close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Strážce holubů - Návrat a tajemství dvou životů

21. listopadu 2007 v 21:48 | Cecily |  Strážce holubů
Na lavičce naproti fontáně už neseděl jen jeden člověk, ale dva. Sedávali tam spolu od té doby, co se k němu Frank vrátil. Dodržel slib. A tím se stali přáteli.

Gerard vytáhl z kapsy kousek chleba a zapískal. Přiletěl holub. Měl bílé znamení na křídle. Gerard začal drobit chleba na zem a holub se mu krmil u nohou.
Frank to tiše sledoval.
"Přilétá pokaždé," řekl mu Gerard. "Vidíš to bílé pírko, co mu trčí z křídla? Podle toho vždycky poznám, že je to on."
"Jaktože vždycky přiletí?" zeptal se Frank.
"Nevím," přiznal zamyšleně Gerard. "Ale je jediný, který se odváží tak blízko. Přísahal bych, že zná tu písničku." Zapískal. Holub při té melodii zvedl hlavu a sledoval ho svým malým lesklým okem.
Cupital pod lavičkou a drobky mizely v jeho zobáku. Potom roztáhl křídla a odletěl.
Frank se otočil k Gerardovi. "Musím ti něco říct."
"Poslouchám."
"Otec mě vyhnal. Řekl, že jestli si dneska nenajdu práci, tak… tak se nemám vracet." Frank sklonil hlavu a z oka mu skápla slza.
Gerard ho objal kolem ramen. "A ty sis práci nenašel."
Frank zavrtěl hlavou a rozplakal se. Gerard ho objal a pohladil po vlasech. "Neboj, to bude dobré…"
"Nebude," vzlykl Frank. "T-ty ho neznáš. On… on to myslí v-vážně."
Gerard ho od sebe odtáhl. "Víš, proč jsem si vybral tohle místo? Proč tu trávím tolik času?"
Frank se na něj nechápavě podíval a zavrtěl hlavou.
Gerard se otočil k fontáně. "Tuhle kašnu," začal vyprávět, "dal kdysi dávno vystavět jeden panovník na památku holuba, kterého měl moc rád a někdo mu ho zavraždil. Povídalo se, že je pod ní pohřbený holub i s tím, kdo ho zabil. Panovník dal za trest tomu muži hlídat všechny holuby ve městě. A proto ta kašna má jeho podobu. Je to Strážce všech holubů."
Frank pořád nechápal, proč mu to Gerard vypráví. Gerard dlouho mlčel, než znovu začal povídat. Mluvil tišším hlasem. "Říkám ti to proto, že je načase, aby ses dozvěděl něco o mém životě. Býval jsem zamilovaný do jedné dívky. Byl jsem mladý a bláznivě zamilovaný. Dal bych za ní všechno. Nikdo pro mě neznamenal tolik jako ona. Nikomu jsem tolik nevěřil. Jakmile jsem skončil školu, přestěhovali jsme se do společného bytu. Byli jsme šťastní. Plánovali jsme svatbu a rodinu, děti… všechno. Ale pak, jak se to stává, se romantika a idylka změnila v noční můru.
Jednou jsem se vracel z práce a už když jsem otvíral dveře, věděl jsem, že něco není v pořádku. Bylo odemčeno a všude byly rozházené věci. A krev. Z obýváku jsem zaslechl něco, co znělo jako chrčivý dech. A ona tam ležela… byl to strašný obrázek." Gerard se odmlčel a oči upíral kamsi do prázdna. "Ležela v roztrhaných šatech, potřísněná vlastní krví, mezi střepy a rozbitými věcmi. Nevěděl jsem, co dělat. Vrhl jsem se k ní a vytáhl mobil, abych zavolal sanitku. Vzal jsem jí do náruče. Měla tak… vystrašený pohled v očích. Z úst jí tekla krev, sotva dýchala, kašlala… a já jí nemohl pomoct. Jenom jsem jí držel v náručí, plakal jsem… líbal jsem jí a šeptal jí, že to bude v pořádku. Kolena jsem měl do krve rozedřená o střepy, ale tenkrát jsem si toho vůbec nevšímal. Byl jsem celý umazaný od její krve. Bylo mi jasné, že to dlouho nevydrží…že…že umírala. Poslední, co mi řekla bylo, že mě miluje. Držela mě tak křečovitě, až jsem se dusil, ale pak její stiskl najednou povolil a ona… klesla mi do náruče… její oči…"
Frank ho pozorně poslouchal, vyděšený jeho příběhem. Gerard se roztřeseně nadechl. "Byl to její bývalý přítel. Vrátil se, našel si jí a… pomstil se."
Na chvíli se odmlčel. "Já ho znal," oznámil věcným tónem. "Byl to můj a její bývalý spolužák. Chodil s námi do školy. Policie ho dostala hned ten den, co jsem v bytě našel Alie. Hned ten den, co se mi zhroutil život."
Nastalo dlouhé ticho.
"To… to je mi líto," hlesl nakonec tiše Frank.
Gerard odvrátil pohled od dlaždice na zemi a zvedl hlavu. Frank viděl, že se mu v očích třpytí slzy. "Ztratil jsem práci, a do toho bytu jsem se už nikdy nechtěl vrátit. Přišel jsem o ní - přišel jsem o všechno."
Zhluboka se nadechl. "Sedávám tady, protože příběh té fontány je podobný tomu mému." Smutně se pousmál. "Někdo by řekl, že jsem zcvokl z toho šoku, když mi umřela v náručí, z toho, jak jsem najednou o všechno přišel. Ale já tu jen tak sedím. Dává mi to inspiraci…" Zamyšleně vytáhl náčrtník a začal kreslit. Dívku.
Frank ho dokonale chápal. Gerard tady sedával, protože mu někdo taky vzal něco, na čem mu velmi záleželo.
"Nikdy jsem o tom nikomu nevyprávěl," řekl Gerard, ale oči nezvedl od kresby. "Víš, Franku…" konečně se mu podíval do očí a Frank v těch jeho viděl stopy slz. "Jsem rád, že tu se mnou jsi."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miki Miki | Web | 22. listopadu 2007 v 14:21 | Reagovat

tedle příběh mě uplně dostává....prostě nádhera:*

2 Fee:P Fee:P | 22. listopadu 2007 v 16:28 | Reagovat

nápodobě:) je fakt nádhernej, promakanej:)

3 5ka 5ka | E-mail | 24. listopadu 2007 v 22:31 | Reagovat

:´(   taka tragedia!milujem smutne veci...a toto ma dostalo...kraaasa!

4 teryn-red teryn-red | 30. listopadu 2007 v 13:04 | Reagovat

bože to je nádherný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama