem vzadu na pláži."
-
"Kdo to byl?"
"Aileen Simpsonová."
Gerard se prudce otočil. "Cože? Aileen?"
Policista se odvrátil od toho druhého, s kterým se bavil, a změřil si ho pohledem. "Ano. Znal jste jí?"
"Mluvil jsem s ní na pláži…"
Policisté si vyměnili významný pohled.
-
"Tati, já přísahám, že jsem to nebyl!" Gerard seděl v provizorní cele a seděl u něj jeho otec, který ho přišel navštívit.
"Gerarde," položil mu ruku na rameno. "Musíš být hlavně zticha. Seženu ti dobrého právníka."
Gerard kývl.
-
Konečně byl volný. Osvobozený. Mohl znovu být tím oblíbencem ze školy. Jenže to se krutě mýlil. Jakmile přišel poprvé do školy, zjistil, že se všude rozkřiklo, že znásilnil Aileen, tu oblíbenou, milou a krásnou Aileen, a dostal se z toho díky svému bohatému otci.
Opustila ho i jeho parta. Ne. Neopustila ho. Přišla se pomstít.
"Gerarde?" zastoupili mu cestu, když procházel dvorem.
"Co je?" odsekl.
"Ty jsi znásilnil Aileen?"
"To tvrdí ona?"
"Ano."
Nemohl uvěřit vlastním uším. Proč? Proč lhala?
"To není pravda!"
Ale dřív, než se stačil obhájit, jeden z nich ho přitiskl na zeď a chytil pod krkem. "Tos přehnal." A dal mu pěstí do břicha.
Druhý mu dal facku. Začali ho bít, dokud neklesl k zemi. Kopali do něj, až dokud se neozval čísi hlas: "Přestaňte! Nechte ho!"
Jeho parta se rozutekla.
Gerard ležel na zemi ve vlastní krvi a jen matně vnímal něčí ruce na svém těle a jakýsi hlas. "Jste v pořádku? Pane Wayi?"
Gerard se pokusil zvednout. "Vypadněte! Nic mi není!"
-
Dlouho snášel ten pocit hanby a potupy. Tři dlouhé měsíce, než mu všichni dali konečně pokoj. Ale nezbavil se toho pocitu křivdy a pomsty uvnitř sebe. Nenáviděl Aileen, nenáviděl tu starou partu, nenáviděl svého otce, že mu nedovolil odejít ze školy, nenáviděl všechny učitele, kteří nechali studenty, aby si na něm buď vybíjeli vztek nebo ho ignorovali, a nenáviděl všechny, kteří jím pohrdali, báli se ho, byli z něj znechucení nebo ho nenáviděli.
Až do doby, kdy nastal přelom. Procházel se po staré cestě, kam chodívali s klukama, když se za jeho zády ozval tichý hlas. "Gerarde?"
Otočil se. "Co chceš, Franku?" odsekl.
Frank se zarazil, ale potom k němu přišel blíž. "Musím ti něco říct."
Znělo to tak naléhavě a nervózně, že Gerard povytáhl obočí a zeptal se: "A co?"
Frank se mu dlouze zadíval do očí, jako by přemýšlel, jestli mu může věřit. Jestli mu to může říct. Potom sklopil oči. "To já."
"Cože?" nechápal Gerard.
"Já jí znásilnil," zašeptal Frank.
Gerard nemohl uvěřit tomu, co slyší. Frank Iero? Frank? Ten nejnenápadnější, nejtišší a nejnesmělejší kluk z party? Ne! To nemůže být pravda.
"Měl jsem upito a… líbila se mi, tak jsem jí pozval nahoru… a tam…" Frank se odmlčel. "Řekl jsem jí, že když řekne, kdo to byl, tak jí zabiju…"
Gerarda popadl vztek. Za všechno může Frank. Frank je ten, kdo proti němu poštval Aileen i jeho partu a všechny ze školy, Frank je ten, kdo mu zničil život.
Nedokázal se ovládnout. "Ty hajzle!" Přitlačil ho ke zdi. "Zničil jsi mi život!" Dal mu pěstí. Začal ho mlátit, až dokud se neskácel k zemi. Vrhl se na něj a bil ho, kopal a křičel na něj nadávky. "Kvůli… tobě… jsem… přišel… o všechno!"
"Gerarde… ne! Pusť… prosím!"
Ale on nepustil. Mlátil ho tak dlouho, než se Frank přestal hýbat. Než přestal dýchat. Potom se zvedl a vyčerpaně zavrávoral. Hrudník se mu prudce zvedal. Utřel si pot z čela a sledoval bezvládnou postavu na zemi. Potom se otočil a vyrazil domů.
-
Pořád byl ve stavu rozrušení a vzteku. Doma sebral tátovu zbraň a vyrazil do parku, kde sedávala Aileen. Viděl ji sedět na lavičce. Viděl zezadu její vlasy. Vyrazil rovnou k ní a když vzhlédla, stál nad ní a mířil na ní pistolí.
Viděl strach v jejích očích, ale nedokázal vnímat nic jiného než svůj vztek. Nedal jí příležitost mluvit. Ruce se mu třásly, ale nepřestával jí mířit rovnou na srdce.
"Pro vás…" hluboce se nadechoval a vydechoval, aby stačil odfiltrovat vztek i únavu po namáhavé tělesné práci. "Pro vás je to možná příběh jednoho dne, ale pro mě je to celý život. Život, který jste mi zničili. Ale ještě mám čas, abych se pomstil. Vlastně," dodal trochu zamyšleně, "už není jiná cesta."
Vzduch prořízl hlasitý výstřel, když Gerard stiskl spoušť. Na chvíli zavřel oči, a když je otevřel, ležela pod lavičkou, s krvavou skvrnou na hrudi, pootevřenými ústy a skelnýma očima. Ještě se hýbala. Spodní ret se jí lehce chvěl a oči měla rozšířené. Pohnula rukou.
Gerard to nechtěl vidět. Rozběhl se pryč a za sebou zaslechl kroky a křik. Utíkal. Zbraň mu kdesi vypadla, ale nevšímal si toho.
Svalil se do vysoké trávy a vyčerpaně vdechoval vůni čerstvé hlíny. Na ničem už nezáleželo. Možná ho tu nenajdou. Je naděje, že uteče. Sice malá, ale je. Možná se dozví, jestli ty dva stačili zachránit, nebo jestli je zabil. Franka i Aileen.
Otočil hlavu a omámeně sledoval stébla trávy, která mu zakrývala výhled. Byla tak blízko jeho obličeje, tak zářivá. Viděl je ostře i rozmazaně. A najednou nedokázal o ničem přemýšlet. Usnul.
---
P.S.: Řadím to do jednorázovek, přestože na začátku je úryvek z písničky, která vystihuje děj. Je od Alizée a písnička se jmenuje J'ai pas vingt ans!.
to mi úplně vzalo dech...škoda že to tak dopadlo...ale i tak je to nádherný