Leželi v posteli. Společně. Frank uvažoval, jak ho může Gerard milovat, když před ním měl holku. Ale jemu to očividně nevadilo.
"Kurva, Gerarde!" zasténal Frank, když ho Gerard vzal do pusy. Nepočínal si zrovna dvakrát zkušeně, ale Frankovi to bohatě stačilo.
Políbil Gerarda na tvář a oba znovu usnuli, dávajíce si vzájemně teplo, které jim v místnosti chybělo.
-
Gerard měl pravdu. Život s ním nebyla moc velká romantika. Ale přesto měl svoje kouzlo. Frankovi připadalo, jako by Gerarda pořádně neznal, ale přesto mu mohl věřit. Věřit tak, jako nikdy nikomu.
Sedávali spolu na lavičce, krmili holuby, po nocích se zahřívali v posteli, procházeli se po městě, povídali si, měli se… rádi. Vypadalo to, že Gerard je šťastný, že už není sám.
-
"Frankie, mě nic není."
"To vidím. Jsi celý bledý."
"Nic - mi - není."
"Jak myslíš."
"Frankie?"
"Ano?"
"Běž prosím na lavičku, musíš nakrmit holuby - já - já - zůstanu vevnitř, není mi dobře."
Frank jenom pokrčil rameny. "Jak chceš." Tohle není Gerard. Sjel ho podezřívavým pohledem. Gerard chodil na lavičku i za zimy.
Tentokrát šel Frankie ven sám. Seděl na lavičce a pískal melodii, kterou ho naučil Gerard. Přilétl holub s bílým křídlem. Krmil se drobky chleba.
Když začaly padat první sněhové vločky, Frank si povytáhl šálu blíž k bradě a zamířil domů. Klepal na dveře, ale nikdo mu neotvíral. Zaklepal znovu a vzal za kliku.
Frank si třel ruce o sebe a tváře měl růžové z venkovního mrazu. "Jsem tady, Gee!" Vešel do obývačky a usmál se, když uviděl Gerarda ležet na gauči.
"Jsem celý zmrzlý. Vařím si čaj, chceš taky?"
Žádná odpověď. Frank se zarazil. "Gee?" Přistoupil k němu a zatřásl s ním. Nehýbal se. "Gee?! GERARDE!" Frank se k němu vrhl a třásl s ním. "GERARDE!" Ruku mu přiložil ke krku. Necítil tep. Neslyšel ho dýchat. Ústa měl lehce pootevřená a oči zavřené. Nejevil známky života. Bezmocně se klátil ve Frankovo náručí, který s ním prudce třásl.
"GERARDE! Co se ti stalo?! Dýchej! Tak dýchej přece! Ty nejsi mrtvý! Slyšíš? Nejsi mrtvý! Nemůžeš být! Gerarde!"
Kdyby měl telefon, zavolal by záchranku. Kdyby tu byli lidé, křičel by o pomoc. Ne. Křičel Gerardovo jméno. Zoufale plakal. Křičel. Třásl s ním. Tak dlouho, než na něj vysílený padl. Tak dlouho, než mohl jenom plakat. Ale pořád měl sílu na to, aby ho pevně držel.
"Gee?" zašeptal a prohrábl mu vlasy. Vzal si ho do náruče a přitiskl k sobě. Tiché slzy mu kapaly do jeho vlasů. Položil Gerarda na postel, ale pustit ho nechtěl. "Proč jsi mi to udělal?" pošeptal mu a znovu se rozplakal.
-
Dnes jsou to tři měsíce, co se Frankovi zhroutil svět. Tři měsíce, co umřel Gerard. Vypadal, jako by jenom usnul a už se neprobudil. Frank se nikdy nedozvěděl o jeho nemoci. Nikdy se nedozvěděl, že Gerard měl cukrovku, ale už neměl peníze na nezbytně nutnou dávku inzulínu. Pro něj to zůstalo jenom dnem, kdy ho Gerard zradil, kdy ho navždycky opustil, bez varování a naprosto nečekaně.
Frank sedí na lavičce v parku. Není to ta samá, kde sedávali s Gerardem. Na to náměstí se už nikdy nepodívá. Tohle je jiná lavička, jiné náměstí, jiná fontána s jiným příběhem. Přilétají sem holubi a Frank je krmí, ale žádný nemá bílé křídlo.
Zvláštní ironie, pomyslí si Frank. Gerardovi zemřelo všechno, co měl, v náručí, zrovna tak jako mně. Jenže on jí ještě stačil říct, že jí miluje. Ještě slyšel její poslední slova. Já ne.
Frank drobí chleba a píská si písničku, kterou ho naučil Gerard. Ale žádný holub nepřilétá až k jeho nohám. Žádný holub neslyší tu starou melodii.
Frank zvedá hlavu k nebi a ptá se. Otázkou, která není určená Bohu, ale Gerardovi. Otázkou, která nebude zodpovězena.
"Proč jsi mi to udělal?"








:'(